V několika posledních letech se letectvím prohnala poměrně citelná legislativní smršť, která změnila a ještě změní některé zavedené pořádky. Řada postupů, která u nás byla definována národními směrnicemi, už je, nebo bude nově řízena podle celoevropských pravidel. Změny se dotýkají jak neobchodního, tak i obchodního provozu.
V důsledku aktuálních změn, účinných od 21. dubna, již např. nebude možné provozovat většinu letadel na základě povolení k leteckým pracím, což je v systému fungování všeobecného letectví změna poměrně zásadní. Připomeňme také, že legislativní změny, které už vstoupily v platnost, se dotýkají např. provozování letů se sdílenými náklady a zavádějí novou kategorii, tzv. seznamovacích letů (Introductory flight), řídících se zvláštními pravidly.
Nepřehlédnout Přílohu II základního nařízení
Celý proces odstartovalo v březnu 2008 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 216/2008 o společných pravidlech v oblasti civilního letectví a o zřízení Evropské agentury pro bezpečnost letectví (EASA), tzv. základní nařízení. V říjnu 2012 se na stránkách Úředního věstníku Evropské unie objevilo Nařízení komise (EU) č. 965/2012, kterým byly stanoveny technické požadavky a správní postupy týkající se letového provozu podle výše uvedeného nařízení z roku 2008. Evropská komise v něm určuje pravidla pro provoz letounů a vrtulníků v obchodní letecké dopravě a zároveň podrobně definuje metodiku pro vydávání, zachování, změnu, omezení, pozastavení nebo zrušení osvědčení provozovatelů letadel v obchodní letecké dopravě a neopomíjí ani otázku práv a povinností držitelů těchto osvědčení.
Hned na úvod je velice důležité zmínit, že tato nařízení a regulace se týkají pouze letadel, která jsou převedena pod EASA. Letadla, která spadají do Přílohy II Nařízení (ES) č. 216/2008 (vžilo se pro ně označení „annexovaná letadla“) nejsou v gesci Agentury pro bezpečnost letectví a jejich provoz se nadále řídí národními předpisy.
Zlín Z-226 / Foto Miloslav Fišer
Přílohu II je neradno podceňovat. Hned pod písmenem a) totiž nalezneme položku historická letadla. Začteme-li se dál, zjistíme, že jedna z definic takového stroje je existence původního návrhu před 1. lednem 1955 a ukončení výroby před 1. lednem 1975. Aeroklub ČR začátkem března zveřejnil výklad podmínek pro nově definované seznamovací lety, jehož součástí je analýza dostupných letadel, z které vyplývá, že i např. u nás běžně používaný Z-226 patří dle této definice mezi historická letadla a jeho provoz se nadále bude řídit stávajícími národními předpisy a zároveň pro něj platí i určitá omezení, ke kterým se dostaneme dále v textu. Nejedná se jen o „dvěstěpětku“, výčet je širší a zahrnuje Z-126, Z-226, Z-326, Piper J-4, Schleicher Ka 2 a Schleicher Ka 7.
V Příloze II je zadefinována i řada dalších skupin letadel nepřevedených pod EASA, jako jsou např. z více než 51 % amatérsky postavená letadla pro vlastní účely bez obchodního cíle, nejvýše dvoumístné pozemní letouny a vrtulníky do maximální vzletové hmotnosti 450 kg, resp. 472,5 kg se zabudovaným záchranným systémem, nejvýše dvoumístné vírníky s maximální vzletovou hmotností 560 kg a další.
Zvláštní (ne)obchodní provoz
Pro neobchodní provoz jsou již nová pravidla v platnosti od loňského srpna. Změna se dotkla provozovatelů leteckých činností pro vlastní potřebu dle zákona o civilním letectví, provozovatelů a pilotů realizujících lety za účelem rekreace a sportu a organizací pro výcvik a tzv. registrovaných zařízení. Pravidla jsou podobně jako pro obchodní provoz rozdělena na složitá motorová letadla a jiná než složitá motorová letadla.
Co je složité motorové letadlo? letoun:
vrtulník s osvědčením:
letadlo se sklopným rotorem |
21. dubna pak vstoupí v platnost zásadní změny v obchodním provozu, který doposud probíhal v režimu leteckých prací podle zákona o civilním letectví. Od tohoto data se musí novými pravidly řídit provozovatelé letounů a vrtulníků. Balóny nová regulace zasáhne až 8. dubna 2018 a kluzáky o další rok později.
Provozování letadel na základě povolení k leteckým pracím dle § 74 zákona o civilním letectví již nebude možné a po skončení jeho platnosti toto povolení automaticky zanikne. Pro pokračování v činnosti musí provozovatel zavést systém řízení v souladu s ORO.GEN.200, upravit provozní příručku, aby byla v souladu s tímto dokumentem, a vytvořit standardní provozní postupy podle SOP.OP.230. Své další letecké aktivity bude vykonávat podle nových evropských předpisů jako zvláštní (ne)obchodní provoz.
Závorka v předchozí větě má svůj význam. Ne všechny činnosti spadající pod zvláštní provoz totiž musí být vždy obchodní. Pokud pro ně používáme jiné než složité motorové letadlo a nenabízíme je za úplatu nebo jinou protihodnotu, nemusíme na ÚCL podávat prohlášení, které je pro zvláštní obchodní provoz nutné, a nemusíme ani zavádět speciální systém řízení, provozních postupů a vedení provozní příručky. V takovém případě se jedná o neobchodní provoz a stačí vytvořit tzv. kontrolní seznam dle Hlavy E k Části-NCO, která se tohoto provozu týká.
Navíc lze některé druhy zvláštního provozu provádět dle Části-NCO, i když jsou provozovány za úplatu. Týká se to soutěžních letů, leteckých veřejných vystoupení, výsadkových letů, vlečení kluzáků a akrobatických letů. I zde je třeba dodržet několik podmínek. Patří mezi ně použití jiného než složitého motorového letadla, a to buď schválenou ATO nebo organizací vytvořenou za účelem propagace sportovního nebo rekreačního létání. Jako její příklad uvádí ÚCL ve svém manuálu aeroklub. Odměna za takové létání nesmí přesáhnout výši přímých nákladů a přiměřenou náhradu ročních nákladů, přičemž lety, kterých se účastní osoby mimo organizaci, musí představovat jen její okrajovou činnost.
Klíčové pojmy v otázkách (ne)obchodního provozu Přímé náklady - náklady vzniklé přímo v souvislosti s letem, např. palivo, letištní poplatky, poplatek za pronájem letadla. Nejsou brány jako součást zisku. Roční náklady - náklady udržování, údržbu a provoz letadla během jednoho kalendářního roku. Nejsou brány jako součást zisku. Organizace vytvořená za účelem propagace sportovního či rekreačního létání - nezisková organizace založená podle použitelného národního práva, jejímž výhradním účelem je sdružování osob se stejným zájmem v rámci všeobecného letectví, které létají pro zábavu nebo provádějí skoky padákem. Organizace by měla mít k dispozici letadla. Okrajová činnost - by měla být chápána jako činnost, která představuje velmi malou část z celkové činnosti organizace, měla by sloužit zejména pro propagaci samotné organizace a nebo oslovení nových žáků nebo členů. Organizace, která zamýšlí nabízení takových letů jako pravidelnou obchodní činnost, není považována za organizaci, které splňuje podmínku okrajové činnosti. Stejně tak lety organizované za výhradním účelem, kterým je vytváření příjmu organizace, nejsou považovány za okrajovou činnost. |
A nyní pozor. I do zvláštního provozu zasahuje již zmíněná Příloha II. Vykonáváme-li doposud letecké práce s letadly do ní spadajícími, tak i po 21. dubnu bude jejich provoz podléhat národnímu předpisu, nikoliv novým evropským normám. Oprávnění pro letecké práce zůstane v platnosti pouze pro tu část flotily, která pod přílohu spadá.
Lety se sdílenými náklady, seznamovací a vyhlídkové lety
V souvislosti s probíhajícími změnami se také začíná diskutovat o některých, mezi leteckou veřejností frekventovaných, tématech. Jedním z nich je sdílení nákladů za let mezi osobami na palubě. Prezentace ÚCL nám dává nahlédnout, jak stávající právní úprava funguje. V souladu s předpisy takový let můžeme provést, pokud nás v jiném než složitém motorovém letounu, vrtulníku, balónu nebo kluzáku nebude víc než šest, budeme splňovat status soukromých osob a o náklady se podělíme všichni včetně pilota. Někdy můžeme mezi piloty zaslechnout, že náklady se musí dělit rovným dílem. Není tomu tak, poměr dělení je libovolný, pouze na každého musí zůstat alespoň kousek a musí se jednat výhradně o náklady přímé. Nabízet let se sdílenými náklady je možné i předem, nesmí to však žádným způsobem vzbuzovat dojem, že se jedná o obchodní let a je třeba jednoznačně uvést, že jde o let se sdílenými náklady soukromých osob. Za zmínku stojí ještě závěrečné upozornění v manuálu ÚCL, že na tyto lety se budou dále vztahovat dodatečné podmínky, které budou uveřejněny prostřednictvím internetových stránek úřadu.
Nový význam dostal termín seznamovací let. Je odlišný od doposud známého seznamovacího letu chápaného ve smyslu výcvikové lekce, kdy během letu instruktor ukazuje jeho účastníkovi na palubě ovládání letadla a kterou lze zahrnout do celkového času výcviku. Takový seznamovací let nadále zůstává platným. Byla však zavedena nová kategorie seznamovacího letu pojmenovaná jako Introductory flight (IF).
Pojem seznamovací let už není spojován jen s pilotními žáky
IF je definován evropskými předpisy. Ty však umožňují národním autoritám aplikovat v jistém rozsahu specifické národní podmínky. V různých státech tak mohou platit do určité míry rozdílná pravidla. U nás dle svého tiskového mluvčího vychází ÚCL z předpokladu, že nařízení (EU) č. 965/2012 platí pouze pro letadla převedená pod EASA, tudíž Úřad neumožňuje provozování IF letadly zahrnutými v Příloze II. Tím se dostáváme k výše slíbenému osvětlení dalšího omezení provozování „dvestěpětek“ a podobných strojů. Nyní vidíme, že např. IF si s nimi nezalétáme.
Jaká je tedy přesná definice seznamovacího letu (IF)? Poslední verze národního regulativu Podmínky pro provádění seznamovacích letů podle čl. 6, odst. 4a, písm. (c) nařízení (EU) č. 965/2012 CAA-SL-102-1-16 s datem účinnosti 3. října 2016 praví: „Seznamovací let (Introductory flight) je jakýkoliv krátký let za úplatu či jinou protihodnotu, nabízený schválenou organizací pro výcvik nebo organizací vytvořenou za účelem propagace sportovního či rekreačního létání s cílem získat nové členy či zájemce o výcvik.“ Let také nesmí vytvářet zisk jdoucí mimo organizaci a pokud se ho účastní osoby, které nejsou jejími členy, musí se jednat pouze o její okrajovou činnost.
Co rozhodně stojí za zmínku, je skutečnost, že pro IF nemusí být velitel letadla ani instruktor, ani držitel oprávnění pro obchodní lety. Vystačíme si např. s PPL a celkovým náletem 200 hodin, z toho 100 ve funkci velitele letadla v letounu. Dalším důležitým pravidlem je podmínka stejného místa vzletu a přistání s výjimkou provozu balonů a kluzáků. Pro zájemce o hlubší studium předpisu a porovnání různých národních aplikací doporučuji nahlédnout např. přehledně zpracovanou britskou verzi včetně jejího detailnějšího popisu.
Mezi piloty a provozovateli bylo možné zaznamenat také lehké rozvíření problematiky vyhlídkových letů. Jak naší redakci potvrdil tiskový mluvčí ÚCL pan Vítězslav Hezký, u nich se v poslední době nic nezměnilo. Tato činnost nadále spadá do kategorie obchodní letecké dopravy, kterou lze provozovat pouze na základě Osvědčení leteckého dopravce a Licence vydané Úřadem.