„A do kdy teda smím být ve vzduchu?“ snažil jsem se získat odpověď na celkem prostou otázku, foukaje přitom na zasychající inkoust na svém čerstvém PPLku, pouze s kvalifikací SEP land. „No ve dne. Do tmy.“ „Do západu.“ „Do soumraku.“ „Do večerníčka…“ Přistálo u mě tolik názorů, kolik sedělo okolo lidí. Diskuse se začala nápadně podobat hospodským přetahovaným, a tak jsem raději vysloužilé letce opustil a šel jsem hledat odpověď na vlastní pěst.
Pakliže jste hrdým držitelem noční kvalifikace, nedej bože IR, následující slova se vás až tak moc netýkají. Přesto je ale mezi piloty celá řada těch, kteří NIGHT v průkazu vyryto nemají, nebo ovládají stroje ultralehké či bezmotorové, které v noci po vzoru slušných lidí zásadně spí. Mým cílem bude poodkrýt tajemství podmínek VFR den a VFR noc, přesněji řečeno těch druhých slovíček, protože právě ta jsou pro ty méně hrdé (však víte, jak to myslím :)) klíčová.
Ačkoliv vás mohl titulek článku naladit lehce poeticky, předmětem mého povídání bude vesměs suchá teorie. Jenže jak se ukázalo, co člověk, to názor. A tak je ta teorie zapotřebí.
Předpisy…
… zjednodušeně říkají, že pro létání v noci je potřeba mít kvalifikaci NIGHT. Stejné předpisy říkají, že noc je „doba mezi koncem občanského soumraku a začátkem občanského svítání nebo jiný podobný časový úsek mezi západem a východem slunce, který může stanovit příslušný úřad“, a dodávají, že „občanský soumrak končí večer, když střed slunečního disku je 6 stupňů pod horizontem, a občanské svítání začíná ráno, když je střed slunečního disku 6 stupňů pod horizontem“.
Můžeme si o tom myslet, co chceme, ale předpis je předpis, a ten je pro nás závazný. Abychom tedy vyvrátili mylné domněnky některých zasloužilých letců (kteří v tom jsou nevinně, protože co platí dnes, neplatilo odjakživa), je třeba utřídit několik pojmů.
Den a noc
Přestože paní učitelka na základní škole tvrdila, že opakem ke slovu den je noc a obráceně, neměla tak úplně pravdu. Ale to nám vysvětlili zase na střední škole. Z předpisu již víme, že pro letecké účely se dnem myslí doba od začátku občanského svítání do konce občanského soumraku, což jsou momenty, kdy se střed slunečního kotouče nachází 6 ° pod horizontem.
Už v tomto bodě nastává drobný problém. Hledal-li by zvědavý žáček definici občanského soumraku a svítání v leteckých učebnicích, našel by v jedné (celkem tlusté) knize, že občanský soumrak/svítání nastává, když „je Slunce 6° pod horizontem“. K tomu si samozřejmě každý snadno dosadí, co se mu zlíbí, tedy někdo horní okraj, někdo kýžený střed, někdo spodní okraj. Naštěstí, vzato v úvahu, že průměr slunce činí v našich očích 32 úhlových minut, bude rozdíl soumraků dle různých okrajů Slunce něco okolo 2 časových minut (1 úhlový stupeň rotace odpovídá 4 časovým minutám), což můžeme s relativním klidem v duši zanedbat.
Horizont
Horizont není v letectví nikterak neznámý pojem. V našem případě se horizontem rozumí de facto rovina tečná k Zemi v místě našeho pozorování. Musíme ale druhým dechem upřesnit, že se jedná o horizont skutečný, neboť fyzika si s námi trochu hraje. Vlivem lomu světla v atmosféře totiž skutečný horizont neodpovídá přesně místu, které bychom jako horizont označili, a tak zde vzniká pojem další – vizuální horizont.
Vizuální horizont se během rána a večera nachází zhruba 34 úhlových minut pod skutečným horizontem, což je časově pro naše účely opět zcela zanedbatelné. Z hlediska dalších popisovaných pojmů ale musíme tento rozdíl vnímat.
Východ a západ
Pochopitelně nemyslím ani ty na kompasu, ani ty v ideologických spisech. Řeč je stále o Slunci. Na rozdíl od soumraku a svítání, východ a západ již nejsou tak jasně definované pojmy. Dokonce i odborné publikace se liší. Nejčastěji ale převládá popis, že východ a západ Slunce je moment, kdy se sluneční kotouč dotýká svým horním okrajem vizuálního horizontu. Je tedy ve skutečnosti již pod skutečným horizontem, ačkoliv jej stále vidíme.
Jednoduchou matematikou si každý určí, že je-li rozdíl mezi horizonty 34 úhlových minut a „poloměr“ Slunce 16 úhlových minut, je v momentě západu a východu střed slunečního kotouče 50 úhlových minut pod horizontem (skutečným). Porovnáním s předpisem a jeho definicí konce občanského soumraku (6 ° pod horizontem) je rázem vyvrácen jeden mýtus, a sice že se smí létat jen do západu.
Sami si opět snadno dopočítáte, že úhlový rozdíl mezi západem a koncem občanského soumraku je 5°10‘ úhlových, tedy více než 20 minut časových. V našich zeměpisných šířkách dokonce až zhruba od 33 minut. A to už přeci jenom je docela významný časový údaj.
Na druhou stranu, 30 minut se považuje za minimální bezpečnou časovou rezervu při plánování delších tratí, a tak počítat s časovými hodnotami západů a východů coby s limity není zase tak na škodu. Každopádně, když přešvihnete a sednete lehce po západu, ÚCL vám hlavu neutrhne. Tedy nemělo by. Je ale nutné dodat s vykřičníkem, že z hlediska světla není západ slunce moment, kdy nastává úplná tma. Ve skutečnosti je ještě velmi slušně vidět, a tím se nesmí člověk nechat zmást.
Soumraky a svítání
Pojďme tedy na závěr rozseknout otázku soumraků. Padlo cosi o občanském soumraku a také cosi o solidním světle po západu Slunce. Oboje snad ozřejmí následující pasáž.
V prvé řadě si musíme uvědomit, že soumrak, potažmo svítání, není moment, ale různě dlouho trvající (záleží na zeměpisné šířce) časový úsek. Kromě soumraku občanského (nebo také civilního) existuje ještě soumrak nautický (námořní) a astronomický.
Občanský soumrak
Pro nás piloty pojem nejdůležitější. Jeho počátek je se západem slunce, tedy když je střed slunečního kotouče 50‘ pod skutečným horizontem, a končí, když je střed kotouče 6° pod horizontem. Na rovníku trvá při rovnodennosti 21 minut, v našich šířkách kolísá během roku mezi 35 až 45 minutami. Lze během něho při denním světle bez obtíží číst apod. Na nebi jsou vidět větší planety a nejjasnější hvězdy. Po jeho konci smí létat pilot pouze s kvalifikací NIGHT, protože začíná noc.
Nautický soumrak
Začíná, když střed slunečního kotouče opouští 6° pod horizontem a končí, když je střed na 12° pod horizontem. Člověk bez umělého osvětlení rozezná venkovní obrysy. Tato doba sloužila (a pravděpodobně i nadále slouží) především námořníkům k navigaci podle velkých a jasných hvězd. Během nautického soumraku už jsou dobře vidět hvězdy, ale zároveň lze rozeznat nebe od mořské hladiny.
Astronomický soumrak
Mezi 12° a 18° polohy středu slunečního kotouče nastává astronomický soumrak. Přestože ještě není černočerná tma, nevidíme bez umělého osvětlení zhola nic. Na nebi svítí i méně jasné hvězdy. Po astronomickém soumraku nastává tzv. astronomická noc, která ale v našich šířkách nenastává vždy. Vlivem pootočení osy zemské rotace zhruba od 50. rovnoběžky výše neklesne Slunce nikdy pod 18° pod horizont, a tak soumrak splyne se svítáním. Na severu se tak děje okolo letního slunovratu, na jihu okolo zimního.
Analogicky toto vše platí pro svítání (světe div se, označuje se také jako ranní soumrak).
Kdy teda smíme lítat bez NIGHT?
Všechno je to hezké, ale jak tedy poznáme, kdy přesně nastává a končí den, tedy období mezi počátkem občanského svítání a koncem občanského soumraku, kdy už se smíme vznést k nebesům opět bez noční kvalifikace? Jde to spočítat, ale není třeba podruhé objevovat Ameriku. Nejjednodušší je podívat se do tabulky, potažmo používat zdravý rozum.
Osobně doporučuji používat odkaz níže. Do jednoduchého formuláře si zadáte polohu daného místa a počítač vám do tabulky vyplivne východy, západy a všechny soumraky na celý rok, podle toho, co si vyberete. A jak jsem zjistil, většina jiných zdrojů z těchto dat americké armády čerpá také.
http://aa.usno.navy.mil/data/docs/RS_OneYear.php
Sečteno a podtrženo, když vám někdo bude do očí tvrdit, že po západu nesmíte lítat, můžete ho decentně poučit, že se mýlí. Rozhodně je to ale jeden z těch omylů, které život spíš zachraňují, než berou.
Na závěr bych si přece jenom dovolil doporučení na základě vlastní zkušenosti. V letadle může snadno vzniknout stres z čehokoliv. Není tedy nutné si ještě přidávat hendikep v podobě limitně se blížícího soumraku. Spěch v tomhle případě není nikdy k užitku, tak si plánujte své lety ideálně tak, abyste nejpozději se západem dosedali na svém cílovém letišti. Nikdy totiž nevíte, kdy se vám ta zbývající půlhodinka bude hodit.
