Nejdříve si dovolím malou reminiscenci. V roce 1989 mne přivedl Petr Mára do party okolo Petra Tučka, kde se připravovala realizace myšlenky vzniku LAA. Pamatuji dobře na diskuse, kde se definovaly žádoucí pravomoce LAA v oblasti zájmového létání na ultralajtech ve vztahu k existující státní (tj. legislativní) a úřední (tj. správní) moci a budoucí směry jejího rozvoje. Celospolečenská situace byla tehdy naprosto unikátní. Po sametové revoluci se obecně občanská společnost pozitivně stavěla k jakémukoli záměru spolkové či individuální zájmové činnosti, který proklamoval zásadu osobní svobody rozhodování jednotlivce v pevném právním rámci bez zbytečného omezování úřady a státem. Žádný úředník ani politik si tehdy nemohl dovolit vystupovat nahlas či dokonce činit příslušné úřední kroky proti tomuto trendu. Mnohokrát jsme tohle tehdy diskutovali a unikátnost situace si Petr Tuček i ostatní velmi dobře uvědomovali. A tak se v rychlém sledu připravily příslušné „papíry“ pro úředníky na tehdejší SLI a hlavně na ministerstvu dopravy a vnitra. Přes odpor řady úředníků i veřejně vyslovované pochybnosti řady létačů z tehdejšího Aeroklubu (mimo jiné i dnešního presidenta LAA pana Brskovského), nakonec LAA vznikla a dostala do vínku to, co nám v řadě jiných zemí závidí. Právo do značné míry si spravovat své vlastní záležitosti sami a létat relativně svobodně v celém tehdejším Československu, po roce 1992 už jen v Česku.
Na rozdíl od mnohých si ale Petr Tuček tehdy jasně uvědomoval, že boj vlastně jen začíná. Nemohu než znovu při vzpomínce na něj obdivovat jeho jasnozřivost, když jsme spolu diskutovali někdy v první polovině roku 1991 nad otázkou, jak a proč nejlépe naplňovat §3 Stanov LAA – Cíle LAA, speciálně, co dělat pro mediální prezentaci malého létání. Tehdy jsme se přeli třeba o to, jak dosáhnout kdykoli při budoucích jednáních s politiky a na úřadech stavu podobnému z počátku roku 1990, tj. aby politici a úředníci nekladli zbytečné překážky našemu létání. Petr razil myšlenku, že je třeba programově pěstovat „společenské klima“ pozitivně naladěné vůči sportovnímu a ultralehkému létání, aktivně vytvářet činností LAA také ve veřejnosti i politicích obecný pozitivní náhled na malé létání, nebát se do něj investovat i peníze, atd. Tvrdil, že pozitivní většinový názor veřejnosti na aktivity LAA pak může pomoci zabraňovat například arogantním úředníkům nám házet klacky pod nohy, tj. pomůže nám udržet si „dobytou“ míru svobody malého létání. Na rozdíl od nás tehdy jen tušících jasně formuloval fakt, že hlavní vydobytá „vymoženost“ LAA, a to létání bez zbytečných byrokratických zábran, létání opírající se o práva i odpovědnost jednotlivce je nejen „osina v zadku“, ale přímo kudla v zádech byrokratických úředníků tehdejších i budoucích a že nás za to budou nenávidět a dělat všechno proto, abychom o tuhle vymoženost přišli. A že naším spojencem v boji proti byrokracii a arogantnímu úřednickému omezování naší svobody létání může být pouze veřejnost, o tu že musíme neustále bojovat.
Dost teoretizování. Tehdy jsme nad tím seděli s Petrem Tučkem, s Mírou Staňkem a několika dalšími. Vznikla tak (nebo spíše dostala pevnější obrysy) idea Masaryk cross country a Aviatické pouti v Pardubicích (pamětníci vědí), plánovali jsme, kdo co a jak může „dát do novin“, jak vůbec řešit přístupy do médií, jak podporovat z ústředí jakékoli akce i jednotlivých klubů LAA v oblasti medializace a podobně. Petr Tuček dokonce razil názor, že na ústředí LAA musí být člověk-manažer, který by se o mediální stránku propagace činnosti LAA aktivně staral jako placený funkcionář. Velmi mi lichotilo, když tuhle práci tenkrát nabídl mně. Nakonec ale chybějící peníze, rozdělení republiky a nakonec i osud způsobily, že tato idea se v průběhu času rozplynula a zanikla. Dodnes jsem přesvědčen, že by pro LAA takový post, ať už by ho zastával kdokoli, při správném „fungování“ hodně znamenal.
Čas oponou trhl, a LAA počala prezentovat (řečeno slovy svých funkcionářů) trochu jiné priority, jako je například evropské zoficiálnění kategorie LSA a v ČR její získání do kategorie letadel spravovaných LAA. Odvolává se na boj s bruselskou byrokracií vždy, když se objeví v našem legislativním „binci“ něco nového restriktivního vůči malému létání, nebo se nepodaří dotáhnout něco dávno a dávno avizované. Na boj o české veřejné mínění není čas a prostor. A často je zdůrazňováno, že i peníze. Logičtí spojenci v boji o veřejné mínění, jako jsou aerokluby a třeba letečtí modeláři, jsou do značné míry ignorováni. Jak jsem psal jinde, v plné nahotě se to projevilo zvláště zřetelně při konání mistrovství světa UL v ČR v roce 2007. Můj názor ale je, a s tím jsem se nikdy netajil, že nepochopení důležitosti boje LAA o veřejné mínění je velká chyba a své podstatě popření jednoho z jejích proklamovaných hlavních cílů dle Stanov LAA. Praktikování lobbingu v podobě osobního „získávání“ politiků na naši stranu s přesvědčováním nás členů, že vše půjde jako na drátku, když nás podpoří ten či onen v parlamentě, na ministerstvu dopravy, v komisi, apod., je podle mne poněkud zcestné. Kamaráčofty a žadonění u politiků přestává být efektivní, nejsme pro ně zajímaví ani jako voliči, neboť je nás málo. A nejsme bohužel ani veřejně známá skupina, která by dokázala jiné voliče ovlivnit tak, aby politikům stálo za to prosazovat věci v náš prospěch, protože současná LAA na toto programově rezignovala.
V LAA pochopilo současnou situaci dost lidí a přizpůsobilo se po svém. Pak se stává z některých reprezentantů uzavřený klub s přístupem k veřejným penězům cestou LAA na motory, letadla a třeba i cesty na zahraniční mistrovství. Současný platný sportovní řád ULL s podmínkami nominace reprezentantů a praxe v dnešní sportovní komisi to dokumentují více než výmluvně. Musím souhlasit i s postřehem pana Toma ze dne 12.6.2008 v diskusi ke článku Aerowebu „Legislativní smršť EASA pokračuje“ o prioritě aktivit vedení LAA především ve prospěch zájmů výrobců ULL techniky. Stav v tomto směru v LAA svým způsobem dokládaly i ostatní (bohužel již zmizelé) příspěvky v této diskusi od Chorcheho či Petra.
Vrátím se nyní ke vzpomínanému úvodníku v Pilotovi 7/2008. Jádro pudla bubnování na poplach pana Brskovského je v tom, že ministerstvo školství a tělovýchovy připravuje nový materiál do vlády o principech podpory státní reprezentace do roku 2012. A navržený postup a definice v něm použité vpodstatě vylučují pro budoucnost z přísunu státních peněz mimo jiné reprezentaci v leteckých sportech, tj. i v UL, neboť nejsou sportem olympijským. Je to samozřejmě úřednická sprosťárna, a rozhořčení představitelů tzv. „malých“ sportů je na místě. Jen mi přeci jen nedá, abych nekomentoval připojené tvrzení pana presidenta, že „výsledky reprezentace UL létání mají velký vliv na jméno a postavení našich (rozuměj leteckých) sportovních odvětví v očích veřejnosti“ s nepřímo vysloveným přiznáním, že je to velmi důležitý a potřebný spojenec v boji s úřednickou mašinérií. Že by to najednou někomu došlo?! Nebo jen je teď každý argument dobrý, když nyní vlastně teče do bot i některým reprezentantům v LAA?
Kdysi jsem nesouhlasil s názory pánů Kadeta a Foltýna, kteří byli „odejiti“ z LAA poté, co prohlašovali cosi o levné cestovce LAA pro některé reprezentanty. Stejně tak jsem nebádal (možná ke své škodě) po podrobnostech sporu, který vedl k „defenestraci“ bývalého presidenta LAA pana Luboše Zahradníka z funkce i z LAA skupinou okolo JUDr.Šilhana a Duchoně. Co už mne ale vadilo bylo umlčování a bagatelizování kritiky Tondy Brůny vůči některým krokům sportovní komise i Svazu UL v minulosti, protože jsem u toho byl a zažil to zblízka. Ani Tonda Brůna už nepracuje ve sportovní komisi UL, odešel sám. Největší mojí osobní „zkušeností“ o způsobech a jednání některých funkcionářů z vedení LAA pak byl spor, jehož jsem byl osobně bohužel aktérem a jehož důsledky pociťuji dodnes, spor o podobu konání mistrovství světa UL v Česku (viz loňské články v Aerowebu).
Tak nevím, jestli už nenastal čas, říci některým pánům ve vedení LAA ono okřídlené „děkujeme, odejděte“, a snažit se alespoň částečně vrátit v LAA k jejím základům. Podle mne to půjde pouze důsledným respektováním skutečnosti, že se řadoví piloti ultralajtů rozhodli ji založit s cílem, aby chránila a pomáhala realizovat jejich zájmy, které většina řadových členů vidí v zajištění svobody létání v ČR.V tomto smyslu naprosto souhlasím s názorem z vymazané diskuse k článku o legislativní smršti z EASA, který si dovoluji citovat: „Já osobně jsem ochoten se spokojit se svobodou na Českém dvorku raději než s nesvobodou na Evropském Dvoře.“ A znovu dodávám: Tuto svobodu si dokážeme douhodobě udržet v dnešním světě mimo jiné především za pomoci pozitivně naladěného veřejného mínění, nikoli jen lobováním někde za rohem u známých známého příbuzné nějakého politika. Zatím mne nikdo z mých oponentů v LAA nedokázal argumenty přesvědčit o něčem jiném.
