Hned tři typy pro americké námořnictvo klíčových bojových letounů v posledních letech trápí problémy se systémem podpory života. S každým rokem narůstající počet incidentů nedostatečného přívodu kyslíku i ztráty tlaku v kabině přitom nemá zcela jasné řešení. Kromě závažných technických problémů starších F-18 a T-45 a naopak zbrusu nových F-35 totiž za nastalé problémy zřejmě může i samotná psychika pilotů.
Jen do konce října letošního roku přitom US Navy postihlo přes 147 incidentů, při kterých piloti hlásili problémy s dýcháním, či dokonce již značně rozvinutou hypoxii při letu se staršími i novějšími letouny ve výzbroji námořnictva. Problémy se systémem přívodu kyslíku si přitom v případě cvičného Goshawku vyžádaly již několik smrtelných nehod, zatím poslední jen před necelým měsícem. Pouhým štěstím pak nedošlo ke ztrátě posádky i u řady hlášených problémů pomalu stárnoucích Hornetů.
Konkrétně T-45 Goshawk, pro Navy kvůli výcviku palubních pilotů naprosto klíčový letoun, přitom musel být na část tohoto roku úplně uzemněn, a to dokonce po generální stávce instruktorů, kteří odmítli na stroji do vyřešení problému létat. Chybová je zřejmě samotná konstrukce Goshawku, která vzhledem k blízkosti sání přívodu vzduchu do kokpitu a vývodu spalin z motorů může při manévrování, prudké změně tahu motorů, či jenom při startování pohonných jednotek nasát toxické spaliny a následně je redistribuovat do kabiny. To samozřejmě znamená nebezpečí otravy oxidem uhelnatým. Zdánlivá záchrana nasazením masky pilotem pak velmi často selže na celé řadě inženýrských kompromisů v soustavě podpory života, které vznikly za několik desítek let řadou postupných modernizací jak samotného stroje, tak přímo pilotního prostoru.
T-45 Goshawk má již na svědomí řadu tragických nehod / Foto Wikipedia
S neméně závažnými problémy se potýká i řada F/A-18 a to jak těch starší výroby v podobě F/A-18A-D Hornet, tak i těch podstatně modernějších ve verzi E/F Super Hornet, respektive G Growler. U nejpočetnějšího stroje amerického námořnictva se však reálný problém ve funkci tlakování kabiny podařilo zřejmě úspěšně vyřešit instalací výhřevu ovládací klapky, která ve větších výškách zamrzala. Nadále se však Pentagonu nedaří najít příčinu stávkování palubního systému generace kyslíku (OBOGS).
Křehká důvěra pilotů ve stroje
Použité slovo reálný je přitom nanejvýš nasnadě kvůli diametrálně odlišnému problému amerických pilotů, byť se stejným jmenovatelem. I přes (v současné době) urputnou snahu US Navy všechny problémy efektivně řešit, totiž počet případů hlášeného selhání přívodu kyslíku, neschopnosti dýchat, či přímo hypoxie vůbec neklesá, naopak neustává v růstu. Jak se totiž ukazuje, současný dramatický nárůst hlášení může pramenit i z přemíry pozornosti letových posádek vůči možným chybám v systému podpory života a hlásí tak i drobnější nedostatky, které by dříve přešly bez povšimnutí, či dokonce jen subjektivní pocity s reálnými technickými potížemi mnohdy zcela nesouvisející.
Klíčem k „přílišné přecitlivělosti“ pilotů by přitom mohl být právě nejnovější člen amerického námořnictva, jednomotorový bojový stroj páté generace, F-35. I Lightningy II byly na část roku právě kvůli údajným problémům se systémem přívodu kyslíku uzemněny. Vzhledem k tomu, že se jedná o úplně nový letoun, se přitom Pentagon snaží být nanejvýš obezřetný. Jak ale vyplývá z celé řady vyšetřování, piloti F-35 vědomí si možného nebezpečí často podlehnou pouze psychickému pocitu a problém s hypoxií tak byl již v řadě případů vyřešen úpravou osobní výbavy pilotů, či jen mírným povolením upínacích pasů. Došlo tak například k bizarní situací, kdy byly uzemněny F-35A jen na základně Luke Air Force Base v Arizoně, kde následně spíše než k další v řadě technických prohlídek přistoupili velitelé ke zlepšení ergonomie pilotního vybavení a lepšímu proškolení letového personálu o příznacích a řešení hypoxie.
Nadále rostoucí počet incidentů tak zřejmě ukazuje, že možná největším problémem je trvající nedůvěra pilotů v jejich stroje. Původně neefektivní řešení ze strany Pentagonu, či dokonce snaha piloty přímo umlčovat, totiž možná více než opravdové technické problémy přiměly piloty k až přílišné obezřetnosti a ani aktuální úspěšná řešení opravdových technických problémů tak nedokáží zahnat určitou nejistotu v řadách pilotů US Navy, kteří se pak spíše než na svůj úkol soustředí na možné příznaky chyb jejich letounů. Kromě značné neefektivity takového pilota v boji pak rozptýlení pozornosti v případě rychlých stíhacích letounů může samozřejmě vést i k zásadní chybě v pilotáži s možným tragickými následky.
