Hovoříme-li pouze o letadlech, neznamenaly počátky letecké přepravy pro cestující zdaleka takový komfort, na jaký jsme zvyklí v současné době. O nějakém občerstvení si naši předci mohli nechat jen zdát. Najdeme sice zmínky několika případů, kdy se piloti s cestujícími podělili o svoji svačinu, nicméně v těchto pionýrských dobách sdíleli letci a pasažéři mnohem více než jen chleba se salámem. V nekrytých kabinách je během cest často provázel i déšť, vítr či jakákoliv jiná nepřízeň počasí.
Postupem let ale inženýři konstruovali letadla větší a modernější a cestující se tak uvelebili v krytých kabinách a úroveň komfortu se začala zvyšovat úměrně počtu pasažérů. Rozrůstala se také rodina leteckých společností a co víc, díky moderní technice se neustále prodlužovaly trasy. Lidé tak v konečném důsledku ve vzduchu trávili více a více času.
Lunch-boxem to začalo
Pomineme-li „bratrské“ dělení o svačinu v dřevních dobách letecké dopravy, setkali se cestující s ranou formou palubního občerstvení poprvé již 11. října 1919 na letu společnosti Handley Page Transport. Trasa stroje Handley Page O/400 vedla z Londýna do Paříže a pasažéři za tři šilinky obdrželi předem připravený balíček (lunch box), obsahující sendvič, čokoládu a ovoce a k tomu horkou kávu nebo čaj. Shodou okolností stejné aerolinky o nějakou dobu později začaly používat modernější Handley Page Type W, který jako první letoun disponoval palubní toaletou.
Foto Aviationancestry.com
O osm let později se k Handley Page Transport připojily další britské aerolinky, Imperial Airways (předchůdce dnešních British Airways). Ty službu poskytování občerstvení za letu posunuly o notný kus dále. 1. května 1927 opět na lince mezi Londýnem a Paříží totiž deset pasažérů obsluhoval steward oděný v bílé tunice. V rámci služby „Silver Wing“ byl cestujícím vedle občerstvení k dispozici také „bar“ s vodou, kávou, pivem a samozřejmě whisky. To vše na zhruba 2,5hodinovém letu, který zajišťoval třímotorový dvouplošník Armstrong Whitworth Argosy. Oproti jiným letounům stejného typu měl také menší kapacitu a byl vybaven na svou dobu pohodlnými sedadly.
Nový trend samozřejmě neušel pozornosti aerolinkám na druhé straně Atlantiku. Lehké občerstvení podávané na linkách amerických dopravců však bylo vzhledem k tehdejší módě často doplněné také o cigarety.
Foto Jamaicaobserver.com
Kuchyňka v oblacích
Protože v době rozvoje letecké dopravy byla jejím největším konkurentem železnice či zaoceánské parníky, kde mohli cestující využívat pohodlí jídelní vozů respektive restaurací, snažily se aerolinky dosáhnout podobné úrovně služeb. Jak již víme, nejdříve byly pasažérům nabízeny předpřipravené krabičky s občerstvením či lehké sendviče, ale cílem byla možnost finálně upravovat jídlo přímo na palubě tak, aby bylo co nejčerstvější, nechutnější a pokud možno ohřáté. Inženýři proto museli v letadle takové místo vytvořit. Vůbec první kuchyňku v letadle, pro jejíž označení se vžil anglický výraz galley, zkonstruoval podle dostupných údajů George Robert Werner Sell z Německa, který si svůj vynález nechal patentovat údajně již v roce 1930. Avšak jak uvidíme později, na palubách letadel se podobná galley objevila až později.
V USA pracovali inženýři na podobném vynálezu, ale vybrali si odlišnou cestu. Protože dodavatelé z řad letištních restaurací nasadili při jednání s dopravci příliš vysoké ceny, vybudoval v prosinci 1934 Donald Magarrell pro společnost United Airlines na letišti v kalifornském Oaklandu první experimentální kuchyň. Nápad se osvědčil a počet podobných zařízení se zvyšoval napříč celou zemí. Sám průkopník Magarell později stanul v čele jakési cateringové divize United Airlines.
Podobnou cestu zvolily i další aerolinky a časem i ony zakládaly podobné firmy či oddělení. Například American Airlines v roce 1942 stály u vzniku známé společnosti Sky Chefs Inc. Ta dnes patří pod křídla německé skupiny LSG Lufthansa Service Holding AG a spolu s Gate Gourmet se řadí k největším firmám v leteckém cateringu. Denně dodá zhruba jeden milion jídel v rámci celého světa.
Foto Deltamuseum.org
V době 30. let minulého století vývoj v oblasti palubního občerstvení pokračoval mílovými kroky, čemuž dopomohl také příchod moderních letounů. Nejprve šlo o slavný typ Douglas DC-3 na jehož palubu američtí inženýři instalovali v roce 1936 první jednoduchou „přípravnu“ občerstvení. Stroj byl ve službách United Airlines, a i když šlo o převratnou novinku, díky absenci elektrické energie bylo nutné jídlo i nadále na palubu dopravovat v termonádobách. Po „dé-cé-trojce“ přišel v roce 1938 na řadu Boeing 307 Stratoliner. Ten disponoval jako vůbec první komerční stroj přetlakovou kabinou, což posunulo kvalitu palubního servisu opět o něco výše.
Vysoko létající restaurace
Existuje málo oblastí civilního letectví, na jejichž rozvoj by neměly vliv průkopnické Pan American World Airways. A podávání palubního občerstvení není výjimkou. Slavné americké aerolinky se od druhé poloviny třicátých let začaly orientovat na dlouhé transoceánské lety. Vzhledem k různým provozním omezením „suchozemských“ dálkových letounů k nim využívaly hydroplány. Ty byly schopny s mezipřistáními na ostrovních letištích zdolávat velké vzdálenosti.
Postupem času se ve flotile aerolinek vystřídalo několik typů „létajících člunů“, mezi kterými vyčnívaly obrovské stroje Martin M-130 a Boeing 314. Tyto „clippery“, jak je společnost s odkazem na slavné plachetnice nazývala, poskytovaly pasažérům na několikadenních letech nebývalý luxus. Dlouhou chvíli si cestující mohli krátit v saloncích, v případě nočních letů v oddílech s lůžky anebo v malé jídelně. I když bylo občerstvení na palubu dopravováno předpřipravené z vybraných hotelů a restaurací ve stanicích dopravce, k finální úpravě docházelo v palubní kuchyňce, která se nacházela pod radionavigační místností. Jídlo, které stewardi servírovali na porcelánovém nádobí, se skládalo z několika chodů a bylo prý vskutku gurmánským zážitkem. Mimochodem, právě zmiňovaný Boeing 314 jako jeden z prvních nabízel určitou možnost ohřátí občerstvení přímo na palubě a za letu díky důmyslnému využití tepla od motorů.
Foto Clipperflyingboats.com (kliknout pro zvětšení)
Foto Everythingpanam.com
V souvislosti s rozvojem podávání občerstvení ve vzduchu nelze opomenout vzducholodě. Až do roku 1937, kdy se slavný LZ-129 Hindenburg nešťastně zřítil při přistání v USA, představovaly právě ony vrchol v oblasti leteckého „stolování“. Důvody jsou zřejmé. Vzhledem ke svým rozměrům nabízely vzducholodě pasažérům ještě větší míru luxusu než americké hydroplány. Na palubě asi nejznámější dopravní vzducholodi, zmíněného Hindenburgu, se nacházely kajuty, sprchy či vyhlídková terasa. Byla zde i velká restaurace, kde cestující při svých zaoceánských letech v pravidelných časech snídali, obědvali, večeřeli anebo usedali k odpolednímu čaji. K zajímavostem z této doby jistě patří také fakt, že když v roce 1929 vykonala jiná legenda mezi vzducholoděmi, LZ 127 Graf Zeppelin, svoji cestu kolem světa, pasažérům bylo servírováno jídlo podle receptů té dané země, nad kterou se právě nacházeli.
Foto Airships.net
Mimochodem, podávání občerstvení na palubě je také jednou z činností palubního personálu. A právě vzducholodi byly místem, kde se stewardi začali objevovat nejdříve. Tím úplně prvním byl zřejmě pan Heinrich Kubis, který již v roce 1912 obsluhoval cestující vzducholodi Zeppelin LZ-10 Schwaben společnosti DELAG (Deutsche Luftschiffahrts-Aktiengesellschaft).
K rozšíření této profese na palubách letadel došlo ale trochu o později. Pravděpodobně tím vůbec prvním stewardem byl teprve čtrnáctiletý Jack Sanderson, kterého si v roce 1922 najala společnost The Daimler Airway. Tu v dalších letech následovaly některé další aerolinky, jako třeba již zmiňované Imperial Airways (první polovina 20. let minulého století), americké Stout Airways (1926), Western Airlines (1928) či Pan American World Airways (1929).
Dosud však šlo stále pouze o muže. Stewardky se na palubách letadel objevily až v roce 1930 na letu společnosti Boeing Air Transport (pozdější United Airlines). Zprvu pocházely z řad zdravotních sester a postupem času muže z této pozice takřka úplně vytlačily.
Pro zajímavost ještě uvedu, že ne všichni dopravci stewardy na palubách v prvních letech využívali. V těchto případech se o servírování občerstvení staral druhý pilot, který si od své práce na chvilku „odskočil“. Bylo tomu tak například u Delta Air Lines, kde se palubní servis poprvé objevil v roce 1936 a na starosti jej měli právě druzí piloti.
Foto Thesocietypages.org
Zlatý věk letecké dopravy…
…se odrazil také v palubním občerstvení. Doba poválečná znamenala znovuzrození civilního letectví. Obnovení zpřetrhaných leteckých tras, obrovské přebytky v řadách vojenských letectev či technologický pokrok dosažený během krvavého konfliktu dovolily společnostem zavést nové a ještě delší trasy. Svět se „zmenšil“ a lidé začali více cestovat.
S příchodem nové generace letounů došlo také na modernizaci palubních kuchyněk. Například zmiňované PanAm na palubách svých strojů jako vůbec první zavedly tzv. konvektomat, který umožnil ohřívat předvařené jídlo určené cestujícím. O pár let později je doplnily mikrovlnné trouby, k jejichž masovému rozšíření mezi aerolinkami došlo během šedesátých let. Zavedení těchto novinek zjednodušilo zejména přípravu občerstvení. Jídlo mohlo být na palubu dopraveno ve zmražené podobě a krátce před servírováním ohřáto.
Podobně jako dnes se i tehdy letecké společnosti předháněly v nápaditosti svých palubních menu a občerstvení skládající se z několika chodů nepatřilo mezi výjimky. Pokud by vaše cesta ve druhé polovině 40. let minulého století vedla například z USA do Londýna, vypadala by večeře na palubě podle dobových materiálů pravděpodobně takto – polévka s pečivem, olivy, steak, kuře, zeleninový salát, nápoje a káva. Naopak na krátkém ranním letu z Bostonu do New Yorku by vám stewardi servírovali ke snídani zřejmě ovoce a sladké rohlíky, k tomu pak kávu či mléko. Snídani, oběd a večeři byste obdrželi na bílém ubrusu se stříbrnými příbory. Fakt, že se služba podávání občerstvení na palubě široce rozšířila, potvrzuje také to, že v roce 1950 poskytly letecké společnosti cestujícím již zhruba 15 milionů porcí.
Foto Brownph09.wordpress.com
Nastupující doba letadel s převratným proudovým pohonem znamenala další milník v palubním servisu. Moderně vybavené a větší galley s troubami na ohřívání připraveného občerstvení v nich posunuly úroveň opět o něco dále. Mnoho aerolinek navíc při tvorbě svých menu často spolupracovalo s věhlasnými restauratéry (např. PanAm spolupracoval s pařížskou restaurací Maxim’s), což přetrvalo i do dnešních dní. Rozměrnější paluba dovolila leteckým dopravcům také zavedení vozíků na občerstvení, které v modernější podobě známe z dnešní doby. S příchodem rychlejších strojů přibyly také těžkosti. Například aerolinky musely upravit způsob servírování občerstvení, protože se logicky zkrátila letová doba.
V souvislosti s rostoucí poválečnou poptávkou po levném a častém cestování se zejména na palubách amerických aerolinek začala objevovat turistická třída. Díky této novince dopravci nabídli cestujícím nižší cenu letenky a zároveň trochu odlišnou úroveň služeb než v prémiových třídách. Zároveň začala být některá velká města Spojených států propojena „levnými“ lety, v jejichž rámci aerolinky nabízely pouze jednotřídní uspořádání paluby. Nešlo sice o předchůdce dnešních low-costů v pravém slova smyslu. Díky těmto letům se ale v Severní Americe stalo z leteckého cestování něco naprosto běžného a právě za takovou běžnou součást života ji Severoameričané považují i dnes. Ač se vám to nemusí zdát, právě tento přístup cestujících a zejména amerických společností se podle mého názoru dnes odráží i v poskytování palubního občerstvení. O tom však více až ve druhé části článku.
Když hovoříme o „zlatém věku“ letecké dopravy, nelze v souvislosti s palubním servisem alespoň okrajově nezmínit také Concorde. Poté, co se v březnu 1969 poprvé odlepil od země, bylo všem jasné, že jde o neuvěřitelný letoun. I přesto, že nakonec nedosáhl žádných prodejních úspěchů, stal se na dlouhý čas ikonou civilního letectví, která předběhla svou dobu. V případě obou provozovatelů (Air France, British Airways) byly lety s ním považovány za něco exkluzivního, co ani častým cestujícím nemohlo nikdy zevšednět. Za vysokou cenou letenky se neskrýval pouze zážitek z letu nadzvukovou rychlostí, ale také řada gurmánských zážitků. Obraz o tom, jak asi vypadalo občerstvení na palubách strojů Concorde společnosti Air France, si můžete udělat podle reklamního obrázku níže.
Foto Airwaysnews.com
Přelom v chuti a obrat k horšímu?
V 70. letech uplynulého století došlo z hlediska palubního občerstvení k další důležité události, byť tentokrát nešlo o zavedení žádné technologické novinky. V roce 1973 francouzské aerolinky Union de Transports Aériens (UTA) najaly věhlasného francouzského šéfkuchaře Raymonda Oliviera, aby jim pomohl s palubním servisem. Vědom si faktu, že v několikakilometrové výšce a v přetlakové kabině člověk vnímá chuť odlišně než na zemi, navrhl pro dopravce speciální „jídelníček“. Na základě nového poznání upravili dodavatelé palubního občerstvení své recepty a aerolinky začaly servírovat cestujícím více slané, kořeněné a pikantní pokrmy, které jsou vhodné k ohřevu na palubě a zároveň neztrácejí v letadle chuť.
Foto Wikipedia.com
Deregulace letecké dopravy na severoamerickém trhu a ropná krize ve stejné době se v konečném důsledku odrazila také v palubním občerstvení. Větší konkurence a zvyšující se náklady donutily letecké dopravce změnit způsob myšlení zejména ve směru k cestujícím. Snaha nabídnout nižší cenu letenky poprvé výrazněji zvítězila nad kvalitou a kvantitou poskytovaného servisu. Ne, že by to snad bylo patrné hned, ale již zde můžeme spatřit kořeny dnešního, od dřívějších dob poněkud odlišného, stavu.
V červnu 1971 také zahájila provoz první nízkonákladová letecká společnost na světě, americké Southwest Airlines. Na opačném břehu Atlantiku ji o čtrnáct let později následoval irský Ryanair. A právě low-costy nabídly cestujícím alternativu k drahým letům. Daní za relativně nižší cenu je však nutnost vzdát se mnoha služeb, na které jsou cestující u „klasických“ dopravců zvyklí. A to včetně palubního občerstvení. Do hry tak vstoupil zcela nový faktor, který jak se ukázalo později a i dnes, měl na celé civilní letectví zásadní vliv.
O tomto novém trendu a o dalších zajímavostech v rámci palubního servisu si povíme více ve druhé části tohoto článku.
