Přesně před 50 lety vzlétl první prototyp VTOL (Vertical Take-Off and Landing) letounu Dornier Do 31. Byl to vůbec první a doposud jediný proudový transportní letoun umožňující kolmý vzlet a přistání, který se úspěšně dostal do vzduchu a zpět na zem. V roce 1969 navíc během letu na pařížský aerosalón posádka ustanovila s tímto strojem několik FAI světových rekordů.
V době studené války si vojenští stratégové uvědomovali zranitelnost klasických letišť. Možnou cestou, jak se s takovou hrozbou vyrovnat, byl vývoj letadel s kolmým vzletem a přistáním VTOL. Od začátku 60. let tak v Západním Německu probíhal vývoj různých strojů, mezi nimi i unikátního proudového transportního Dornieru Do 31. Tato aktivita byla součástí širší koncepce a letoun byl konstruován tak, aby splňoval tehdejší požadavky NATO, kterého byla SRN od roku 1955 členem.
Dornier postavil celkem tři různé prototypy. První s označením E1 byl poháněn pouze dvěma motory Pegasus určenými pro horizontální let. A přesně před 50 lety, 10. února 1967, bylo možné tuto experimentální verzi spatřit poprvé ve vzduchu. Verze E2 sloužila pouze pro statickou zkoušku draku. Varianta s označením E3 už byla plnohodnotně vybavena a kromě dvou motorů pro horizontální let měla instalováno i osm motorů RB162 umožňujících kolmý vzlet a přistání.
Letoun byl určen pro dvoupilotní posádku a na své palubě mohl převážet až 36 osob. Maximální vzletová hmotnost se udává jako 27 422 kg a užitečné zatížení 3 500 kg. Maximální rychlost 730 km/h, cestovní 650 km/h, dolet při maximálním zatížení 1 800 km a dostup 10 700 m. 27. května 1969 piloti Drury Wood a Dieter Thomas během letu z Mnichova na aerosalón do Paříže ustanovili s Dornierem Do 31 několik FAI rekordů v jeho třídě, které jsou dodnes platné. Průměrná rychlost na trati Mnichov–Paříž 514 km/h, doba letu 1:19:30 hod, uletěná vzdálenost 681 km, maximální dosažená výška 9 100 m.
V roce 1970 byl projekt zastaven. Hlavním důvodem byla jeho celková nákladnost a z technického hlediska velká hmotnost a vzdušný odpor jednotek s motory určenými pro kolmý vzlet a přistání. Důsledkem toho bylo malé maximální užitečné zatížení a krátký dolet v porovnání s konvenčními transportními letouny. Poslední veřejné vystoupení letounu bylo možné zhlédnout 4. května 1970 na ILA v Hannoveru. I dnes však je možné si na vlastní oči prototypy E1 a E3 prohlédnout. První jmenovaný v Dornier Museum Friedrichshafen, druhý jmenovaný v Deutsches Museum Flugwerft Schleissheim.
