Nacházím v sobě novou, hlubší a stabilnější motivaci závodit, říká Lukáš Pařízek

Lukáši, co dělají akrobati v zimě?

Snažím se být co nejvíc v práci, nečerpat dovolenou a držet projekty tak, aby byly nachystané před sezónou. Plánuju program na letošní rok, tj. kdy jaké budou závody, akce, co se kde bude moci zalétat a sháním sponzory. Maximum času trávím s rodinou, než zase začne plná sezóna. Intenzivně se také věnuji fyzické a mentální přípravě. I osmičky jsem si nechal vyndat, abych byl na sezónu ready. (smích)

Jak moc je taková příprava důležitá?

Je to organismus od organismu jiné, ale rozhodně velmi důležitá. Já mám velkou toleranci na přetížení, ale pro freestyle a akrobacii obecně je fyzička potřeba. Jako bývalý sportovec se cítím lépe, když jsem fyzicky připraven, což se mi poslední rok tak úplně nedařilo a snažím se to změnit. Chci se cítit opět dobře ve vlastním těle.

Poměrně nově jsi zařadil do tréninků karate a teď v zimě i lyže.

Potřeboval jsem změnu i ve sportu, proto jsem začal trénovat u Michala Břetenáře kondici a karate kyokushin u pana J. Soukupa, u kterého si zatrénoval třeba i Jirka Procházka. Karate jsem si vybral především kvůli koordinaci rukou a nohou, ale i fyzičce celkově. Michal Břetenář i pan Soukup jsou moc fajn trenéři, doporučuji. Mentální přípravu pak rozebírám s Kateřinou Vejvodovou. Vůbec jí práci se mnou nezávidím, ale myslím, že malé pokroky dělám. (smích)

Díky těmto lidem, rodině a ostatním, kteří ve mne stále věří, nacházím mnohem hlubší smysl v létání akrobacie a motivaci se dál posouvat. O tom to je, posouvat sám sebe a jednou někomu předat celé know-how.

Vracím se také k lyžím, na nichž jsem dřív závodil. Moje ego mi nedovoluje vzít si měkčí lyže a přeskáče, takže teď dost trpím. (směje se) Jsem ale rád, že jízdu na nich pořád zvládám, i když to občas bolí. V minulosti jsem měl hodně ošklivé zranění kolena, trošku jsem si ho nadrtil při tréninku na lyžích, nemám v něm téměř žádnou chrupavku, a tak cítím každou vibraci.

Pojďme se vrátit k sezóně 2024. Zažil jsi akrobatický let v ne úplně typickém prostředí, prozradíš víc?

Letěl jsem na akci Dětský den Open Sky Jeneč 2024 (Řízení letového provozu České republiky) ukázku letecké akrobacie v řízeném prostoru CTR Ruzyně, přímo v prodloužení ranveje dráhy 24 před budovou ŘLP Jeneč. Do poslední chvíle člověk nevěděl, zda mě pustí, musela se částečně odklonit doprava, pak se čekalo na pauzu mezi přílety a odlety. Dokonce kapitán zahraniční společnosti, cizinec, připravený na vzlet, viděl mou akrobacii z první ruky a moc se mu líbila, aspoň to tak řekl do rádia.

Bylo třeba z Hradce Králové přeletět s Extrou do Prahy přes všechny řízené prostory. V ruce jsem měl jen telefon, tužku a papír. Víceméně jsem se nezastavil, byl to pro mě trochu navigační oříšek, protože Extra je rychlá, letěl jsem, mluvil, nemohl jsem si nikam papír odložit, protože v okamžiku, kdy bych cuknul špatně s kniplem, tak mi všechno vyletí. Dokonce se mi povedl přílet na dráhu 30 a mohl jsem provést taky 360° průlet kolem věže. Vtipné bylo, že když jsem se ptal, zda mi jej povolí, řekli mi z věže (komunikace byla v angličtině), že ano, pokud vidím jeřáb a vyhnu se mu. Myslel jsem si, že špatně slyším?! Koukám na věž, a on vedle ní fakt stál. Letěl jsem tedy kolem věže nad jeřáb, zpátky, pokračoval kolem Jenče a přistával na soukromé SLZ ploše u benzínky za IATCC ŘLP. Tam jsem celý den čekal, dokud mi neřeknou, že můžu letět. Takže jsem ležel pod letadlem, měl pití, svačinu, počítal mouchy… (smích)

Šlo o organizačně náročnou akci, která musela klapnout na jedničku a díky řídícím letového provozu, kolegům z ŘLP i klukům z Future Vehicles Aerobatics se všechno povedlo. Moc jim za to děkuji a jsem fakt rád, že jsem takový let zažil.

Zvládl jsi nějaké závody?

V minulém roce jsem měl trochu krizi, závodění mě přestalo těšit, přesto jsem nějaké závody odlétal. Na mistrovství republiky jsem se stal vicemistrem, opět za Martinem Šonkou. Myslím, že s klukama se k Martinovi pomaličku přibližujeme svými výkony. Pak jsem startoval na mistrovství světa, kde se mi povedlo udržet stabilní výkon a umístit se kolem 20. místa. Sahali jsme po titulu vicemistra světa, tým šlapal do poslední vteřiny skvěle, v závěru se pak něco nepovedlo, soupeř byl nakonec lepší, ale titul jsme měli na dosah.

Odlétal jsem i několik airshow, například v Ústí nad Labem nebo v Rakousku, kde se sešlo přes 6000 diváků. Bylo to tam náročné, protože letiště je v kopcích, hned u ranveje jsou lesy, takže u průletů bylo třeba dávat hodně velký pozor. Zúčastnil se dokonce Dario Costa (italský akrobat, závodník Red Bull Air Race). Tým Future Vehicles Aerobatics odlétal ještě řadu dalších airshow.

Zahlédla jsem fotky, na nichž jsi zachycen s Extrou nad autem, co to bylo za akci?

Létal jsem s Extrou 330SC v Mladé Boleslavi. Šlo o dvoudenní akci pro top management, novináře a zástupce Renaultu pro celou střední Evropu, při níž byl odhalen nový vůz Renault Rafale. Historicky byl Renault ve 20. letech 20. století průkopníkem při vývoji motorů pro letadla, vlaky a automobily. Design auta vychází z konceptu historického letounu Caudron-Renault C.450 Rafale, který byl zkonstruován pro soutěže ve sportovním létání. Na počest úspěchů a tradice letectví vytvořil Renault full hybrid, kde jsou zakomponované letecké prvky. Když se člověk podívá například z boku na dveře, je tam vidět profil křídla. Velmi zajímavé je řešení střechy s krystaly, které se na základě elektrických impulsů natáčí a tím zatemní či odtemní prostor nad cestujícími, což je technologicky dost náročné. Vzadu je nakreslený krásný model letadla – Renaultu C.450 Rafale.

Renault si mě našel díky tomu, že létám a já se stal ambasadorem nového vozu. To, že by mohlo dojít k tiskové konferenci a odhalení auta v Mladé Boleslavi, mě napadlo díky tomu, že tam mám kamarády, Petra a Vláďu Handlíkovi, kteří mají v hangáru dokonce i nějaké historické letouny Caudron. Dovolili mi uspořádat celou akci a já během ní zalétal airshow, krásné propojení letectví s automobilem. Managementu z Francie se to opravdu líbilo. Letěl jsem celkem 4 vystoupení, každý den 2 a kromě toho nízké průlety kolem auta. Pamatuji si, že bylo fakt horko, 38 °C.

Renault za poslední roky změnil spoustu věcí, hodně peněz dávají do inovací, mají nové technologie a myslím si, že se dostávají na špici mezi automobilkami.

Auto jako takové mě svými jízdními vlastnostmi nadchlo a těším se na verzi 4x4 300 koní s plug-in hybridním pohonem.

Jaký jsi řidič, Lukáši, nepřenášíš rychlost, na kterou jsi zvyklý z akrobacie, na silnice?

Třeba zrovna zmíněný Renault má skvělé jízdní vlastnosti a drží na silnici jako přibitý – věř mi, že to zkouším. (smích) Má dobrý odpich, zatáčky řeže dobře.

Snažím se neohrožovat ostatní. Když je volno, rád testuji, ale rozhodně ne, pokud jsou kolem další účastníci provozu. Já se ostatních aut celkem bojím, protože nevím, co udělají ostatní řidiči.

Mám rád živější jízdu, trénuji na motokárách, kde se vybiju. Zkusil jsem si i s kamarády zajezdit na okruhu. V běžném provozu spíš zjišťuji, jak dobře vozidlo drží na silnici.

Trochu jsi naznačil – bojíš se míň na silnici nebo na obloze?

Na obloze, pokud neletím zrovna navigační let na Ruzyň. (smích) Nejbezpečněji se cítím v akrobatickém boxu. Vím, že mám dole letiště, nahoře box, zavřený prostor, to je super.

I v autě jsem si celkem jistý a cítím se bezpečně, ale je fakt, že provoz na silnicích je někdy nevyzpytatelný.

Kde tě budeme moci vidět v letošním roce?

Znovu poletím akrobatickou ukázku pro ŘLP, což je neveřejná akce, moc se těším na leteckou akci Jaromíra Čiháka v Třebihošti, bude Mostecký pohár, Karlovarský pohár, mistrovství České republiky, Chotěbořský pohár, mistrovství Německa, Jihomoravský pohár, Hosínský pohár, další akce jsou teprve v jednání. Mistrovství Evropy se letos možná neuskuteční, takže s týmem budeme většinu času trávit v Česku.

Fotografie v galerii: archiv Lukáše Pařízka