Před pár dny jsem byl přímým svědkem rozhovoru, kdy se dva postarší pánové v metru velice nadšeně a hlasitě bavili o ULL létání. Nevím, z jakého důvodu tak hlasitě diskutovali, ale bud´ oba trpěli nedoslýchavostí nebo se chtěli svým hobby jen předvádět před plným vagonem lidí. Po chvilce vyprávění mě zarazilo konstatování jednoho z nich, který druhému relativně již tišším hlasem povídal, že na jeho domovském letišti začala výcvik po dlouhé době, kdy do toho okamžiku byli členy samí muži, první žena, která si chtěla odlétat výcvik na větroni. Na tom by nebylo dle mého soudu vůbec nic překvapujícího, a proto jsem poslouchal dále, co dalšího plodného se dozvím. S vážnou tváří poté prohlásil, že se domnívá, že ženy by létat neměly vůbec, že létání není koníček jim určený a co se prý týče nějaké profesionální kariéry v letectví obecně, tak o tom prý nemůže být ani řeč.
Já osobně si myslím, že tento názor je nesmyslný, zastaralý a že to prostě takto nelze vůbec říkat. V mém domovském aeroklubu děvčata létají a myslím, že létají velice dobře. Stejně tak i ve „velkém“ létání, například u Českých aerolinií nebo kdekoliv jinde již létají ženy jako profesionální pilotky, kapitánky, sice jich ještě není mnoho, ale přeci jen už nějaké existují. V USA je to celkem běžné, že Vás v „dopraváku“ vezou dvě pilotky.
Než tyto ženy usedly do kokpitu, tak je třeba si uvědomit, že museli absolvovat stejně trnitou cestu jako muži, a to bez rozdílu, a pokud uspěli v nějakém tom výběrovém řízení, když se ucházely o práci, a předběhli tím některé pány, z nichž někteří toto těžce nesou, tak to jen ukazuje, že zřejmě byly jednoduše lepší a je třeba si to prostě přiznat. V jednom z leteckých časopisů vyšel před pár měsíci článek o Kateřině Hlavsové, první pilotce L-39 Albatros v Armádě ČR. Osobně jsem ji zažil ještě jako žákyni v elementárním výcviku na větroni, už tehdy na mě působila velice cílevědomě, ale přesto byla strašně fajn a milá holka, létání ji hned zpočátku chytlo a pak již věděla, čemu se chce v budoucnu věnovat. Nakonec dokázala, co si přála a dnes je z ní kvalitní armádní pilotka, která to dotáhla daleko a do vítězného konce. O tom se některým pánům může jen zdát.
V závěru bych rád udělal malé osobní resumé - ženy by v létání rozhodně měly mít své místo stejně jako muži. Nemělo by se na ně pohlížet jako na něco „exotického“, pokud se prostě chtějí věnovat létání a poznat tak tento úžasný sport, dobrodružství, adrenalin, který každému přináší a každý v něm nalézá něco jiného, tak jen do toho. Sám si troufám říct, že žen sice bude v létání obecně vždy asi méně než mužů, ale přesto se domnívám, že by mezi ženami a muži neměl být činěn rozdíl v pohlaví, ale spíše v kvalitách a v tom, co skutečně umějí. Všem přeji jen samé hezké letecké zážitky a vždy jen šťastná, měkká přistání!
Nemůžeme zapomenout na naše pravidelné přispěvovatelky aerowebu, z nichže jedna se připravuje na dráhu profesionální pilota, druhá krotí v USA vrtulník Robinson a třetí létá ULL. :)
A co si o ženách na létajících strojích myslíte vy?
