Byl to den plný očekávání a na Floridu se mimo viceprezidentky Kamaly Harrisové vydalo na sto tisíc lidí, aby po dlouhé odmlce zase uviděli start superrakety, tentokráte s kosmickou lodí Orion. Raketa, označovaná jako Space Launch System (SLS), má v příštích letech vrátit Američany na Měsíc. A jak bylo řečeno za prezidenta Trumpa, když vyhlašoval program Artemis: „Už tam zůstaneme.“
Bohužel, zatím v reálném letu nevyzkoušená SLS, sestavená po dlouhých létech tápání z pozůstatků éry Saturnů a raketoplánů, neodstartovala a paní Harrisová si musela nechat slavnostní projev na jindy. Pravda, měl to být „jen“ ambiciózní 42denní zkušební let kolem Měsíce s kabinou bez posádky, ale měl NASA a kosmonautice vůbec znovu otevřít vrátka do nové etapy výzkumu a využití vesmíru.
Abychom byli přesnější – dvoustupňová SLS se skládá z centrálního stupně (core stage) se čtyřmi motory RS-25D/E (známé jako Space Shuttle Main Engine, zkráceně SSME) na vodík a kyslík, které poháněly už orbitery raketoplánů. Zatímco shuttle měl jen tři tyto motory, SLS má čtyři.
Druhý stupeň ICPS (Interim Cryogenic Propulsion Stage) pak disponuje jen jedním motorem RL-10, což je sice inovovaný, ale vůbec nejstarší kyslíko-vodíkový raketový motor, vyvíjený už v padesátých létech a vyrobený společností Pratt&Whitney pro pohon druhého stupně rakety Saturn I (1. start říjen 1961!). A posléze používaný v urychlovacích stupních Centaur rakety Atlas a Titan do roku 2005 a dodnes v nosičích Atlas V (v 1. stupni je ruský motor RD-180). Kupodivu se s ním počítá i nadále u dalších nosičů.
Sestavu doplňují podobně jako u raketoplánu dva postranní boostery na tuhé pohonné hmoty (označované jako SRB), kterým byl přidán jeden segment, takže narostly do výšky a je tak k dispozici o 25 procent více paliva, ale mají i upravenou trysku a hlavně moderní avioniku. Zatímco u raketoplánů byly jak motory RS-25D, tak SRB znovupoužitelné, v případě SLS se s jejich dalším použitím nepočítá.
Co se týče rozměrů, tak varianta SLS Block I, která má vynést misi Artemis I, má na výšku 102,32 metru a centrální stupeň dosahuje průměru 8,4 metru. Tato v americkém tisku zvaná megaraketa má v této verzi nosnost 95 t a zdaleka nedosahuje parametrů slavného Saturnu V, který na přelomu šedesátých a sedmdesátých let minulého století dopravil první astronauty na Měsíc. Nicméně nabízí novou šanci.
Sama kosmická loď Orion, která jako jediná přímo navazuje na prezidentem Barackem Obamou v r. 2009 zrušený program Constellation, má výšku 3,3 metru, v průměru 5,02 metru a její hmotnost je 8,5 tuny. Oproti své předchůdkyni, kosmické lodi Apollo, má návratová kabina Orionu o 50 % větší objem a je vyrobena ze slitiny hliníku a lithia. Kabina je navržena pro 4 členy posádky. Její tzv. servisní modul, vyvinutý na základě evropské nákladní lodě ATV, která létala k ISS, dodává European Space Agency, což Evropě zaručuje i účast na lunárních expedicích...
Byť by se dalo říci, že jde o „zbastlenou“ raketu či že za 40 let nedokázali v USA vyvinout nové, lepší motory, než sloužily raketoplánům, dává tato kombinace šanci nejen k návratu na Měsíc, ale snad i k expedici na Mars po třicátém roce.
V zásadě byl pondělní start odvolán pro problémy s chlazením už používaného motoru RS-25 č. 3, což je nezbytným krokem před tím, než jím protéká kryogenní kapalný vodík a kapalný kyslík do spalovací komory. Zdá se, že pondělní ostré odpočítávání odhalilo i menší závady, jako byl malý únik vodíku, ke kterému došlo na stejném místě jako při testech letos na jaře. Ty půjdou brzy odstranit a NASA počítá, že si druhý pokus o start k Měsíci zopakuje už příští pátek 2. září. Moc dalších vhodných termínů nezbývá – další „okno“ se nabízí 5. září. Pokud to NASA nezvládne, další pokus o start by se odehrál pravděpodobně až v říjnu.
Možnosti startu jsou omezeny mimo jiné dráhou Měsíce vůči Zemi, nutností kosmické lodi Orion trávit co nejvíce času při obletu na slunečním svitu, aby mohla dobíjet své akumulátory solárními panely, a mj. i světelnými podmínkami při návratu, když dopadne do vln oceánu.
Za předpokladu, že vše dopadne dobře, by roku 2024 mohla startovat Artemis II, což je první mise s posádkou, která ovšem bude Měsíc pouze oblétat (což realizovalo už v prosinci r. 1968 Apollo 8). Pravda, opatrnosti nikdy nezbývá...
První přistání na měsíčním povrchu je plánováno až během mise Artemis III, tedy v letech 2025–2026, kdy má jako přistávací modul posloužit Starship společnosti SpaceX.
