Samokřídlo Horten HX-2 úspěšně absolvovalo sérii testovacích letů (Zdroj: Aeroweb.cz)
Futuristicky vypadající letoun Horten HX-2, který je podle jeho výrobce „budoucností sportovního létání“, úspěšně absolvoval první sérii letových testů. Právě tvar samokřídla údajně umožňuje dosáhnout vyšších cestovních rychlostí a zároveň menší spotřebu než letouny klasické konstrukce.
Během testovacích letů bylo zjištěno, že letoun k dobré ovladatelnosti nepotřebuje malá směrová kormidla instalována do wingletů na koncích křídel. „Elevony“ údajně postačují i v případě silného bočního větru. Odstraněním malých směrovek by se dle výrobce docílilo zjednodušení konstrukce a snížení celkové hmotnosti letounu.
Letadlo je vybaveno pohonnou jednotkou Rotax 912iS s výkonem 100 koňských sil, který je přenášen na tlačnou vrtuli umístěnou vzadu na letounu. Při rychlosti 140 km/h, což odpovídá ekonomickému cestovnímu režimu, je schopen stroj dosáhnout doletu až 3 416 kilometrů. Maximální rychlost by se dle výrobce měla pohybovat na hranici 270 km/h.
Cílem firmy Horten je osadit HX-2 vodíkovým pohonem, který je pro tento typ letounu dle výrobce velmi příhodný. Vodíkovému pohonu nahrává především tvar letounu, který nabízí velké množství prostoru pro palivové nádrže. S tímto typem pohonu by mělo samokřídlo překonat vzdálenost kolem 1 800 kilometrů.
S vývojem samokřídla začala firma Horten již kolem roku 1988, kdy bylo sestrojeno pouze pár rádiem řízených modelů, na jejichž základě bylo rozhodnuto o uskutečnění výroby „dospělého“ samokřídla pro sportovní létání. Firma stvořila několik létajících prototypů, přičemž vývoj modelu HX-2 započal v roce 2014. O čtyři roky později letoun absolvoval první zkušební let a odstartovala tak série testovacích letů s cílem dodat na trh sportovních letounů zcela nový koncept.
V současnosti je letadlo stále v brzké fázi testování, výrobce však netají, že plánuje také čtyřmístnou verzi samokřídla vybavenou alternativním pohonem.
Název samokřídla v titulku článku mi byl nějaký povědomý. Pak jsem si uvědomil, že jde stále o tu stejnou firmu, která se snad už 30 let snaží navázat na konstrukce bratří Hortenů, kteří se samokřídly zabývali už ve třicátých letech minulého století.
Nicméně, pokud základní koncepce byla úspěšně vyzkoušena už v době druhé světové války a dodnes se neprosadila v malém letectví, je otázka, jestli je to sázka na správnou kartu.
Ty stále opakované argumenty, proč je samokřídlo (a vlastně i kachní uspořádání) lepší než klasické letadlo (menší odpor a tedy vyšší cestovní rychlost a větší dolet, méně dílů a proto i levnější výroba) se nakonec nikdy v praxi neprosadily jako dostatečné. Ono to totiž s tou lepší aerodynamikou není zase tak slavné. Aby byl takový letoun vůbec použitelný, je nutné pro solidní stabilitu to samokřídlo dost výrazně zkroutit, což jistě potvrdí každý modelář, který kdy samokřídlo postavil. A to zkroucené křídlo zdaleka není tak efektivní jak krásně vypadá. Navíc vrtule v tlačném uspořádání má o dost horší účinnost než v uspořádání tažném.
Co se týká té levnější výroby, nikdy jich nebylo na trhu tolik, aby to bylo možné ověřit. Ale zajímalo by mě, za jakou cenu má firma Horten v plánu jejich výtvor nabízet. Bude opravdu levnější než dnešní UL?
Zatímco malých samokřídel je na světě jako šafránu, letouny kachní koncepce jsou poměrně rozšířené v USA. Existují v jedno, dvou i čtyřmístném uspořádání. A existují už poměrně dlouho - cca 40 let. A přesto, že jsou u mnoha pilotů oblíbené, žádnou revoluci v lehkém letectví nezpůsobili. Je to prostě jen další skupina letadel. Někdo je má rád, jiný ne.
Je docela zajímavé sledovat, že zatímco různé firmy se snaží vymyslet unikátní koncepci, která bude lepší než ostatní, v USA už ji dávno znají. Je to osvědčený Piper J-3 Cub a jeho modernější verze, které se v různých modernizacích v poslední době velmi úspěšně prodávají. Odhaduji, že nějakou verzi tohoto letounu s moderní avionikou v různých hmotnostních kategoriích si dnes v USA můžete koupit od cca 5 různých firem. Ale to je jen odhad.
Plný súhlas s tou skepsou. Tie nezvyklé koncepty ma vždy zaujímali, robil som modely samokrídel, kačíc aj vírnikov a vodorovne rotujúcich krídel (po anglicky whirlwing). Všetko to nejako lietalo, ale spravidla nič moc. Asi nie náhodou sa v praxi presadili klasické lietadlá aj keď nie sú z čisto teoretického hľadiska najoptimálnejšie. Ten záporný vztlak na výškovke, čo sa im vyčíta, je pri správnom vyvážení minimálny a pri správnom dimenzovaní dáva obrovskú rezervu stability ale aj obratnosti.
Prostým výpočtem by na výšeuvedený dolet 3416 km při rychlosti 140 km/h potřebovali býti v luftě 24,4 hodin. Jakejže tam maj v tom dvojsitzu záchod a po kolika hodinách se bude posádka střídat v řízení? Nějakej šotek v údajích asi...
