Marta Guthová pohovořila o založení ČAP i o tom, proč se stala kmotrou tohoto projektu:
„Přišly za mnou Dana Bauca Sastre s Rosinou Kašičkovou a líčily mi, kam by chtěly dojít a co všechno s pilotkami dělat. Přišlo mi to velmi sympatické. Říkala jsem si, že každá taková inciativa se musí podporovat. Věřím, že to holky bude bavit a obdivuji je, protože sama pilotka nejsem.
Díky tomu, že jsem se stala kmotrou ČAP, zjistila jsem později, že pilotky jsou úžasné a jedinečné, ale že žen, které se pohybují v letectví, je daleko více napříč obory, díky čemuž vznikl spolek Ženy v letectví.“
Ing. David Jágr poděkoval ČAP za propagaci letectví. Na zvídavou otázku jedné z členek, kolik je v evidenci ÚCL pilotních průkazů žen odpověděl, že ÚCL nesleduje rozdělení licencí podle pohlaví, dle jeho odhadu cca 600–700 platných pilotních průkazů patří ženám (v úvahu však nutno brát fakt, že některé pilotky vlastní více typů pilotních průkazů). Pan inženýr také předal R. Máchové čestný pamětní odznak č. 50. Proč zrovna toto číslo? Zlín Z-50 je totiž jedním z mnoha letounů, které tato dáma excelentně ovládá.
K loňskému jubileu a za celoživotní přínos letectví a propagaci žen – pilotek, obdržela paní Radka od ČAP zlatý pamětní řetízek.
Ocenění za Český svaz letectví s osobním poděkováním ve formě knihy předal Václav Vašek.
Jak se paní Radka k ocenění postavila, udělala jí radost?
„Nečekala jsem žádné ocenění. Je milé, že si na mne takto někdo vzpomněl. Necítím se jako žádná významná osobnost, prostě jsem létala. Mě to bavilo, šlo o výzvy, zkusit či vymyslet něco nového. Jestli je to pro někoho inspirací, pak je to jen dobře. Myslím si, že třeba pro dívky v zemích, jako byla Saudská Arábie, hodně znamenalo, když viděly někoho takového, jako jsem byla já.“
Myslíte si, že ženám v cestě k létání mohou pomoci organizace jako ČAP?
„Rozhodně ano. Dívkám, které asociaci vedou, neskutečně fandím. Za mých časů nic takového nebylo, bylo nás pár a spíš jsme se bály někde prosazovat, protože bychom hned dostaly po hlavě s výtkou, že si něco troufáme.“
Následovalo promítání fotografií a videí z bohaté kariéry této excelentní pilotky, doplněné jejím komentářem, a protože přítomný nejvyšší šéf ÚCL ujistil, že promlčení již proběhlo, zmínila paní Radka také mnohé „nepublikovatelné“ zkušenosti a zážitky. Ze zajímavostí mj. snahu o implementaci Martina Šonky ke skupině Flying Bulls Aerobatics Team či který prvek patří ve skupinové akrobacii k nejnáročnějším (zádové štafle). Věděli jste například, že vedoucí skupiny létá na 70–80 % výkonu a proč? Nebo zda bývají těžší vystoupení či přelety na ně? Jak se k Radce chovali v Saúdské Arábii? Kolikrát přelétla Středozemní moře? Kolik vychovala nástupců? Zažili někdy akrobaté při vystoupení vysazení motoru?
Třeba to někdy Radka Máchová prozradí i vám. Ale to bych předbíhala.
Na závěr si zájemkyně mohly vyzkoušet simulátor ATR či si navzájem popovídat a sdílet zkušenosti a zážitky. Ostatně i to je jedním z důvodů vzniku ČAP.
Proč jsi se přidala k ČAP a co pro tebe tato asociace znamená?
Eva Stejskalová: „Jsou to fajn holky, které mají stejný zájem jako já a tím je létání. Jsme všechny stejně praštěné, můžeme se pomlouvat vzájemně a jsme na tom tak nějak stejně.“ (smích)
Kristýna Korbelová: „Holky mi přišly přátelské a připadalo mi fajn se přiblížit. Díky ČAP jsem viděla Martina Šonku, Radku Máchovou, CATC… Tyhle věci bych nejspíš bez nich v životě nezažila. Líbí se mi, že se všechny mezi sebou normálně bavíme.“
Olga Mokošová: „Do asociace jsem vstoupila v okamžiku, kdy byla úplně nová a holky organizovaly nultý slet. Myslím si, že to byl velmi dobrý nápad a chtěla jsem je podpořit. Celý život se věnuji létání a zaujalo mne, jaký rozsah ČAP má – od komerčního létání, přes plachtění, motorové létání nebo třeba paragliding.“
Pokud byste se chtěly k ČAP přidat, nábor nových členek právě probíhá.
