V listopadu 1990 jsme se radovali z čerstvě nabyté svobody, první výročí sametové revoluce do Prahy přijel oslavit i americký prezident George Bush starší a na dveře již klepaly Vánoce. Vody netradičního podzimu však ještě navíc rozčeřila kuriózní letecká nehoda sovětského, rok starého Tupolevu Tu-154M registrace CCCP-85664. Naštěstí její účet nezatížila žádná oběť, i tak šlo o poslední velkou leteckou nehodu na našem území.
Podobně jako v současné koronavirové době, bylo i osudného 17. listopadu 1990 na let Aeroflotu číslo 7266 z Basileje do Moskvy nasazeno letadlo, které obvykle přepravovalo pasažéry. Zatímco dnes vozí tyto stroje často medicínskou pomoc, sovětský Tupolev byl před dvaceti lety po strop plný cigaret Winston západní provenience. Převážel jich 18 tun, a to jak v nákladovém prostoru, tak i v kabině pro cestující. A stovky krabic nebyly po palubě rozhodně rozmístěné předpisově.
Jak jsem uvedl, shodou okolností byl na inkriminovaný nákladní let osudného dne nasazen pasažérský Tupolev jako náhrada za plánovaný a standardní nákladní letoun. Cesta do Basileje i pobyt sovětského stroje na švýcarském letišti probíhaly bez problémů. Také start i let až na území Československa nevěstil nic závažného. Pouze počasí ten den nebylo úplně ideální, nicméně co čekat od sychravého podzimu.
Klidný let a najednou drama
Zhruba sto kilometrů severně od Prahy zkušená šestičlenná posádka poprvé zaznamenala podivný kouř na palubě. Letci si okamžitě nasadili dýchací masky, kontaktovali řízení letového provozu v Praze a požádali o možnost nouzového přistání na ruzyňském letišti. Řídicí předal požadované informace a letoun se stočil ku Praze. Posádka se sice pokusila zjistit, odkud dým pochází, nicméně neúspěšně. Naopak, situace na palubě Tupolevu se začala zhoršovat, přičemž došlo k zadýmení celého kokpitu; požár začal pohlcovat letadlo.
Po sklesání do příslušné letové hladiny piloti vypnuli přetlakování kabiny a dým se z kabiny pokusili „vyvětrat“. Nepodařilo se. Vinou požáru na palubě začaly postupně selhávat různé systémy, narušena byla elektroinstalace a bylo jasné, že nemají šanci se ve zdraví na Ruzyni dostat. Piloti prakticky neviděli na přístroje. Dostali sice ještě zprávu, že mohou k přistání využít bližší letiště v Hradci Králové, ale v jejich situaci i to bylo nereálné. Poté, co vylétli ve výšce půl druhého tisíce metrů z mraků, spatřil kapitán před letadlem louku a pole a rozhodl se nouzově přistát právě zde.
Dle dostupných informací to bylo později než pověstných „za pět minut dvanáct“. Trup letadla se totiž krátce před nouzovým dosednutím začal vlivem požáru rozpadat a prohořelým otvorem v trupu se na zem začal sypat zdraví škodlivý náklad. Přistání do oranice bylo prý měkké, nicméně velmi dramatické. Tupolev se během něj rozlomil a pohltily jej plameny.
Od prvního dotyku letadla se zemí až do úplného zastavení uběhlo pouze pár vteřin, ale posádce to muselo připadat jako věčnost. Přední část včetně kokpitu skončila na zádech po asi 700 metrech pohybu na zemi. Naštěstí nikdo z letců nepřišel o život a ze zničeného kokpitu se s lehkými či středně těžkými zraněními dostali vlastními silami.
Cigaretový zázrak u Dubence
„Zázrak na řece Hudson v New Yorku“, „zázrak v kukuřičném poli u Moskvy“, tak proč ne „zázrak u Dubence“? Jistě, lze namítat, že na palubě letadla nebyli pasažéři, i tak je toto nouzové přistání, až na drobná pochybení posádky způsobená stresem, hodnoceno kladně.
I když nikdo nepřišel o život, úhoně se nevyhnul drahocenný náklad cigaret. Poté, co očití svědci zavolali záchrannou službu a policii, začali někteří rozebírat i náklad. I když mnoho krabic s cigaretami bylo nenávratně znehodnoceno, velké množství jich zůstalo neporušeno a stalo se cenným suvenýrem místních obyvatel. Svědectví o tom zachycuje záznam dobového televizního zpravodajství.
Porušené předpisy a nešťastný vařič
Vyšetřovací komise měla před sebou složitý úkol. Z Tupolevu zůstaly tisíce drobných trosek, které byly navíc rozesety po velkém území. Po složitém dohledávání, vyhodnocování důkazů a řadě expertíz padnul bizarní závěr. Za celou nehodu mohl zřejmě vařič v zadní kuchyňce. K jeho nešťastnému zapnutí došlo v důsledku nesprávného nakládání krabic cigaret v Basileji. Jak jsem zmínil v úvodu, krabicemi s kuřivem byl letoun naložen až po strop a to zcela nepředpisově. Jejich uložení prakticky znemožňovalo bezproblémový průchod letadlem.
Právě kvůli vařiči, který začal hřát ve chvíli, co kapitán nahodil motory, krabice vzplály. Nehoda naštěstí skončila s nulovým skóre v kolonce obětí, a tak jedinou ztrátou byla v tomto případě zánovní „stopadesátčtyřka“ a ony cigarety.
A tak zatímco se v tehdy ještě stále sovětské Moskvě dychtiví kuřáci nákladu nedočkali, v Československu si mnozí zpestřili porevoluční veselí západním tabákem.
