Pojďme prosím společně krátce zauvažovat. Nebudu se nyní snažit zaobírat se suchými definicemi, předpisy, ale tentokrát ani praktickým létáním, nýbrž bych dnes raději popřemýšlel v rovině mírně, nazvěme to třeba filozofické ( ačkoliv nejsem profesionální filozof ), nad tím, co létání pro člověka znamená. Samozřejmě, je to velice užitečný, rychlý a bezpečný způsob, jak se dostat z bodu A do bodu B, o tom není pochyb, ale to v tuto chvíli nemám na mysli - spíše bych upřednostnil zamyšlení se nad tím, co člověku duševně přináší létání jako takové, čím ho obohacuje.
Musím přiznat, že pár lidí se mnou již letělo, avšak nemohu říct, že by se to všem líbilo stejně. Samozřejmě, někteří byli evidentně nadšení, což mě opravdu těšilo, jiní byli v obličeji modrozelení či jinak barevně stínovaní a spíše byli rádi, že mají pevnou půdu opět pod nohama.
Pro některé, jak později konstatovali, to byl sice zajímavý zážitek, ale ten potřebný entusiasmus, který mě samotného díkybohu stále neopouští a snad k tomu nikdy nedojde, jsem u nich hledal marně. Sice prý je hezké si vyzkoušet, jaké to je létat v malém eroplánu a vidět zemi z menší výšky a lépe než v letadle dopravním, ale toť vše. Já jsem nedokázal pochopit a vlastně i nyní si pokládám stejnou otázku: „Jak je vůbec možné, že to nevzrušuje a nelíbí se úplně každému“ ? Vždyť létání je přeci něco tak báječného a svým způsobem i zvláštního.
Člověk není tvorem předurčeným k tomu, aby sám létal, ale je tvorem nesmírně vynalézavým, takže dokázal uskutečnit to, o čem se kdysi dlouho jen snilo a jež se nakonec stalo realitou.
Mě osobně odjakživa letectví fascinovalo a věřím, že v tom nejsem sám a že podobných nadšenců je spousta. Chtěl bych tentokrát zcela záměrně rozvířit debatu o tom, co a jakým způsobem člověka na létání fascinuje, z jakého důvodu se stává tím správným a opravdovým nadšencem a budu rád za jakýkoliv podnětný komentář, názor, postřeh atd.
Již dříve jsem napsal článek o ženách a létání a názory čtenářů na tuto problematiku byly mnohdy zajímavé. Mnoho lidí myšlenku na více žen v letectví jako takovém podpořilo, za což jsem tedy rád a myslím, že je to tak zcela v pořádku.
Myslím, že ten, kdo létá, mi dá za pravdu, že je to vždycky nezapomenutelný zážitek. Nikdy ne stejný, každý let je jedinečný a neopakovatelný. Je jedno, zda letím na padáku, rogalu, kluzáku nebo v motorové mašině. Dnes již rozumím lidem, kteří milují nějakou činnost, dělají ji s láskou a žijí pro ni. Někdo miluje hudbu, jiný rád modelaří, každý má prostě to své oblíbené.
.jpg)
Pokaždé, když nade mnou prolétne letadlo, zvednu hlavu. Téměř nikdy se nestane, že bych se nepodíval tam nahoru. Prostě a jednoduše tomu nejde odolat, je to něco jako droga. Rovněž se domnívám, že létání rozšiřuje obzory, a to nejen tím, že člověk poznává z geografického hlediska nová místa, ale též tím, že se setkává s novými, mnohdy zajímavými a stejně „postiženými“ lidmi, které dohromady pojí jedna velká vášeň.
Proto bych rád apeloval na všechny, které létání opravdu baví, aby se mu věnovali, jak to jen jde, neboť myslím, že ty zážitky stojí opravdu za to prožít…
