Předletová příprava je vážně chuťovka. Máme cestou jedno mezipřistání, jinak je celý let přes vodu, zjišťuji a počítám, odkud bude vítr foukat na jednotlivých částech trasy, s předpovědí si tu člověk nevystačí, musí znát místní poměry, protože ostrovy zákeřně rozseté v oceánu proudění vzduchu mění k obrazu svému...a tak zpovídám instruktora, počítám potřebu benzínu, vyvážení, atd., zjišťuji informace o obou letištích, kde budeme přistávat, pro jistotu kriticky prohlížím ne úplně podrobnou, ale zato jedinou dostupnou leteckou mapu, abych zjistila, kam bychom s Robbiem ještě mohli plácnout, kdyby to bylo potřeba, moc toho není, tak toho radši nechám a pak po telefonu podávám letový plán. Je to legrační, hlasem si volíte, který dispečer FSS (stanice letové služby) - ve hře jsou celé USA - se vám ozve (když mi to instruktor poprvé předváděl, řekl do sluchátka Hawaii a ozvala se mu Florida...), taky po tom telefonu dostanete předpověď počasí, popřípadě další informace související s letem a pak už jen popadnout sluchátka, pouzdro s doklady a klíčem, nákoleník (zkontrolovat, jestli na něm všechno drží jak víra – už ze zvyku, i když dnes letíme netradičně s dveřmi, takže nehrozí, že by z kabiny vyletělo něco, co by se s pravděpodobností 200% zamotalo do vyrovnávací vrtulky) a pádím k vrtulníku, který už spokojeně ucucává benzín z posledního kanystru v rukou mého instruktora. Předletovou prohlídku děláme oba – znáte to, důvěřuj, ale prověřuj (to platí vzájemně a taky nás tu učí, abychom si v téhle věci navzájem opravdu nikdy nevěřili bez prověření, protože je to jedna z nejčastějších příčin průseru letového, což je druh, který se zákonitě stává v té nejméně milé chvíli v mezičase po startu a před přistáním).
Vypadá to, že vrtulník do servisu doletí, takže konečně opouštíme zem, tři stopy nad ní hlásím věži, kdo jsem, kde jsem, že mám aktuální ATIS a kam poletím, dostávám pokyny pro opuštění letiště a informace o ostatním provozu, potvrzuji a provádím a pak už se před námi rozevírá obrovský chřtán oceánu, kterému unikám do bezpečné výšky 1500 stop, prozatím a po přeladění na 122.6 si větou „Honolulu FSS, helicopter november seven one five eight sierra, I would like to open my flight plan“ podepisuji svůj ortel, pokud bych snad po přistání zapomněla, že mám plán zase pěkně zavřít. No a pak už pomalu mizí obrysy pevniny za námi a před námi nic než voda. Zajímavý pocit pro pilota suchozemce. Začínám se ohromně těšit na ostrov Lana´i a naše mezipřistání na letišti, které tam na nás čeká. Mezitím se pokouším spáchat několik amatérských fotek, instruktor zatím hlídá řízení. Poprvé mám pocit, že Robinson létá pomalu, modro nade mnou i pode mnou, ostrov pořád nikde, jen sem tam pod námi proklouzne mrňavý řídký mráček házející duhové odlesky. Chvilku předtím, než mi vyschne v krku v domnění, že letím úplně špatným směrem, byť podle svých propočtů (no právě!), začnu zaostřovat na pásek na obzoru, ze kterého se pomalu stává můj momentálně nejmilejší ostrov na světě – Lana´i. Za chvíli jsme nad pevninou, která vypadá jako země Nikoho a já slídím po letišti. Tak tady je a vypadá to, že je rozhodně nebudeme mít jen pro sebe. Není divu, takový nádherný slunečný den...fotky letiště nestíhám, mám plné ruce práce s přistáním i s odletem.
A už zase míříme nad oceán a Honolulu ještě v nedohlednu. Zato v doslechu, proboha, to je frmol, pěkně děkuju, to byl zase nápad, letět sem. Na zaječí úmysly není čas, kde hlava nemůže, instruktor pomůže, říkám si a po krátké výměně informací slyšíme zcela jasně „helicopter five eight sierra, radar contact“ . Už nás mají. A teď nás budou strkat jako figurku po šachovnici, myslím si v duchu.
Není to tak hrozné, jenom měníme frekvence, dvakrát hlásíme polohu, výšku, při dosažení hlásného bodu Diamond Head dostáváme povolení přistát, nemůžeme uvěřit svému štěstí, že letíme přímo, bez čekání, dostali jsme se do skulinky v provozu, takže jí využíváme a já se zbavuji pod záminkou focení řízení (na mém instruktorovi je přímo vidět, jak rád by chvilku řídil sám...) a pokouším se neuměle vyfotit aspoň kousek té krásy dole a okolo. A taky ranvej a zaparkovaná letadla, ke kterým pojíždíme vzduchem.
Tak jsme tady. Mise splněna. Dostali jsme místo celkem dost vzdálené od „obydlené“ části letiště, kde sídlí i pobočka naší školy, takže nás čeká pěkná procházka. Mají tu zaparkovanou řadu letadel, která se už do vzduchu nepodívají. To je hodně smutný pohled. Nejžalostněji vypadá Dakota před jedním z hangárů. Není tak nablýskaná jako krasavice před APC ČSA na Ruzyni a ještě se musí každý den dívat, jak její mladší druhové opouštějí hangár a zase se do něj šťastně vracejí. Naštěstí je na druhé straně silnice „dráha“ pro hydroplány a jeden právě vzlétá. To je, panečku, jiná podívaná, zírám, jak se letadlo odlepuje od vody a čeří pro změnu vzduch. Za chvíli jsme ve škole, můj instruktor mě představuje ostatním a nechává mě vlastnímu osudu, má v Honolulu rodinu, takže se zdrží a já odpoledne sama odlétám nazpátek. Bohužel ne s naším vrtulníkem, ten do večera zdravý nebude, takže mi zbývá Aloha Airlines. Obávám se, že nebudu řídit, takže rovnou strkám do tašky sluchátka, mapu i doklady a rozhlížím se po škole. Najednou se ve dveřích objevuje instruktor, kterého už znám ze školy na Big Islandu, naší základně a zjišťuje, jestli se mi po něm ten týden, co létá na Honolulu, nestýskalo:) Šéf pobočky mi nabízí odvoz k odletové hale, můj známý na oběd, můžete hádat, co si vyberu. Špatně, mám ve škole odpoledne dvě hodiny teorie, takže volím rychlý přesun a podaří se mi vmáčknout se ještě do B757, který letí už za chvíli.
Výhled z okénka je omračující, po chvilce si uvědomuji, že všechno fotím, ale jen do vlastní paměti, takže vytahuji foťák a pořizuji další snímky - na rozdíl od trénované paměti jsou mé digitální snímky nevalné kvality, tím bych se opravdu neuživila...Tak schválně, na co jsem zapomněla? Myslím napsat, ve skutečnosti jsem to naštěstí provedla...po příletu uzavřít letový plán. Tak na to myslete taky, pokud s ním někdy létáte, ať se vám nový rok 2008 zbytečně neprodraží, trénování akceschopnosti služby pátrání a záchrany není zadarmo. Nikde:o)
