Jde o závody zaměřené na specifika bezmotorového létání v členité oblasti Českomoravské vrchoviny. Z aeroklubové soutěže se ovšem letos staly plnohodnotné závody, jež už stojí za pozornost.
Původně měl být letošní pohár tak jako ten loňský v podstatě interní záležitostí letňanského aeroklubu, jež tuto soutěž na letišti v Havlíčkově Brodě pořádá. O bezmotorové létání nad kopcovitou oblastí byl ale zájem i „zvenčí“ a závod tak letos nabral regionálního rozměru. „Domácí“ piloti tak nakonec tvořili jen asi polovinu startovního pole.
Závod byl naplánován na týden, počínaje sobotou 19. července. Stejně jako loni se načasování povedlo a všichni se mohli těšit z krásného počasí. Závodních dnů bylo ale nakonec jen pět, z toho čtyři bodované disciplíny. Ono krásné počasí totiž kazil silnější vítr.
Smolné úterý
Něco málo čísel: v Brodě se sešlo 48 závodních posádek na celkem 46 letadlech. Z toho 34 patřilo do kategorie „Klub“ a 11 do kategorie „Kombi“. Jak jsem již zmínil, posádky byly nakonec z různých koutů naší republiky, jeden pilot dokonce ze Slovenska. Stejně tak pestré bylo i obsazení strojů. Mezi Vosami, Cirry, ASWéčky a LSkami byly totiž i stroje jako Jantar, Nimbus, Astir, Mosquito nebo i dva podomácku vyrobené stroje.
Foto Jana Adámková
Nároky kladené na organizátory byly s takřka dvojnásobnou účastí oproti loňskému ročníku veliké, za pomoci domácích brodských kolegů bylo ale vše zvládnuto dobře, nebojím se říci profesionálně. Letiště bylo po týdenním snažení dobře připraveno, program byl naplánován na vteřiny. Jen někdy se prostě muselo čekat na vývoj počasí, jež bylo v brzkých ranních hodinách těžko předpověditelné.
Když už ale bylo vše připraveno, šlo vše hladce a přesně a do hodiny bylo celé startovní pole ve vzduchu. Nemalou zásluhu na tom měl samozřejmě i tým pomocníků, který i přes velké vedro podával profesionální služby během startu i přistávání závodníků, kdy kromě uvolnění dráhy ještě odtlačili každé letadlo k příslušnému tranďáku, což závodníci opravdu rádi uvítali. Problém se vyskytl akorát v úterý, kdy byl na vině menších nepříjmeností právě onen silný boční vítr a nakonec byla disciplína raději zrušena.
Nápadité trasy a předvídavý meteorolog
V ostatních čtyřech závodních dnech byl ale i vítr takřka ideální a na přeletech tak padaly v obou třídách rychlostní průměry nad 100 km/h. Soutěžící tak mohli být alespoň s těmi čtyřmi platnými závodními dny nadmíru spokojeni. I polí bylo opravdu málo. Z oněch čtyřiceti pěti letadel tak denně nedoletělo v průměru jen okolo tří závodníků, první den závodů se domů dostali dokonce úplně všichni. Obecně velká chvála z řad závodníků padala na meteorologa společně se stavitelem trati za zajímavé tratě sestavené přesně na dané počasí.
Událost si překvapivě získala i pozornost větších médií, v pátek nás tak svou návštěvou poctil štáb České televize, jehož následně zpracovanou reportáž jsme všichni před plátnem sledovali ještě ten večer v Událostech z regionů.
Za celý závod tedy rozhodně patří dík všem třem hlavním aktérům, jmenovitě to byli Matouš Schmidt a Jan Kantor jako hlavní organizátoři akce a Petr Hofman coby meteorolog. Závody by se ale také neobešly bez všech šesti vlekařů, již zmíněné skupiny pomocníků, brodských kolegů, jež poskytli letiště a zázemí, a samozřejmě dvou recepčních/barmanek, jež nás po celý týden obsluhovaly a každý den podávaly jídlo dovážené z místní restaurace. Dík patří i společnosti Latecoere, která náš skromný závod sponzorovala.
Přestože šlo teprve o druhý ročník, Plachtařský pohár Vysočiny již teď nabývá na důležitosti a dle mého je jen otázkou času, kdy se ono létání nad Vysočinou stane významnou soutěží celorepublikového formátu…
A výsledky?
V klubové třídě zvítězil Michal Koďousek s LS 3, druhé místo obsadil David Říha s ASW 15 B těsně následovaný letňanským Petrem Hofmanem na místě třetím, taktéž s větroněm ASW 15.
Ve třídě Kombi to pak byl Ondřej Bordovský s Ventusem C, za ním Jiří Kusbach s KKB 18 a jako třetí Vladimír Kamenský s Nimbusem 2b.
