Létám již třetím rokem (2 roky ULLa a od května 2006 i PPL(A)) a po celou tu dobu jsem věrným pilotem příjemné party letců z Letovair v Letňanech. V březnu 2004 jsem tam zahájil výcvik na Eurostaru, který jsem zakončil v květnu téhož roku. Létání mě naprosto pohltilo a tak můj letecký účet překročil 80 hodin za dvanáct měsíců v té době (v současné době jsme přesáhl přes 200 hodin kombinovaně ULLa a PPL). Moje tehdy nejvzdálenější absolvované destinace z Letňan byly Šumperk a Kunovice. To se však změnilo předposlední víkend v dubnu 2005, kdy naše letňanská letecká banda organizovala skupinový let na Aerosalon do Friedrichshafenu. Tento letecký výlet mi přinesl řadu poznatků a zážitků, o které bych se chtěl se čtenáři Aerowebu podělit, protože letos se aerosalon opět koná a může to někoho inspirovat. Mimochodem, my se tam chceme vydat znovu.
Let tam a zpět byl naplánován ve dvou dnech 22. a 23. dubna. Pokud se někdy na výstavu do Friedrichshafenu vypravíte, doporučuji se rozhodnout dříve než čtyři dny pred odletem (což byl tehdy náš případ). Ubytování jsme sehnali až 30 kilometrů za městem (vzdálenost však vyvážilo klidné prostředí a dobrá pizzerie s chutným pivem). Hlavně však náš vedoucí skupiny strávil poměrně dlouhou chvíli přemlouváním dispečera letového provozu, aby nám přidělil číslo PPR/předchozí povolení/, bez kterého vás nepustí ve Friedrichshafenu za hlásné vstupní body CTR, natož na finále. Nutno podotknout, že toto opatření platné pouze během konání výstavy má své opodstatnění, protože takovou frekvenci startů a přistání různých druhů letadel jako tam, jsem ješte neviděl. Kdyby nevytvářeli prostřednictvím PPR filtrovací časová okna pro přistání, vstupní body do CTR by zřejmě zkolabovaly. Ale zpět k samotnému letu.
Skupinu letadel tvořily tři Eurostary a jedna Cessna 150, čili dohromady 8 pilotů, kteří se po vzájemné domluvě střídali u řízení. Trať letu do Německa byla naplánována přes Klatovy, kde jsme byli po padesátiminutovém letu z Letňan odbaveni. Mohu jen potvrdit názor kolegů, že Klatovy jsou vysloveně příjemným letištěm a především poplatky mají přátelské (že by se na Ruzyni nebo ve Varech mohli zamyslet?). Zde jsme také podali letový plán a dotankovali. Z Klatov jsme na hranice dorazili při 150 km/hod na rychloměru do 15 minut. Naše trať vedla dále přes Cham, Regensburg, severně od Ingolstadu přes otočný bod - letište Genderkingen - a poté jsme již přímo směrovali na první VFR hlásný bod Alfa okrsku Friedrichshafen - značka EDNY. Přes druhý hlásný bod November jsme pak bez čekání plynule přešli na finále okruhu travnaté dráhy 24. Za tuto plynulost jsme vděčili především skvělému odhadu času a zkušenostem našeho vedoucího, protože naše přidělené příletové okno bylo dlouhé pouze 15 minut a my jsme se do něj museli trefit přesně mezi 15.00 až 15.15. Přistáli jsme v 15:03. Provoz byl tak frekventovaný, že těsně před vstupem na okruh nás převedli na další frekvenci /pravděpodobne užívanou rovněž pouze v čase výstavy/, která řídila pouze přistání a pohyb na okruhu. Let z Klatov do Friedrichshafenu nám trval jen lehce přes dvě a půl hodiny. Přílet v pátek odpoledne znamenal, že jsme měli na prohlídku výstavy ještě tři hodiny toho dne a pak celé dopoledne v sobotu plus leteckou show od jedné do tří odpoledne.
V sobotu ráno jsme zkontrolovali počasí. Byli jsme dohodnuti, že pokud by nemělo vydržet, vyrazili bychom domů ješte před polednem, ale vyhlídka směrem do Čech byla dobrá. Blížila se fronta od západu, ale bylo zřejmé, že naši trať neovlivní.
Pokud jsem zmínil, že přílet byl velmi zajímavý a vyžadoval velkou koncentraci na sledování provozu, tak s odletem se to mělo zrovna tak. Během letecké show od 13.00 do 15.00 hodin věž nepovolovala vzlety ani přistání mimo letadla, která se účastnila přehlídky. To prakticky znamenalo, že se těsně před třetí hodinou odpoledne vytvořila dlouhá fronta letadel čekajících na pokyny k odletu přímo od maršalerů na dráze, kteří koordinovali veškerý pohyb po zemi. Měli jsme štěstí, že jsme na jednom rameni pojížděcí dráhy stáli všichni čtyři za sebou jako první skupina. Jakmile přišlo povolení k odletu, vyrazili jsme okamžitě na dráhu a vzlétali jsme za sebou v rozestupech zhruba do deseti sekund. Kolegové v posledním Eurostaru pak později potvrdili, že jako třetí startující zaznamenali slušnou turbulenci v úplavu po našich třech letadlech před nimi. Nicméně ihned po vzletu se nám všem odkryl úžasný výhled na Bodensee s Alpami v pozadí na hranici tří států - SRN, Rakouska a Švýcarska. Na nebi sice visely altostraty a kumuly asi 5/8, ale rozhodně bylo vidět lépe než při našem příletu, kdy bylo sice jasno na obloze, ale kouřmo hory na obzoru téměř vymazalo. Než jsme míjeli Ingolstadt opět ze severu, spadla na nás krátká přeháňka. Pak se nebe rozestoupilo a když jsme překročili hranice do Česka, vítalo nás krásné počasí a bezvětří přes Klatovy až do Prahy.
Protože celou část tratě v Německu jsme měli mírný vítr v zádech, byli jsme o patnáct minut rychlejší než den předtím na stejné vzdálenosti. V Letňanech jsme přistáli krátce před sedmou večer a já jsem ještě několik dnů čerpal z energie dojmů získaných během celého výletu.
Samotný let mi poskytl praktický návod, co je třeba udělat, aby takový výlet ultralightem nebo i Cessnou dopadl dobře. Sjednání pojištení, důsledné sledování meteorologické předpovědi pro celou trasu letu, navigační přípravu a podání letového plánu považuji za samozřejmé předpoklady pro to, abyste se vyhli nepříjemnostem. Především je ale velmi vhodné něco takového neabsolvovat sám, pokud je to poprvé. Let ve skupině se zkušeným vedoucím přináší mnoho výhod - zvláště máte klid pro strávení všech informací a zážitků. Převážnou část letu jsme trávili na "kecací" frekvenci při zahcování vizuálního kontaktu ve skupině a velitel nás vždy informoval, kdy a na které frekvenci bude on, abychom se s ním mohli na předem domluvené a rádiový provoz nerušící znamení spojit. Dva piloti v Cessně, která letěla ve formaci jako poslední, byli jako první záloha pro korespondenci v angličtině pro případ, kdyby vedoucího letky rádio zradilo. A kdyby selhal i přístroj v C-150, byl jsem připraven ke korespondenci já. A co čert nechtěl, spojení nebylo v jednu chvíli zcela bez chyby. Na vině však nebylo rádio, ale Šumava a její vrcholy. Při vstupu na mnichovskou frekvenci šlo vše hladce a odezvu jsme získali ihned, avšak při cestě domů nás Praha Information prostě neslyšela. Naše korespondence byla pro dispečery stále nečitelná. Někdo však naši neúspešnou komunikaci přece slyšel a mohl korespondovat jak s námi, tak i s dispečerem, takže tím nám milý neznámý kolega pilot posloužil jako spojka. K dobře míněným radám na delší trasu přidám ještě jednu, která sice teď působí úsměvně, ale půl hodiny před přistáním v Klatovech nejmenovaný kolega trpěl jako zvíře. Důvod? Před letem domů v Německu asi důsledně nevypustil z těla všechny tekutiny a než jsme doletěli do Klatov, hrozilo, že petláhev v kabině jeho letounu bude muset nouzově posloužit jako ruční WC. Kvůli dodržení letového plánu v zahraničí není možné jen tak přistát, kde se vám zachce. Kvůli poruše, náhlé změně počasí nebo nevolnosti je třeba mít na trase naplánováno záložní mezinárodní letiště a to naše leželo v Augsburgu. Potřeba jít na záchod - byť akutní - by se asi vysvětlovala složitě.
Naše skupina letěla v trojúhelníkovém tvaru zhruba 150km/hod vzdušnou rychostí. Podle mého názoru se po celou dobu zahraničního letu nelze spoléhat pouze na to, že vás někdo vede. Já osobně bych si připadal mírně řečeno jako slepec, a tak jsem si trať kontroloval přes GPS Garmin 295 a mapu od Jeppesena v měřítku 1:500000. S kolegou jsme si cestu rozdělili spravedlivě tak, že já jsem pilotoval z Letňan do Klatov a on z Klatov do Friedrichshafenu. Druhý den jsme si to prohodili přesně opačně, takže jsme si každý užili své pilotování déle než 3 hodiny ve dvou dnech.
Ješte stojí za to uvést, kolik stojí v Německu poplatky. Ve Friedrichshafenu nabízí v době výstavy balíček - poplatek za éro do 2t, parkovné, METEO, letový plán, handling a vstupenku na výstavu na jeden den - to vše za 43,- EUR. No, nekupte to. Nevím, zda tu cenu udrží i pro letošní ročník, ale předpokládám, že moc rozdílné to nebude.
Pro ucelený komentář aerosalonu není v tomto článku dost prostoru. Jedno si ale neodpustím - byl jsem jako Čech velmi potešen zastoupením našich výrobců především v segmentu UL, kde jsme, podle mého laického názoru, již plně respektovanou součástí evropského trhu. Ostatně – vydejte se tam a přesvědčte se sami. Vřele doporučuji.
