Sázka na (ne)jistotu
Kdy jindy založit leteckou společnost s čistým štítem, než v době, kdy se většina ostatních aerolinek potýká s nedozírnými ekonomickými důsledky covidové pandemie. Přesně takto zřejmě přemýšleli manažeři více než třiceti dopravců, kteří vznikli v průběhu uplynulých dvanácti měsíců. Jiní, zřejmě ti konzervativnější, si jistě ťukali na čelo.
Začněme tím pozitivnějším výčtem. Nejvíce aerolinek, třináct, bylo založeno v Evropě a také v Asii. Sedm v Americe, čtyři v Africe a jedna v Austrálii. V případě starého kontinentu stojí za větší zmínku například ambiciózní italská společnost Aeroitalia, a to zejména proto, že i Česká republika je v jejích plánech. Aeroitalia vznikla v červenci 2022 a se svými čtyřmi Boeingy 737-800 létá ze své hlavní základny ve Forli, ale také z milánského Bergama a Florencie například do Londýna (Heathrow), Říma (Fiumicino) anebo města Bacau, které se nachází na východě Rumunska. Za společností stojí pestrá skupina osob. Jen namátkou jde například o bývalého spolupracovníka italské vlády, v Bolívii narozeného miliardáře, bývalého majitele kolumbijské letecké společnosti Avianca anebo zkušeného manažera, který dříve pracoval například ve SkyEurope Airlines, Českých aeroliniích, LOTu či donedávna v rumunském Blue Air.
Aeroitalia začala létat nejprve po Itálii a Středomoří. Později přidala i další města, avšak s hlavní expanzí počítá v souvislosti s dodávkou nových letadel v roce 2023. Vedení společnosti plánuje zahájit lety do několika turisticky atraktivních míst v Řecku, Izraeli, Španělsku anebo také do již zmiňované České republiky. V prodeji jsou totiž letenky na novou linku Florencie–Praha, která by měla být v provozu od 27. března 2023. A do budoucna nemusí zůstat jen u krátkých linek. Ambiciózní plány společnosti hovoří o pronájmu dálkového Boeingu 787 Dreamliner, který by měl vozit turisty na charterových letech do exotických destinací. Až následující měsíce či možná roky však ukáží, zda se společnosti bude dařit na tak horkém italském trhu, který byl vždycky specifický pro přístup vlády k národnímu dopravci. A také jde o to, zda je na něm skutečně místo pro další společnost, jelikož trh je již saturován jinými, zejména zavedenými nízkonákladovými aerolinkami.
Do určité míry bizarním zahájením provozu se negativně proslavila islandská společnost Niceair. Ta byla založena tamními podnikateli již v únoru 2022 jako prozatím virtuální aerolinky se sídlem nikoliv v Reykjavíku (letiště Keflavík), ale v severoislandském Akureyri. Za pomoci cizího a později vlastního AOC (osvědčení leteckého provozovatele) chce konkurovat známějším společnostem Icelandair a Play a zároveň využít nedostatečného propojení severu ostrova prakticky se zbytkem světa. Jistě chvályhodný a ambiciózní plán, který může být v budoucnu úspěšný.
Avšak shoda okolností tomu chtěla, aby cestující na zpátečním úseku inauguračního letu Akureyri – Londýn (Stansted) – Akureyri na svou cestu nikdy nezapomněli. Po příletu do Londýna totiž nemohli být pasažéři letící zpět do Akureyri přepraveni, jelikož společnost neměla vyřízena příslušná přepravní práva. Za vším údajně stál brexit, nové letecké dohody a také osvědčení leteckého provozovatele, které společnost využívala u jiné společnosti. Lety do Londýna a i ty plánované do Manchesteru nakonec byly zrušeny.
Zdálo by se, že takové faux pas při inauguračním letu prestižní linky zlomí společnosti vaz, avšak nestalo se tak. Aerolinky dnes provozují jeden Airbus A319 a létají do Kodaně a na turisticky oblíbené Tenerife. Od května 2023 jsou v prodeji i letenky na spojení s Düsseldorfem a výhledově se plánují i lety do španělského Alicante. Držím jim palce a věřím, že se s letadly v barvách Niceair brzy setkáme také na dalších světových letištích.
Zřejmě poslední leteckou společností, která vznikla anebo zahájila provoz v roce 2022, jsou rakouské aerolinky Liliair. K jejich představení došlo krátce před Vánoci na letišti v rakouském Klagenfurtu, jelikož v tomto městě sídlí jejich hlavní akcionář, skupina Lilihill Group. Důvodem ke vzniku Liliair je snaha „rozlétat“ místní letiště. Za tímto účelem do nich majitel investuje během tří let necelých třicet milionů eur. Jejich flotilu by měly tvořit dva regionální stroje Bombardier CRJ 900 a provoz by měly zahájit v závěru dubna 2023. Dle letového řádu by se z jihorakouského Klagenfurtu mohli cestující již brzy dostat do německých měst Hamburk, Frankfurt a Mnichov.
V případě nově vzniknuvších asijských společností mne zaujaly především indická Akasa Air, arménská Fly Arna a Fly Jinnah z Pákistánu. I když byla prvně jmenovaná společnost založena krátce před koncem roku 2021, provoz zahájila až v srpnu 2022, a proto jsem ji také zahrnul do tohoto článku. Jde o další z řady indických soukromých aerolinek. Sídlo tohoto low-costu se nachází v Bombaji, avšak svou pozornost upírá také k letišti v Bengalúru. Smělé plány dopravce zmiňují akvizici více než sedmdesátky nových strojů Boeing 737 MAX během příštích pěti let. Aktuálně čítá flotila dopravce 11 letadel, která obsluhují lety do desítky destinací v rámci Indie. Podobně jako v případě obdobných nových společností stojí i za vznikem Akasa Air bývalý člen vedení dalšího dopravce, tentokrát Jet Airways. V Indii tak vzniká další z řady obrovských leteckých společností s cílem podmanit si tamní, takřka neomezený trh.
Oproti tomu arménská nízkonákladová společnost Fly Arna je výsledkem spolupráce aerolinek Air Arabia původem ze Spojených arabských emirátů a Arménského fondu národního zájmu (ANIF). Podobně jako Akasa Air aerolinky oficiálně vznikly již v roce 2021 (v poměru 51 % ANIF, 49 % Air Arabia), avšak svůj první let vykonaly v červenci 2022 na lince do egyptského letoviska Hurghada. Dnes by společnost měla mít ve flotile tři stroje Airbus A320 pro 174 cestujících.
Ze svého hubu na letišti Zvartnots v Jerevanu obsluhuje prozatím pět destinací – turisticky oblíbená egyptská letoviska Hurghada a Šarm aš-Šajch, Moskvu a Soči v Rusku a také nedaleké gruzínské Tbilisi. V rámci expanze hodlá společnost létat také do Bejrútu či Kuvajtu. Navíc, pokud aerolinky získají povolení létat do EU, nejsou vyloučeny ani lety do Evropy. Nicméně, v tomto případě půjde zřejmě o delší proces, jelikož všechny tamní letecké společnosti se aktuálně nachází na tzv. black listu Evropské unie (seznam společností se zákazem letů do zemí EU).
Podobnou strategii jako v Arménii použila skupina Air Arabia také v Pákistánu. Na zdejším obrovském trhu ve spolupráci se skupinou Lakson (soukromý pákistánský konglomerát vlastněný rodinou Lakhani) založila v roce 2021 nízkonákladového dopravce Fly Jinnah, který svůj první let vykonal 1. listopadu letošního roku. Dopravce se zaměřuje na vnitrostátní dopravu a město Karáčí spojuje vedle metropole Islámábádu také s dalšími třemi destinacemi. Podobně jako v případě aerolinek Fly Arna tvoří flotilu Fly Jinnah trojice Airbusů A320 pro 174 pasažérů.
Kdo trh naopak opustil?
Pověstného „Černého Petra“ si v roce 2022 vytáhlo hned 14 leteckých společností a další k tomu měly blízko a až následující měsíce ukáží, jak jsou tyto projekty skutečně životaschopné. Pandemie covidu-19 nezměnila pouze životy nás všech, ale ovlivnila řadu odvětví, leteckou dopravu nevyjímaje. Během let 2020 až 2022 se zásadně změnilo chování cestujících a jejich návyky. A také firmy vzhledem k ekonomické situaci do jisté míry upravily svůj pohled na služební cesty. Tomu všemu a navíc ekonomickým dopadům pandemie, rostoucím cenám paliva a mzdám, ale také válce na Ukrajině se musely letecké společnosti flexibilně přizpůsobit. Některé to zvládly lépe, některé hůře a řada vůbec.
Největší a zřejmě nejambicióznější leteckou společností, která letos opustila trh letecké dopravy, byl největší rumunský dopravce, soukromý low-cost Blue Air se sídlem v Bukurešti. Aerolinky byly založeny již v roce 2004 a nešlo tedy o žádného nováčka. Skoro dvacet let dlouhá historie dopravce byla vcelku turbulentní. A i když počty přepravených cestujících, letadel ve flotile, bází i obsluhovaných destinací v posledních letech před pandemií rostly, aerolinky často čelily finančním problémům. V letech minulých létaly i do Prahy – z Bukurešti a krátce i z Milána (Linate).
Avšak, podobně jako mnoha dalším aerolinkám, jejich smělým plánům na postcovidový rozvoj učinila právě pandemie konec. Ve druhé polovině roku 2022 dohnaly společnost dopady pandemie a také její vlastní nerozvážná expanze a otevírání linek za každou cenu. Na počátku září aerolinky ohlásily krátkodobé přerušení provozu, které se však postupně prodlužovalo a dnes je z něj prakticky doba neurčitá. Celá flotila složená výhradně z Boeingů 737 starších i moderních verzí („Classic“, NG i MAX) se rozpadla. Rumunská vláda ještě v listopadu ohlásila, že dopravci z problémů pomůže tak, že jej zestátní a převezme 75% podíl. Zároveň však došlo k přerušení platnosti certifikace k provozování letecké dopravy, která však nebyla odejmuta. Definitivní tečka, která by společnost Blue Air poslala do historie, ještě nebyla napsána, ale budoucnost této značky není růžová. Jaký bude její osud, nám ukáží až následující měsíce.
Hned na počátku roku skončil ambiciózní projekt italské společnosti EGO Airways, která byla bázovaná na letišti v Parmě a Miláně. Aerolinky byly založeny v červnu 2019 a provoz zahájily o dva roky později. Management plánoval lety po Itálii a v rámci Evropy. Od prosince se společnost zaměřovala na charterové lety a z tohoto důvodu dokonce uzavřela smlouvu se známým fotbalovým klubem SSC Neapol. Nicméně poté, co si pronajímatel jediného letadla ve flotile dopravce vzal stroj Embraer 190 zpět, vstoupily aerolinky do likvidace. Důvodem byly spory mezi oběma stranami o leasingovou smlouvu.
Vedle lidských obětí války na Ukrajině jsou jakékoliv materiální škody nicotné. Nicméně i k těm samozřejmě došlo. V případě letectví můžeme z dlouhého výčtu zmínit třeba zničenou infrastrukturu mnoha letišť, nenávratně poškozené největší letadlo na světě Antonov An-225 Mrija anebo třeba již neexistující tamní leteckou společnost Bees Airline se sídlem na kyjevském letišti Žuljany. Soukromý low-cost byl založen v roce 2019 na vlně rozvoje ukrajinské letecké dopravy. Provoz však zahájil až v březnu 2021. Vedle pravidelných letů spojoval Ukrajinu s turisticky oblíbenými destinacemi i chartery. A od závěru roku 2021 létaly Bees Airline i z Oděsy a Lvova do Prahy a plánovaly přidat i další lety z jiných ukrajinských měst. Jejich původní flotilu tvořily čtyři Boeingy 737-800 a plánovala se dodávka dalších dvou. Po zahájení ruské invaze na Ukrajinu a uzavření vzdušného prostoru však jakákoliv připravovaná schémata pozitivního růstu vzala za své, což ve výsledku vedlo až k odebrání certifikátu provozovatele letecké dopravy.
Bezesporu jedním z dopravců s nejdelší historií, který zbankrotoval během roku 2022, byl jihoafrický Comair. Ten v Jihoafrické republice vznikl již roce 1943 jako Commercial Air Services a ještě donedávna provozoval pravidelné vnitrostátní i mezinárodní lety v rámci franšízové dohody s British Airways v plných barvách evropského dopravce. Flotilu dopravce se sídlem na johannesburském letišti O. R. Tamba tvořilo dvanáct strojů Boeing 737 verzí 400 a 800. Comair zbankrotoval v polovině roku 2022 v přímém důsledku pandemie covidu-19, kterou se mu nepodařilo překonat. Bohužel, spolu se společností Comair skončila i nízkonákladová značka Kulula.com, kterou Comair plně vlastnil a založil v roce 2001.
