Smělý cíl: propojení Ameriky s Ruskem a Pobaltím
Historie letecké dopravy již psala mnoho zajímavých příběhů aerolinek a jejich klíčových postav. Jen namátkou – Pan American World Airways a Juan Trippe, Laker Airways a Freddie Laker, Ryanair a Micheal O’Leary. Před lety se do této vybrané společnosti hodlal zařadit i původem litevský podnikatel Igor Dmitrowsky, který si přišel do Ameriky splnit svůj sen. Ne všechno šlo ale podle jeho představ…
Foto Baltia.com
Společnost Baltia Air Lines (Baltia znamená v překladu baltský) založil zmíněný businessman již v roce 1989. Každý by dnes asi čekal, že její letouny musely na svých palubách přepravit za takovou dobu miliony cestujících či nákladu. Opak je však pravdou a aerolinky mají ve svých přepravních statistikách v kolonce přepravených pasažérů stále nulu. Ano, během skoro 30 let existence nevykonaly ani jeden obchodní let. Svým způsobem tak jeho příběh můžeme připodobnit k berlínskému letišti Willyho Brandta, které, ač de facto hotové, z různých důvodů stále nezahájilo provoz.
Foto Baltia.com
Paradoxní však je, že na počátku Baltia Air Lines stál zajímavý podnikatelských plán spočívající ve velmi příhodné době zaplnit onu pověstnou „díru na trhu“. Tu můžeme spatřovat zejména v neobsluhovaných leteckých linkách mezi USA a pobaltskými státy a Ruskem. Ač se to nezdá, jsou i dnes tyto dvě země propojené povětšinou pouze přímými lety, které na ruském území začínají či končí v Moskvě. Ostatní velká města, včetně Petrohradu, na své přímé spojení stále čekají. Deklarovaný cíl, který si tehdy aerolinka vytyčila, tak byl velmi smělý – do několika let se stát vedoucí společností na transatlantickém trhu a na tratích mezi USA a Ruskem.
Nenaplněné naděje
Zpočátku se mohlo zdát, že aerolinku skutečně čeká světlá budoucnost. V 90. letech obdržela od amerických úřadů přepravní práva, která jí umožňovala létat do Petrohradu a Rigy a přes ni také dále do Tbilisi, Minsku a Kyjeva. Podle původních plánů měla Baltia zaoceánské lety obsluhovat dvěma pronajatými Boeingy 767. Později došlo ke změně a vedení pokukovalo i po obstarožním Boeingu 747-200, který předtím sloužil u Cathay Pacfic Airlines. Pro návazné lety z Rigy dále na východ pak měly sloužit Boeingy 737-200.
Žádný z těchto plánů se však nakonec nenaplnil. Management nesehnal dostatečné finanční prostředky, a nakonec ani vhodná letadla. To nejprve vedlo k tomu, že aerolinky nezískaly nutné Osvědčení leteckého dopravce (AOC – Aircraft Operation Certificate), bez nějž není možné provozovat leteckou dopravu, a v roce 1999 přišly i o samotná přepravní práva. I přes mnoho slibů se začali investoři bouřit a celý projekt byl nakonec na několik roků „uložen k ledu“.
Foto Worldairlinenews.com
Třicetiletá letadla bez motorů
Neustálé sliby vedení aerolinek nebraly konce, přičemž společnost stále nepřepravila ani jednoho cestujícího. Asi po 20 letech neúspěšných snah, když už se zdálo, že jméno Baltia Air Lines skončí v kapitole neúspěšných projektů v historii letecké dopravy, se přeci jen zablýsklo na lepší časy. V roce 2008 získala vedle potřebného kapitálu zpět přepravní práva (tentokrát na trať mezi New Yorkem a Petrohradem) a částečně své aktivity přesunula do amerického státu Michigan. Zde má dodnes svou základnu (na letišti Willow Run) a to i přes fakt, že jako adresa firmy je stále uváděno newyorské letiště JFK.
Stálými nezdary ale končily snahy o vytvoření letadlového parku. Některé pokusy přitom byly docela bizarní. V roce 2009 například společnost zakoupila (podle zdrojů asi za půl milionu dolarů) více než 30 let staré jumbo verze -200, které většinu své kariéry létalo pro Pakistan Interntional Airlines (reg. N705BL). Háček byl nejen ve věku stroje, ale také v tom, že jej americké aerolinky získaly podle dostupných informací bez motorů. Nakonec byl letoun po pár měsících uzemněn a v roce 2012 sešrotován.
Foto Newswire.com
Více než 30 let ve službách Northwest Airlines strávilo i druhé jumbo stejné verze, které Baltia zakoupila v roce 2010 (reg. N706BL). A také jeho osud byl velmi podobný. I přesto, že konečně získal barvy svého nového majitele (jako první stroj vůbec), a to včetně charakteristického „zlatého kohouta“ na svislé ocasní ploše, bylo i ono o pár let později uzemněno. Než k tomu však došlo, zúčastnil se stroj v rámci marketingových aktivit společnosti letecké airshow v Michiganu, kde si jej mohli prohlédnout třeba budoucí zákazníci Baltia Air Lines.
Přijde změna pod novým vedením?
V nedávné době se kompletně proměnilo nejvyšší vedení společnosti poté, co zakladatel Baltia Air Lines Igor Dmitrowsky zemřel. Nový management vedený Anthonym Koulourisem oznámil změny, které by podle jeho vyjádření měly vést ke spuštění provozu v nejbližší, avšak nespecifikované době. Možná i na vnitrostátních linkách a konečně i s letounem, který bude mladší, modernější a tím i konkurenceschopnější. V tomto ohledu dopravce již učinil určité kroky, kdy se s aerolinkami Kalitta Air dohodnul na možném pronájmu jednoho Boeingu 767-300ER. Navíc bude nutné opět získat všechna potřební povolení a oprávnění, což se doposud nepodařilo.
Čtyři přepravní třídy a věrnostní program
O tom, jak bude vypadat interiér letounu, jak vybavené třídy budou cestující moci využít, natož na jaký servis se mohou těšit, můžeme jen spekulovat. Před několika lety sice dopravce prohlašoval, že jeho stroje budou vybaveny čtyřmi třídami (Voyager, Super Voyager, Business class, First class) s necelými třemi stovkami moderních sedaček se systémem palubní zábavy IFE, které v případě dvou nejvyšších tříd budou plně rozložitelné do podoby lůžka, avšak jaká bude skutečnost, není jasné.
Z webových stránek dopravce www.baltia.com lze vysledovat pouze to, že zatím nejvíce „promyšlený“ je paradoxně věrnostní program. Fakt, že dopravce nemá s čím létat, ale již ví, jak bude odměňovat „frequent flyery“, může v jejím případě znít přinejmenším úsměvně. Stejně bizarní je již připravená sekce pro movitou klientelu cestující v obchodní a první třídě. Pro ně má společnost vytvořen exkluzivní Golden Rooster Club, který slibuje privátní dopravu na letiště, privátní salonek či servírování vybraných pokrmů na palubě.
Foto Blick.ch
Pračka peněz nebo nekončící nešťastný příběh?
Na jedné straně stojí kritici, kteří vedení společnosti podezřívají, že si z ní udělali „pračku peněz“ a že celý projekt mnoho důvěry nevzbuzuje. A akumulovaný dluh přibližně 120 milionů dolarů včetně řady nespokojených investorů a vlastně celý příběh aerolinek by tomu mohl napovídat. Na druhé straně jsou však neustálá prohlášení vedení Baltia Air Lines o brzkém spuštění provozu a tým zaměstnanců, nebo snad lépe řečeno nadšenců, kteří se již dlouhá léta snaží vybojovat si své místo na transatlantickém nebi.
O důvěryhodnosti takového projektu ať si udělá obrázek každý sám. Avšak i kdyby přeci jen někdy Baltia Air Lines zahájily přímé lety z USA do Ruska, budou to mít v konkurenci zavedených aerolinek velmi těžké a lze předpokládat, že by silným hráčům brzy podlehly. Navíc s 30 let starými letouny, třeba dříve zamýšlené verze Boeing 747-200, by se staly spíše vyhledávanou aerolinkou fanoušků letectví než důvěryhodnou aerolinkou.
Zatím tak stále drží jediný smutný primát – jsou již 30 let „nejnovější“ americkou aerolinkou…
