Pojďme se však podívat pouze na dějiny letecké společnosti, a to bez negativních myšlenek a souvislostí s oběma, tak velkými tragédiemi. A to i přes fakt, že obě zanechaly obrovskou černou „kaňku“ na značce a reputaci Malaysia Airlines.
Historie dnešní letecké společnosti Malaysia Airlines se začala nepřímo psát již ve třicátých letech minulého století a podobně, jako řada podobných aerolinek, se stala důležitým hráčem v rámci rozvoje dopravy v regionu. Přímý předchůdce, Malayan Airways Limited, byl založen v říjnu 1937 jako důsledek trojstranné spolupráce firem Ocean Steamship Company, Straits Steamship Company a Imperial Airways. Nicméně první platící pasažéři se na palubě aerolinky objevili až o deset let později, a to hlavně v důsledku druhé světové války. První, tehdy ještě charterový let vedl ze Singapuru do Kuala Lumpur a nasazen na něj byl dvoumotorový stroj Airspeed Consul pro šest cestujících. Nedlouho poté začala společnost na totožné trase vypravovat své stroje pravidelně.
Zbytek čtyřicátých a zejména léta padesátá znamenala další rozvoj společnosti, který šel ruku v ruce se všeobecnou expanzí letecké dopravy prakticky ve všech koutech světa a pomalu vzrůstající ekonomickou důležitostí regionu. Spolu s růstem provozu aerolinky nezahálely ani na poli modernizace své flotily. V ní se tak objevily po druhé světové válce výrazně přebytkové stroje Douglas DC-3, později i Douglas DC-4 Skymaster, Vickers Viscount či Lockheed L-1049 Super Constellation. V rámci proudového věku pak také de Havilland Comet 4 či Fokker F27 Friendship. Také u nás známý stroj Bristol Britannia umožnil v 60. letech také nástup dálkových letů. Ten první vedl do Hong Kongu.
Spolupráce i „rozvod“ se Singapurem
Září 1963 znamenalo velký milník v rámci historie letecké společnosti. Vznikla totiž Malajsie, a to v rámci zajímavého sjednocení zemí jihovýchodní Asie – Severního Bornea, Singapuru a Sarawaku (členský stát Malajsie). V důsledku toho došlo ke změně jména letecké společnosti z Malayan Airways na Malaysian Airways, přičemž do struktury dopravce byla od roku 1965 začleněna i firma Borneo Airways. Ve flotile aerolinek se objevily také tři nové stroje typu Fokker F27. Netrvalo to však dlouho a název dopravce se opět změnil, a to v důsledku vystoupení Singapuru z nedávno vzniklého státu.
Odlišný pohled Singapuru a Malajsie na další rozvoj společných aerolinek brzy vedl k jejich rozpadu, respektive rozdělení na dva samostatné dopravce. Zatímco zástupci prvně jmenovaného se chtěli logicky zaměřit především na rozšiřování mezinárodních linek, co do počtu ostrovů rozmanitá a mnohem větší Malajsie nutila představitele dopravce plánovat nejdříve vnitrostátní lety a uspokojit tak domácí poptávku. Regionální či dokonce mezinárodní linky byly až na druhé koleji. Z dřívější zkratky MSA (Malaysia-Singapore Airlines) se tak staly dvě – dnes známá SIA (Singapore Airlines) a MAS (Malaysian Airlines System).
Zaměříme-li se pouze na Malaysian Airlines, tak společnost se zprvu skutečně zaměřovala zejména na vnitrostátní a regionální lety. Lety byly obsluhovány převážně dříve získanými stroji typu Fokker F27. Avšak v roce 1976 letadlový park dopravce obohatila novinka v podobě dálkového stroje Douglas DC-30-10, jehož akvizice umožnila zahájení či pomalé rozšíření mezikontinentálních letů do Evropy, konkrétně do Amsterdamu, Paříže a Frankfurtu. „Douglas“ byl později doplněn evropskou novinkou v podobě Airbusu A300 a hlavně také americkou královnou nebes, Boeingem 747 ve verzi -200.
Druhá polovina 20. století ve znamení růstu
Malajsie je zhruba od roku 1950 z pohledu ekonomiky a hospodářství prakticky v kontinuálním rozkvětu. Dle studií britské bankovní skupiny HSBC by měla v roce 2050 patřit ke dvaceti vůbec nejsilnějším světa. To vše se ve stejném období odráželo, a ruku v ruce s růstem počtu obyvatel, i dnes odráží také v odvětví letecké dopravy. V závěru 80. let minulého století tento fakt dokládala necelá padesátka dálkových tratí prakticky do všech koutů světa. V první polovině následujícího desetiletí se malajsijský dopravce objevil také v Jižní Americe, konkrétně v Buenos Aires. Stal se tak dokonce první aerolinkou z regionu, která toto spojení nabízela.
Finanční problémy a dvě neštěstí
V pokračujících 90. letech docházelo také k postupné modernizaci letadlového parku dopravce. V jeho barvách se tak postupně objevily například typy Boeing 737-400, Boeing 737-500, Airbus A330-300 či Boeing 777-200. Nicméně rychlý a prudký rozvoj aerolinek byl v závěru desetiletí doplněn sérií finančně neúspěšných let, pro které byly signifikantní obrovské ztráty. Společnost byla nucena rušit neziskové linky, mimo jiné i do Evropy, a přistoupit k řadě nepopulárních opatření.
V určité mezeře, kdy se Malaysia Airlines na pár let dostaly z finančních problémů, učinily v roce 2003 objednávku na obří Airbus A380, který měl vylepšit jejich pozici na známé „klokaní stezce“ propojující Evropu s Austrálií. Aerolinky nakonec využívaly šest exemplářů obrovského dopravního stroje, a to od července 2012 do října 2022. Posléze je z důvodu vysokých provozních nákladů v kombinaci s celosvětovou pandemií vrátily pronajímateli.
Nicméně neustálé problémy ve fungování firmy vedly k dalším finančním problémům, které vyústily ve jmenování nového šéfa firmy Idrise Jaly v prosinci 2005. Ten ihned začal pracovat na identifikaci hlavních problémů aerolinek. Postupem času za ně označil zejména vysoké náklady na palivo, cenotvorbu a tzv. revenue management. Malaysia Airlines následně prošly celou řadou změn – zeštíhlením a změnou počtu destinací, přijetím vládního restrukturalizačního plánu a následně obnovou flotily, která měla aerolinky přivést pozitivním finančním výsledkům.
Novodobou historii Malaysia Airlines bychom však bez nadsázky mohli přirovnat k lodi plující na vlnách rozbouřeného moře. Dopravce padal do finanční krize až příliš často, aby se pod novým vedení a za přispění mnoha opatření včetně obrovských škrtů počtu zaměstnanců pomalu škrábal zpět nahoru. V černých číslech pobyl několik málo let, aby jej znovu prakticky na dno srazily stále opakující se problémy.
Technický bankrot a další těžkosti v době pandemie
Rostoucí cena paliva, nově vznikající nízkonákladoví dopravci v regionu a do určité míry přetrvávající těžkopádná struktura obrovské společnosti tak opět nevěstila nic dobrého. Výše zmíněné rozbouřené moře se ne a ne uklidnit a vše pokračovalo v dopředu známých kolejí. Pár let profitability a určitého rozvoje byly následovány strmým sešupem.
V lednu 2015 společnost skončila v technickém bankrotu, což ve výsledku vedlo k další restrukturalizaci aerolinek a jejich transformaci v Malaysia Airlines Berhad. Následovalo pár let, během kterých se několikrát opět vystřídalo vrcholné vedení dopravce a jedním z hlavních témat se stala diskuze o obměně dálkové flotily (Airbusy A380 měly vystřídat nové Airbusy A350 a A330-900). Období určitého „přešlapování na místě“ tvrdě přerušila celosvětová pandemie Covidu-19. Tak, jako ve stovkách či tisících případů dalších aerolinek vedly její důsledky k drastickým opatřením.
V reakci na pandemii došlo například k navrácení všech šesti uzemněných Airbusů A380 svému majiteli. Aerolinky také upravily řadu svých strojů k přepravě nákladu a vykonaly mnoho repatriačních letů. Všechna nepopulární opatření vedla naštěstí pro dopravce k pozitivním výsledkům. V černých číslech skončily Malaysia Airlines už v roce 2023 a dobré výsledky se předpokládají i za letošní rok.
Společnost dnes operuje lety do více než šesti desítek vnitrostátních i mezinárodních destinací. Ty se nacházejí zejména v Austrálii a Asii (hlavně v Indii a Indonésii). V rámci Evropy se můžeme přímo z Kuala Lumpur dostat pouze na letiště Heathrow v Londýně. Ostatní evropské dálkové linky byly bohužel zrušeny již dříve. Flotila aerolinek čítá přes sedm desítek letadel, z nichž je několik stále uzemněných. Páteř letadlového parku tvoří čtyři desítky „sedm-tři-sedmiček“, dálkové lety pak obsluhuje více než dvacet strojů Airbus A330 a sedm A350 (jeden exemplář je uzemněný). Jejich průměrný věk činí jedenáct let.
Pokud jde o kvalitu nabízených služeb, patří Malaysia Airlines do skupiny čtyřhvězdičkových dopravců v rámci ankety SkyTrax. Jejich vrcholným produktem je „Business Suite Class“, která je nabízena pouze na palubách strojů Airbus A350. Jde o plně uzavíratelné „kabinky“ s rozložitelnými sedačkami. Podle dostupných informací však bude tento typ sedaček v následujících letech zrušen, a to z důvodu zkvalitnění služeb v rámci „standardní“ Business class. Ta je aktuálně v nabídce v rámci všech typů Malaysia Airlines, i když v různých variantách. „Nejmasovější“ ekonomická třída také prochází určitou modernizací, a to napříč celou flotilou. Jejím základem je instalace moderních, „úzkých“ sedaček, která v zásadě nabízí o něco více místa pro nohy. Některá sedadla budou bez systému osobní palubní zábavy s tím, že ta bude zajišťována přes volně přístupný systém z vlastních „chytrých zařízení“.
Malaysia Airlines se v souvislosti s palubními třídami dočkaly i určité kontroverze. A to v případě zákazu cestování kojenců v jejich prémiové třídě. Toto diskutabilní, avšak z určitého pohledu možná pochopitelné pravidlo, které bylo vysvětlováno nedostatkem místa v této části letadla, se dočkalo řady různorodých reakcí, jejichž škála byla skutečně široká.
