Takhle začal můj „dvoudéčkový víkend“…
Sice občas z dálky byla vidět nějaká bouřka, ale všechny se blízkosti letiště naštěstí vyhýbaly! Vůbec nelituji, že jsem se zase rozhodla strávit další víkend na letišti, …přestože hned v pondělí znovu odlétám na další soustředění – celotýdenní boogie ve Vrsaru!
Po nedělním sunset loadu vyrážím domů ryche si zbalit věci na další týden na letišti. Mám na to jen pár hodin, tak si musím pospíšit. Večer se ještě pokouším doladit kameru, bohužel kvůli tomu musím ještě podniknout půlnoční návštěvu kamaráda na druhém konci Prahy, ale co bych neudělala pro pár budoucích záběru mořské dropzony (skákací letiště ;)
V noci z neděli na pondělí je opět v předpovědích hodně bouřek, tentokráte se objevují i na radaru… důvěřuji našim pilotů, buď to na to bude a odletíme, nebo ne. Kdybych na to měla čas, určitě i sama mrknu na počasí na trati…to ale tentokráte bohužel nemám. Po pár hodinách spánku vyrážím opět do Kolína.
L-410 OK-SAS, připravena ke vzletu.
Počasí nám přeje a tak těsně po osmé vzlétáme z dráhy 21 domácího LKKO, stoupeme do cestovní hladiny (skoro do 4000m jako obvykle, přesto tentokráte s holými zády bez padáků) a začínáme se přibližovat k cíli.
Krajina pod námi rychle ubíhá a mění svůj charakter, a my se přibližujeme k cíli stále rychleji, dokonce i řízení letového provozu pomáhá našim pilotům pár „shortcuty“ dostat se do destinace co nejdříve.
Po neuvěřitelných dvou hodinách letu přistáváme na cílovém letišti ve Vrsaru. Je teprve po desáté dopoledne, přesto je tu už šílených 33°C ve stínu.
Jako první nás vítá místní osazenstvo pávů, chvíli poté místní osazenstvo celnice.
Nasávám mořskou atmosféru a obhlížím terén. Moc míst kam přistát pro případ, že by se piloti netrefili na letiště tu není. Nic ve zlém, ale nemůžu si nechat ujít příležitost vnést do mého článku upozornění pro některé piloty vysazovače: padáky určené pro výskoky z letadel (přestože jsou to dnes již křídla) nemají motory ani 100km dolet…! Moře mi nepřipadá jako ideální přistávací plocha, stejně tak jako pole podivných pichlavých keříčků a nebo městská zástavba. Nicméně stejně vím, že neodolám a ihned jak to bude možné nastoupím do prvního startu a půjdu si užít příjemnější teploty vyšších letových hladin a zalítat (a zapadat ;) si nad mořem!
Přistání s letadlem si klidně nechám ujít!
I když je fakt, že zevnitř to taky vypadá zajímavě...;)
Organizace zdejšího provozu je na místních. Díky opravdu extrémním teplotám ve dne probíhá provoz většinou jen časně z rána a poté až v pozdějších odpoledních hodinách. Takže je naštěstí příležitost užít si moře a prohlédnout městečko i pro ty, kteří nedokážou přenést přes srdce, že by nebyli v letadle, které letí nahoru ;). A tak se jdu také kromě moře vzduchu vykoupat i do moře vody.
Tím pádem má také turbolet během dne volno od parašutistů a tak se piloti spolu s několika dalšími zájemci vydávají na výlety po blízkých ostrůvcích. Krásné scenérie přímo v blízkosti letiště lákají do vzduchu i místní turisty, kteří pravděpodobně při plánování své dovolené neměli ani potuchy o tom, že je ve Vrsaru nějaké letiště, natož možnost prohlédnout si toto krásné městečko i z ptačí perspektivy.
Oblíbila jsem si pláž pár metrů přímo pod prahem dráhy. Dokonalý výhled na přistávající letadélka a krásně teploučká mořská voda mi připadají jako ideální kombinace pro můj volný čas! A tak si tu užívám moře, sluníčka a zároveň udržuji neustále přehled o dění na letišti ;)
Další dny boogie pokračují nadále ve znamení brutálně modré oblohy, sluníčka a pohodičky! Bohužel dny ubíhají a náš týdenní pobyt se blíží ke konci. Stejně neuvěřitelně, jako jsme se před necelým týdnem ocitli zde, se opět po 2h letu vracíme zpět do Kolína. Nedokážu se tak rychle smířit s realitou bez moře. Po přistání v Kolíně mi najednou na letišti chybí stromky osypané kiwi, dokonce i paví křik, který mi na místě zas tak sympatický nebyl! Po nedělním wake-up jumpu (první skok dne, kterým se parašutisté většinou probouzí) mám chuť zaběhnout aspoň na chvíli na pláž... rozhodně to nebylo poslední boogie s naší OK-SAS u moře, takže mi zbývá jen utěšovat se myšlenkou: příště! ;)
Jestli se chcete taky aspoň na chvíli nechat přenést do jiné reality po pár hodinách letu (a nebo po pár minutách třeba při seskoku), není problém si navrhnout výlet podle Vašich představ. Více info najdete na stránkách www.ok-sas.cz nebo www.paraklub-olymp.cz
No a na závěr se můžete podívat na pár záběrů z běžného provozu v Kolíně, jak si užít výšky nastoupané pomocí L-410 pro případ, že Vám nebude vadit, že se nebudete moct zúčastnit přistání:
video
