Samantha Cristoforettiová (European Space Agency – ESA), která (v ruském skafandru Orlan) společně s ruským kosmonautem Olegem Artěmjevem jako první astronautka původem z Evropy, konkrétně z Itálie, vystoupila ve čtvrtek 21. července na povrch Mezinárodní kosmické stanice (ISS). Po sedm hodin (což je na prvovýstup obdivuhodné!) se spolu s kolegou zapojila do tzv. třetí etapy zprovoznění robotického ramene ERA, zhotoveného státy ESA. To je součástí ruského modulu Nauka. Má sloužit k přesunu nákladů, vybavení, a dokonce i jako plošina pro astronauty pracující ve volném prostoru. Dvojice např. instalovala adaptér manipulátoru na tzv. úchytný pasivní bod na dalším ruském modulu Poisk, odkud se přesunuli na Nauku, kde na plášti modulu namontovali platformu s dalšími adaptéry pro práci s manipulátorem, včetně madla pro snadnější pohyb kosmonautů při dalších výstupech. Ovšem Artěmjev nejprve ve spolupráci se Samanthou pěkně ručně odházel za dráhu stanice deset CubeSatů, zhotovených studenty na univerzitě v ruském Kursku, které nedávno dopravila na ISS nákladní loď Progress. Aby toho nebylo málo, další hodiny zabraly obdobné montážní práce i na nejstarší části ruské sekce, modulu Zvezda. (Mimochodem, ve středu 17. srpna vystoupili ruští kosmnauti Oleg Artěmjev a Denis Matvějev znovu do volného vesmíru, aby propvedli další úpravy vedoucí ke zprovoznění manipulátoru).
ERA, neboli European Robotic Arm, o délce ramene 11 metrů, zhotovený pro ruský modul Nauka pod patronací společnosti Airbus Defence and Space Netherlands, má umožnit na ruském segmentu stanice manipulaci s nákladem o hmotnosti do 8 000 kg a zastávat tak funkci podobnou jako na americké části kanadský manipulátor Canadarm.
Zatímco pro Artěmjeva byl popisovaný výstup do volného kosmického prostoru už šestým, pro Samanthu Cristoforettiovou prvním. Ale tato bývalá vojenská pilotka není žádné ořezávátko, odsloužila si na ISS 200 dní už jako členka Expedice 42/43 od listopadu 2014 do června 2015. Své schopnosti pak osvědčila i během podmořské výzkumné mise NEEMO 23, kterou v roce 2019 pořádala americká NASA. Čtrnáctidenní pobyt na podvodní základně Aquarius simuloval podmínky pobytu na Měsíci a Samantha se tam potkala i s některými členy její současné expedice na ISS, Kjellem Lindgrenem (druhý start) či geoložkou Jessicou Watkinsovou. Pro tyto vlastnosti bude po Artěmjevovi přebírat velení kosmické stanice.
Ovšem málem se stalo, že se třetí vycházka určená na zprovoznění ERA neuskutečnila. Co si budeme namlouvat, napětí mezi Moskvou a Západem, USA nevyjímaje, kvůli ruské invazi na Ukrajinu a vyhlášení tvrdých protiruských sankcí poškodily vztahy i v oblasti vědy a kosmonautiky – ovšem mimo ISS! Přesto ještě nedávno dnes už bývalý šéf ruské kosmické agentury Dmitrij Rogozin (odvolán 15. července) přikazoval kosmonautům na stanici, aby manipulátor dodaný ESA nepoužívali! Měla to být mj. součást odvety Roskosmosu za pozastavení společného prestižního projektu marsovské sondy ExoMars, kdy měl ruský lander Kazačok vysadit na povrch rudé planety evropský rover pojmenovaný po britské chemičce Rosalindě Franklinové, v ledačems dokonalejší, než je americké vozítko Perseverance. Pravda, ESA nyní těžko hledá náhradu nejen za Kazačok, ale i za nosič Proton, který měl na podzim sondu vynést do vesmíru, a existence samotného projektu ExoMars je na vážkách. A Německo dokonce vypnulo svůj dalekohled pro lov černých děr nazvaný eROSITA na palubě ruské družice Spectrum-Roentgen-Gamma z r. 2019, což právě Rogozin hlasitě odsoudil ve jménu světové vědy. Umění střelit se do vlastní nohy tak ovládají obě strany...
Na ISS jako na houpačce
Dmitrij Rogozin byl ostatně znám svými prostořekými, až provokativními výroky zejména vůči americkým partnerům a v poslední době neustále vyhrožoval, že se Rusko může stáhnout z Mezinárodní kosmické stanice. Naopak lidé zodpovědní v NASA za chod ISS nadále trvají na spolupráci a prohlašují, že na stanici i mezi řídicími středisky letu se pracuje nadále partnersky ke spokojenosti obou stran. Jak se zdá, Rogozin to sice uznával, ale zřejmě jisté tendence spolupráce sabotoval. Byl i proti tomu, aby ruští a američtí astronauti létali recipročně na Sojuzech a Crew Dragonech. Rogozin se dokonce nechal loni slyšet, že má obavy posadit ruského kosmonauta nejen do nevyzkoušeného Starlineru, ale i do Muskova Crew Dragonu. Činitele NASA to poněkud znervózňovalo a požadovali, aby dohoda o „výměně křesel“ byla podepsána ještě v červnu. Šlo mj. i o to, že v příští misi Crew-5 SpaceX, kdy má Dragon dopravit na ISS další základní posádku, má startovat spolu s Američany i ruská kosmonautka Anna Kikinová. Ta už je v USA ve výcviku, dokonce jí u SpaceX šijí na míru i bílý skafandr. A dohoda stále visela ve vzduchu.
A tak se stalo, že dohoda byla podepsána novým ředitelem Roskosmosu Jurijem Borisovem jen několik hodin po Rogozinově sesazení z funkce. A Anna Kikinová může pokračovat u SpaceX a NASA v přípravě na let, který byl původně plánován už na 1. září (odložen pro problémy s nosičem na 29. 9.). Americký astronaut Frank Rubio zase recipročně odstartuje o něco později v kosmické lodi Sojuz MS-22.
NASA své stanovisko vysvětluje celkem logicky – že totiž integrované posádky zajišťují, že na palubě stanice jsou vhodně vyškolení členové posádky nejen pro nezbytnou údržbu stanice, ale i kosmických lodí, a pro kosmické vycházky.
„To nás také chrání před nepředvídanými událostmi, jako je problém ovládání jakékoliv kosmické lodi či vážné zdravotní problémy někoho z astronautů a nebo nouzová situace na palubě stanice vyžadující okamžitý návrat lidí na Zemi,“ konstatuje NASA.
Nehledě na to panuje kolem rusko-americké spolupráce v kosmu, to jest na ISS, poněkud schizofrenní situace, která je i není pouhým odrazem antagonistického postoje obou států v konfliktu na Ukrajině. ISS je malým ostrůvkem lidské civilizace ve vesmíru a platí tam jiná pravidla než na Zemi. Zatím, a to s dovolením zdůrazňuji, zatím se obě strany tváří, že je vše v pořádku s vědomím, že se jeden bez druhého neobejde. Už jsme na Aerowebu psali, že americký segment generuje většinu elektrické energie a zabezpečuje stabilitu stanice, zatímco ruská sekce musí svými motory a loděmi Progress v roli tlačných remorkérů udržovat patřičné apogeum oběžné dráhy celého tělesa, což zase hlídá ruské řídicí středisko CUP v Koroljovu u Moskvy.
Roskosmos: chceme vlastní stanici
A zatímco Číňané celkem mimo pozornost většiny médií rozšiřují svoji orbitální stanici Tchien-kung alias Tiangong, Rusko opětovně, nyní i ústy nového šéfa Roskosmosu Borisova, prohlašuje, že ukončí svou činnost na ISS rokem 2024, jak přepokládala původní smlouva zúčastněných partnerských zemí. A nechybí i důležitý dodatek – že už padlo rozhodnutí o vybudování vlastní „národní“ orbitální stanice.
O odchodu z ISS po roce 2024 se v kruzích Roskosmosu mluví už delší dobu a stejně tak se probírají úvahy o vybudování samostatné ruské orbitální stanice. Připomeňme si, že ve hře bylo několik variant. Především krizová – oddělení dožívajícího, tzv. ruského segmentu od ISS a jeho využití jako základu stanice nové. Je ovšem jasné, že v tu chvíli by se Rusové ocitli bez potřebného množství energie a tzv. americký, v zásadě mezinárodní segment, bez možnosti manévrování a udržení stabilní oběžné dráhy. Což ostatně Rogozin dával posměšně najevo s tím, ať si NASA vypočítá, kdy a kam se ISS časem zřítí.
Další, rozumnější variantou, bylo odpojení a využití nejnovějšího ruského modulu na ISS, zvaného Nauka, vypuštěného (konečně po letitých odkladech) právě před rokem, jako základu budoucí stanice na nízké oběžné dráze se stejným sklonem k rovině rovníku, jako měly Saljuty a má ISS – tj. 51,6°.
K ní by se pak jako první připojil už rozpracovaný, tzv. vědecko-energetický modul NEM, původně uvažovaný pro ISS.
Jak se zdá, v posledních týdnech (snad!) došlo po dlouhých diskusích k definitivnímu rozhodnutí. Že totiž Rusko po roce 2024 (všimněte si ale onoho výrazu „po roce!“), to jest po vypršení smlouvy o spolupráci na ISS, tuto mezinárodní stanici opustí a zahájí budování tzv. Ruské orbitální služební stanice (Российской орбитальной служебной станции) ROSS. Což potvrdil i nový šéf Roskosmosu Borisov.
Jejím základem se má stát citovaný modul NEM, upravený podle nejnovějších požadavků – např. se rozšíří hermetický úsek pro práci kosmonautů.
Stavba ROSS by ovšem i podle vyjádření generálního ředitele koncernu Eněrgija a bývalého kosmonauta Vladimíra Solovjova (dva starty na Saljut 7 a MIR) z 26. července nezačala dříve než v r. 2028, když v první fázi by ji do r. 2030 měly tvořit jen dva vědecké moduly vynášené už novou těžkou raketou Angara A5M a dokovací modul à la Pričal u ISS. Teprve kolem třicátého roku by měla ROSS dostat definitivní podobu se čtyřmi vědeckými moduly.
Nejzajímavějším na jeho interview pro časopis „Ruský vesmír“ pak je definice rozhodnutí, že nová stanice nebude létat na dráze jako ISS, ale na tzv. slunečně synchronní orbitě se sklonem 96,9° k rovině rovníku ve výšce cca 370 km. Ta mimo jiné poskytuje nejvýhodnější podmínky pro pozorování celého ruského území a planetárního povrchu vůbec (12x denně nad stejným bodem) a je hojně využívána meteorologickými a špionážními satelity. Tato dráha je však obtížně a s velkými energetickými ztrátami dosažitelná z kazašského Bajkonuru, a proto se pilotované aktivity přesunou na nový kosmodrom Vostočnyj.
Nová stanice však má většinu času pracovat v automatickém režimu a posádky tam budou létat spíše na krátkodobé, v zásadě několikatýdenní servisní pobyty tak 2x ročně. Netuším, jak se to bude kosmonautům zamlouvat, ale podle Solovjova jsou jedním z důvodů vysoké náklady na udržování stanice v pilotovaném režimu.
Stanice má ale spolupracovat i s volně létajícími objekty v okolí, např. přístrojovou platformou a tlačným remorkérem pro přesun a dopravu těžkých nákladů.
Pravda, plány jsou plány a otázkou je, zda na celý projekt ROSS budou nejen peníze, ale i dostupné moderní technologie (např. blokované sankcemi), a zda se podaří najít odpovídající odborníky nejen ve vývoji, ale i ve výrobě. Stará garda ruských raketo-kosmických odborníků totiž odchází a mladí se nějak do těchto donedávna podfinancovaných profesí nehrnou. Pokud by se práce na modulech táhly jako s Naukou (od r. 2004!), pak by se ruští kosmonauti vydali na svoji stanici až kolem roku 2040, kdy už budou jiní pobíhat nejen po Měsíci, ale pravděpodobně i po Marsu. Ostatně, energetický modul NEM už také prošel mnoha úpravami a měl k ISS startovat nejpozději letos. Po změně plánů Roskosmosu tedy musí projít dalšími úpravami, aby vyhověl požadavkům na základní část národní stanice...
I Solovjov ale nechává ve svém interview prostor k domněnce, že ruští kosmonauti jen tak ISS neopustí. Kde by – pokud bude ROSS realizována až v onom roce 2028 – po čtyři roky pracovali? Zřejmě tak bude ruská licitace s NASA o ISS ještě pokračovat.
Čína jede
Zato Čínská národní kosmická agentura CNSA (China National Space Administration) si zatím vrásky dělat nemusí a postupně realizuje své plány budování vlastní orbitální stanice zvané Nebeský palác III (Tiangong). V neděli 24. července vyslala na oběžnou dráhu druhý, experimentální modul Wentian (Hledání nebes), který se bez problémů spojil s bázovým modulem Tianhe (Harmonie nebes). A už v říjnu by měl stanici zkompletovat další obdobně velký, rovněž poeticky pojmenovaný modul Mengtian (Snění o nebesích). Na to, že základní modul stanice Tianhe byl vyslán na orbitu kolem Země teprve vloni 29. dubna, je rychlost výstavby Nebeského paláce obdivuhodná a překonává vše, co jsme zatím v kosmu zažili.
Wentian – mimochodem nejtěžší jednolitý objekt, který se v kosmu v současné době nachází (23 t!) – se svými rozměry příliš od Tianhe neliší, ale podstatně rozšíří možnosti práce a odpočinku pro posádku. Čínští konstruktéři racionálně využívají všech zkušeností a poznatků od dosavadních kosmických mocností a byť jsou moduly i kosmická loď Šen-čou postaveny na bázi ruské licence, jsou zcela odlišnými, moderními stroji.
Hermetizovaný prostor 18metrového Wentianu nabízí mimo ubytovací sektor pro další tři členy posádky úsek s vědeckými aparaturami zaměřenými na ekologii, biotechnologie a možnosti využití beztížného stavu k technologickým experimentům. Mimo to má na trupu, tedy v kosmickém vakuu, připravených 22 platforem pro rozmístnění dalších vědeckých přístrojů. Modul má rovněž novou přechodovou komoru pro výstup do volného kosmu a malé obslužné robotické rameno dlouhé pět metrů. A jeho solární panely o rozpětí 55 metrů podstatně znásobí energetický potenciál stanice, která bude mít finální podobu písmene T.
Předpokládá se, že ke zprovoznění všech potřebných elementů si Wentian vyžádá asi tři výstupy tchajkonautů Expedice 3 do volného vesmíru.
Než se trojici Chen Dong, Liou Jang a Cchaj Sü-če bude v prosinci vracet na zemi, předá už zkompletovaný Nebeský palác další posádce a Čína jej tak uvede do permanentního pilotovaného provozu.
Je zřejmé, že Čína se nemusí ohlížet ani na problémy kolem mezinárodní spolupráce na ISS či na problémy ruské kosmonautiky a drží se, byť s lehkými časovými prodlevami, svých kosmických plánů. Má nejen velmocenské ambice, ale i finanční prostředky. I vedení NASA si nyní dává velký pozor na to, aby náhodou nebyli thajkonauti na Měsíci či rudé planetě dříve než Američané.
