Letecká akrobacie, jinak také vyšší a vysoká pilotáž, je právem považována za královnu leteckých sportů. Jaká je k ní cesta? Jak vypadá kurz pro získání kvalifikace ACR? Kde se takový kurz dá udělat? Na jakých letadlech se létá akrobacie? Jak se může akrobatický pilot dále rozvíjet? Na tyto otázky se tímto článkem pokusím odpovědět.
Cesta k „lítání kotrmelců“ je pro každého pilota odlišná, v mém případě byla docela klikatá. Po dlouhé době, kterou jsem strávil na padákovém kluzáku (paraglide) jsem začal létat na ultralehkých letadlech. Poté jsem přešel na kluzáky, které mne na dlouho úplně pohltily, bezmotorové létání považuji stále za jeden z nejkrásnějších druhů létání a trávím s ním nejvíce času. Po několika letech jsem se, vlastně ani přesně nevím proč, rozhodl rozšířit si obzory a udělat si PPL. Měl jsem výhodu velkého počtu nalétaných hodin, takže pro papíry PPL jsem musel nalétat jen 35 hodin. Až v průběhu kurzu mne napadlo, že s PPL bych mohl pomýšlet na motorovou akrobacii.
Kurzy motorové akrobacie u nás nabízí jen několik málo škol. Důvodem je především velmi malý počet letadel, certifikovaných pro létání akrobacie. Ještě před rokem 2007 mohly být akrobatické prvky létány na téměř všech Zlínech Z-142. Havárie způsobená ulomením křídla vedla výrobce Moravan Aviation k instalaci měřicích jednotek AMU a následnému prověření praktických přetížení při akrobatických letech. Zjištěné údaje byly mnohem vyšší, než povolené limity. Dne 1.8.2007 byla vydána direktiva, která zakázala provádění akrobatických letů u všech Z-142, které nemají zesílenou strukturu křídla – takových letadel je v ČR jen několik. Dnes akrobatické kurzy nabízí Letecké akrobatické centrum (LAC) Karlovy Vary, BemoAir v Benešově, Blue Sky Service v Brně. O dalších školách nevím, což neznamená, že neexistují.
Kurz motorové akrobacie
Pro zahájení kurzu motorové akrobacie musí mít pilot platnou licenci PPL. Akrobacie se u nás učí většinou na letadlech Zlín Z-142, některé školy mohou použít i Zlín Z-526AFS, jedna škola dokonce nabízí kurz na Cessně 152. Zlín Z-142 je podle mého názoru na začátek ideální – je nezáludný, snadný na pilotáž, dobře se s ním startuje i přistává. Jeho hlavní nevýhodou oproti Z-526 je fakt, že osádka sedí vedle sebe, žák tedy není v ose letadla a hůře se mu srovnává a zachovává správná poloha letounu při akrobatických prvcích. Začínat na Z-526 může být trochu obtížnější především kvůli zatahovacímu hlavnímu podvozku a také pro odlišnou techniku startu a přistání s ostruhovým záďovým podvozkem. O akrobacii na obvykle podmotorované Cessně bych snad ani neuvažoval.
Praktický akrobatický výcvik
Přestože pilotní školy s akrobatickým výcvikem nabízejí i typové přeškolení žáků (většinou z Cessny), je z cenového hlediska obvykle výhodnější si typovku na Z-142 udělat ve svém domovském klubu a do akro kurzu už jít s určitou rozlétaností na používaném typu.
Praktický akrobatický výcvik se létá podle metodiky AK-MOT, úloha IV a je předepsán v trvání nejméně 8.5 hodiny, z toho 6 hodin s instruktorem. Obvykle se létá v půlhodinových blocích, delší doba je obtížně zvládnutelná jak žaludkem, tak hlavou. Letů lze za jeden den zvládnout tak 3-4. Let se zahajuje nastoupáním do výšky 1600 metrů nad zemí, nejnižší povolená výška pro akrobatické figury v kurzu je 600 metrů nad zemí.
Pak je opět nutné nastoupat. Obvykle se během jednoho letu dvakrát stihne nastoupat a pak následně v kotrmelcích vytratit výšku.
Prvním prvkem, který se žák musí bezpodmínečně naučit, je uvádění stroje do vývrtky a její správné vybírání. Bezchybné zvládnutí vývrtky je nutné nejen z hlediska bezpečnosti, ale hlavně proto, že vývrtka je součástí každé akrobatické sestavy – v základních akrobatických kategoriích normální vývrtka, ve vyšších zádová a z vývrtky vycházející kopané výkruty. V kurzu si žák užije mnoha desítek vývrtek, instruktor ho nepustí dále, dokud neumí spolehlivě vývrtku na obě strany s vybíráním po určeném počtu otoček a do určeného směru.
Po zvládnutí vývrtky následuje trénink dalších prvků – střemhlavý let, akrobatická zatáčka, souvrat, přemet, výkrut, překrut a zvrat. Každý prvek se trénuje samostatně, instruktor dbá na zvládnutí techniky pilotáže, na nepřekročení rychlostních a pevnostních limitů letadla, na tvar letěné figury. Po několika odlétaných hodinách, když pilot začíná zvládat jednotlivé prvky, přistoupí instruktor k nácviku spojování prvků do sestav. V sestavách se hodnotí navazování prvků, úprava rychlosti a polohy na vstupu a výstupu z prvků, udržení letadla v pomyslném boxu 1x1x1 km.
Pokud se pilot chce v budoucnu pokoušet o měření sil na různých akrobatických závodech, je vhodné se v rámci kurzu naučit i další prvky soutěžního létání – zádový let a zatáčky, čtvrtvýkruty na sestupné vertikále, tažené výkruty, šestky a kubánské osmičky. Tyto prvky jsou obvykle zařazovány do předepsaných soutěžních sestav i v nejnižší sportovní akrobatické kategorii Sportsman.
V průběhu kurzu si pilot začne trénovat prvky a spojování do sestav v sóle, celý kurz je pak ukončen závěrečnou praktickou zkouškou v podobě provedení jednoduché sestavy s instruktorem (přesněji examinátorem) na palubě. Poté už pilotovi v ÚCL zapíší do jeho průkazu PPL kvalifikaci ACR a je z něj akrobat :-)
Jsem akrobat, co dál?
Po absolvování výcviku ve vyšší pilotáži může pilot létat akrobacii pro radost nebo na soutěžích v nejnižší kategorii Sportsman. Minimální výška pro provádění akrobatických figur je stanovena na 600 metrů nad zemí. Pokud chce létat vyšší akrobatické výkonnostní kategorie, chce se naučit další akrobatické prvky nebo chce získat oprávnění pro menší minimální výšku, musí pokračovat ve výcviku vysoké pilotáže podle AK-MOT, úloha XV.
Nácvik vysoké akrobacie ve dvojím se létá na Z-526 AFS, v sóle, pokud je to možné, na krásné Z-50. Z-142 nemá vrtuli dimenzovanou na kopané autorotační prvky.
Vysoká akrobacie se zaměřuje na zádové prvky (zádový let a zatáčky, zádová vývrtka), tlačené prvky (prvky se záporným přetížením – tlačený přemet, tlačený půlpřemet shora i zdola), výkruty na vertikále, řízené výkruty na doby, řízené výkruty na vertikále, pády po ocase přes záda i přes břicho, výkruty do kruhu (vypečený prvek ) a konečně autorotační prvky – kopané výkruty (kopáče). Tyto prvky vyžadují velkou koordinaci pohybů, jejich nácvik již spotřebuje více času, než u vyšší pilotáže. Ke splnění celé úlohy vysoké akrobacie je potřeba minimálně 11.5 hodiny, z toho 4.5 s instruktorem.
Soutěžní akrobacie
Soutěžní akrobatické létání zavádí 4 výkonnostní kategorie. SPORTSMAN, INTERMEDIATE, ADVANCED, UNLIMITED. Pro každou kategorii je každý rok vypisována povinná sestava, na závodech pak se kromě ní létají tajné sestavy, které soutěžící piloti dostávají pár minut před letem a nemohou si je tedy dopředu natrénovat. Ve vyšších kategoriích ještě piloti létají svoji vlastní volnou sestavu. Soutěžní sestavy jsou zakreslovány pomocí FAI standardizovaných Aresti diagramů. Soutěžní úlohy jsou bodovány sborem rozhodčích. Hodnotí se čistota provedení prvků, zachování všech letových poloh a úhlů, souměrnost a proporcionalita figur, estetika a elegance letu, využití soutěžního kilometrového boxu.
V Čechách je v jednotlivých kategoriích každý rok organizováno několik soutěží - Karlovarský pohár, Mostecký pohár, Zlin Air Cup Holešov, Mistrovství ČR. Piloti nižších kategorií buď zůstávají ve své kategorii a snaží se o postupné zlepšování, nebo pokud mají chuť a peníze, pokračují po získání soutěžních zkušeností výše.
Nejvyšší dvě kategorie jsou již mezinárodně uznávané, létají se v nich různá mezinárodní mistrovství. Kategorie Unlimited se od Advanced liší tím, že pro letadla zde neplatí žádná výkonnostní omezení, piloti jsou schopni s přemotorovanými speciály Extra300, Edge540, Cap323 či Cap222, Jak35 a Suchoj Su29 nebo Su31 (a dalšími) téměř popírat fyzikální zákony.
Závěr
Létání akrobacie je pro mnoho pilotů návykové. Možnost zakoušet extrémní síly a přetížení, ovládat letoun v nezvyklých polohách, vidět Zemi nad hlavou nebo se k ní řítit ve střemhlavém letu, je úžasná, byť zážitky jsou zhusta nesdělitelné. Akrobatické létání je nesrovnatelné s jiným druhem létání. Asi pro to mi nevytěsňuje plachtařinu, při které stále trávím většinu letových hodin.
Mně osobně se hodně líbí i to, že cesta k opravdovému zvládnutí sebe a letadla je dlouhá, člověk se stále má co učit a létání se mu neomrzí.
Akrobacie je hodně finančně náročná, ale člověk si musí nastavit osobní priority tak, aby mohl dělat to, co ho baví a co se mu líbí. Jak říká můj instruktor Jirka Duras: „Lepší je užít si intenzivní hodinu měsíčně létání kotrmelců, než letět tři hodiny rovně v Cessně“.
