ÚCL změnil pravidla pro zkoušky z angličtiny IFR, školám o tom ale neřekl

Bleskurychlé pověření

Úřad pro civilní letectví (ÚCL) na svých webových stránkách vyvěsil v úterý 21. června strohou informaci tohoto znění: „Zkouška z angličtiny IFR – pilot, dispečer letecké dopravy, se na ÚCL již neprovádí. Na základě žádosti o rozšíření rozsahu zkoušek byla ÚCL pověřená pro tyto zkoušky organizace CATC s.r.o.“ To by samo o sobě asi nevzbudilo větší rozruch, kdyby se tak nestalo za trochu nejasných okolností.

Posuďte sami. Pověření ze strany ÚCL proběhlo na základě dokumentu CAA-ZLP-103, který stanovuje vesměs procedurální podmínky pro pořádání zkoušek z letecké angličtiny. Tento dokument prošel výraznou novelizací k datu 17. června 2016. 21. června byl dokument veřejně vyvěšen na webu ÚCL. A již tentýž den se na stránkách www.caa.cz objevilo výše uvedené oznámení o pověření první školy.

Člověk chce smeknout před rychlostí byrokrata, ovšem jistá životní zkušenost s úřady v této zemi mu velí se nad bleskovou časovou posloupností pozastavit.

Nešťastně formulované podmínky

Sám dokument CAA-ZLP-103 obsahoval úplně původně podmínky pro provádění zkoušek z ICAO angličtiny, resp. pověřováním jiných subjektů (leteckých škol, aerolinek atp.) jejich prováděním. Výsledkem červnových změn bylo, že ÚCL otevřel možnost pověřit cizí subjekt také prováděním zkoušek IFR angličtiny, které, jak známo, dosud prováděl sám.

Úřad však stanovil podmínky, které mají do dnes tak často skloňované „transparentnosti“ poměrně daleko.

Obzvlášť zarážející je sama formulace specifikující podávání žádosti o provádění zkoušek. V bodě 2.5 se dočteme: „ÚCL může pověřit organizaci prováděním zkoušek z angličtiny ICAO, případně z angličtiny IFR, po obdržení její žádosti a po zvážení potřeby pověřit další organizaci vzhledem k počtu dosud pověřených organizací. Pokud ÚCL zjistí potřebu pověřit další organizaci, vyzve tuto organizaci, aby dodala náležitosti žádosti o pověření.“

Tedy jinými slovy, zažádat o provádění zkoušek coby letecká škola nebo aerolinka můžete, ale pokud někdo z ÚCL usoudí, že další taková organizace není potřeba, máte jednoduše smůlu. Pro úplnost dodejme, že tato značně problematická věta byla v dokumentu ještě před jeho novelizací a není tedy výsledkem aktuálních změn.

Podobně nejasné byly zpočátku i podmínky určující, kdo vlastně může být examinátorem IFRové angličtiny. Postup CAA-ZLP-103 krátce po novelizaci uváděl, že zkoušku hodnotí vždy dva examinátoři, přičemž „jeden z nich musí mít velké zkušenosti v obchodní letecké dopravě a znalost angličtiny na úrovni ICAO level 6 a druhý z nich musí mít vysokoškolské vzdělání zaměřené na výuku angličtiny“. Tato vágní formulace ovšem vůbec neříkala, že musí být prvním examinátorem pilot, neboť ICAO level 6 může získat například i stevard či ředitel letecké společnosti, který si létá ve svém volnu, přičemž oba mohou mít bezesporu „velké zkušenosti v obchodní letecké dopravě“.

ÚCL po našem dotazu naštěstí tuto část postupu přeformuloval a v nové změně (vydané 29. června) definoval, že první examinátor musí mít „velké zkušenosti v obchodní letecké dopravě s prováděním letů IFR jako výkonný letec s praxí alespoň 6 let a znalost angličtiny na úrovni ICAO level 6“.

Na ruku jedné společnosti?

Po nedávném „případu“ ÚCL versus Cirrusy, na který Aeroweb upozornil a kde jsme se taktéž podivovali nad zvláštním „wordingem“ některých regulí ÚCL, by si člověk myslel, že může být i tento aktualizovaný postup sešitý tak trochu horkou jehlou. (Připomeňme, že byl po zveřejnění našeho článku zákaz Cirrusů zrušen.) Další okolnosti však vzbuzují podezření, že byl spíše ušitý na míru konkrétnímu subjektu.

Tomu by odpovídala nejen v úvodu ilustrovaná blesková posloupnost dějů, ale také skutečnost, že poskytovatelé přístrojového výcviku IR (kteří by podle CAA-ZLP-103 měli být potenciálními pověřenci prováděním zkoušek z IFR angličtiny, viz CAA-ZLP-003) nebyli o možnosti provádět zkoušky vůbec informováni.

„Pokud je mi známo, tak k nám taková informace z úřadu nepřišla,“ odpověděl redakci pan Zdeněk Kölbl z Air Jihlava – service na dotaz, zdali byli informováni o možnosti ucházet se o pověření. „Provádíme pouze zkoušky z angličtiny ICAO, o možnostech pověření provádět zkoušky IFR angličtiny nevím, slyším to poprvé od vás,“ potvrdil Aerowebu také pan Vítězslav Nováček z benešovského Bemoairu. Ve stejném duchu se vyjádřili i další provozovatelé.

Tuto skutečnost nakonec nepřímo potvrdil i samotný ÚCL ústy svého tiskového mluvčího, pana Vítězslava Hezkého. „Po rozhodnutí přejít na nový systém zkoušek angličtiny IFR byla základní informace o hledání tohoto řešení poskytována na dotaz všem organizacím, pokud se zeptaly na stav provádění zkoušek.“ Jinými slovy, kdo se přímo nezeptal, nic se nedozvěděl. Tedy až na CATC, které se podle vyjádření jeho zástupkyně dozvědělo o možnosti provádět zkoušky z IFR angličtiny na osobním jednání již 26. května.

V kokpitu dopravního letadla se bez zkoušky z angličtiny IFR neobejdete...

Překážkou byl služební zákon

Přímo na ÚCL jsme se pochopitelně obrátili s dalšími dotazy s cílem mj. zjistit, proč vůbec nastala ve své podstatě revoluční změna v pověření cizí organizace. Důvodem se podle ÚCL ukázal být mediálně propíraný služební zákon. „Rozhodnutí, že Odbor způsobilosti leteckého personálu ÚCL už nemůže provádět zkoušky z angličtiny IFR, provedl v květnu ředitel sekce letové vzhledem ke stávající struktuře sekce a na základě skutečnosti, že na činnosti odpovídající provádění zkoušek angličtiny si dle zákona o státní službě není možno v současnosti zaměstnat nebo najmout osobu s vysokoškolským vzděláním zaměřenou na výuku angličtiny,“ vysvětlil Aerowebu pan Hezký.

Je na místě říct, že evropská legislativa, konkrétně předpis Part-FCL v části FCL.055 (a s tím související výklad AMC) tento postup – tedy pověření cizí organizace prováděním zkoušek z angličtiny v zastoupení ÚCL – umožňuje a nejedná se o nic nelegálního, což podle ÚCL potvrzuje i obdobná praxe z okolních zemí.

Méně pochopitelný už je onen zmiňovaný postup úřadu v ČR. Zkouška z IFR angličtiny je placenou službou a pověřením jediné „soukromé“ organizace, evidentně bez jakékoliv soutěže či alespoň předběžného informování potenciálních pověřenců, tak úřad de facto pomáhá budovat její monopolní postavení. A toto pověření navíc reguluje podmínkami, které mají v rukou státního úřadu přinejmenším jistý prokorupční potenciál.

To ale úřad důrazně odmítá. „Nejedná se o komerční aktivity, ale o zkoušky v zastoupení ÚCL, které dosud prováděl pouze ÚCL. Případné žádosti o pověření prováděním těchto zkoušek řeší ÚCL v souladu s platnou legislativou ve správním řízení, kde správní řád zaručuje spravedlivý proces a možnost účastníka odvolat se proti rozhodnutí ÚCL k Ministerstvu dopravy.“

Pan Hezký zároveň vysvětlil, jaký je aktuální vývoj situace i okolnosti pověření první školy. „Na ÚCL byly podány dvě žádosti, jedna byla vyřízena, druhá je v procesu schvalování. Úřadu je ze zkušenosti známo, že pokud má letecká škola nastavenu prioritu na poskytování kvalitního výcviku uchazečům, a těch je většina, zvlášť neřeší, zda uchazeče vyzkouší z angličtiny IFR ÚCL nebo někdo jiný. CATC bylo pro tyto zkoušky schváleno v souladu s platnou legislativou ve správním řízení. To proběhlo velmi rychle hlavně proto, že pro tyto zkoušky už mělo kvalifikovaný personál. Na CATC probíhá již dlouhou dobu výuka řady specializovaných kurzů angličtiny se zaměřením na letectví, a tak má CATC s podobnými druhy zkoušek mnohaleté zkušenosti, včetně zpracování metodiky zkoušky a zkušebních testů.“

Ať už si o postupu úřadu myslíte cokoliv, podstatné je, že od června 2016 již Úřad pro civilní letectví zkoušky z IFR angličtiny neprovádí. Veškeré pověřené organizace pro tyto zkoušky jsou uvedené v dokumentu Organizace pověřené prováděním zkoušek z angličtiny ICAO a angličtiny IFR. Zatím v nich pro zkoušky z angličtiny IFR figuruje pouze výcvikové centrum CATC a bude zcela jistě zajímavé sledovat, jak rychle se bude tento seznam rozšiřovat.