FOTO: Odhalení památníku čs. letcům RAF v Nymburce

Olověná obloha a ledový vítr nevěstily nic dobrého. Déšť, který do té doby smáčel dráhu i trávník letiště v Nymburce, ustal. Psalo se 14. září 2024.

Skupina lidí v zimnících se i přes nepřízeň počasí sešla uctít památku těch, pro které se obloha stala druhým domovem. Těch, kteří nám vybojovali svobodné nebe. Konkrétně 7 letců z Nymburska a okolí. Tři z nich byli členy 311. čs. bombardovací peruti RAF, tři 313. čs. stíhací peruti RAF a jeden byl ve výcviku u 6. operačního střediska. Pět z nich za války zahynulo nebo byli nezvěstní. Dva válku přežili, z toho jeden v německém zajateckém táboře.

Slavnostní akt se uskutečnil pod záštitou Podvýboru pro letectví a vesmírný program Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR a MÚ Nymburk.

Úvodní slovo přednesli zástupci dotčených obcí – Nymburk, Hořátev, Písková Lhota, Dobšice a Velenice, prezident LAA p. Aleš Trtil, zástupce jednotek vzdušných sil AČR – vojenský kaplan 21. základny taktického letectva Čáslav, kpt. Marek Maxim Švancara. Účastni byli i potomci a příbuzní osobností, uvedených na pamětní desce. Prohlédnout si bylo možné také artefakty z pozůstalosti Bedřicha Krátkorukého (části výstroje, řády, dobové fotografie apod.)

Jak řekl vojenský kaplan, letectvo a letectví tvoří vždy lidé.

 Pojďme si tedy říci něco o jednotlivých letcích, jimž je památník věnován a o jejichž osudech zasvěceně pohovořil Ing. František Adamec.

Josef Bittner– rodák z obce Dobšice – Libněves (nar. 7.2.1917). Jeho cesta do řad RAF vedla přes Francii do Velké Británie, absolvoval letecký výcvik na Britských ostrovech a v Kanadě. Pilot stroje Consolidated B-24 Liberator zahynul při letecké havárii, krátce po vzletu, při cvičném letu 30.8.1943. Nepřežila celá osádka, tvořená 3 piloty, 2 telegrafisty a kapitánem.

K události došlo v době, kdy se 311. čs. bombardovací peruť přeškolovala z dvoumotorových strojů Vickers Wellington Mk IA a C na těžké čtyřmotorové bombardovací letouny Consolidated B-24 Liberator a některé ztráty na životech jsou tak připisovány na vrub začátku létání s novými stroji.

Josef Bittner je pohřben na největším vojenském hřbitově v Brookwoodu nedaleko Londýna.

Vilém Bufka – rodák z Nymburka (nar. 11.8.1915). Byl vojákem čs. armády už před válkou jako bombardovací pilot. Sloužil u leteckého pluku č. 5. Jeho cesta vedla přes Polsko do Francie. Ve Francii se aktivně zúčastnil bojové operační činnosti proti německým vojskům. Ve Velké Británii se stal 2. pilotem a posléze kapitánem Wellingtonu. Absolvoval celkem 15 operačních letů. Osudným se mu stal let v noci z 22.6. na 23.6.1941. Během náletu na Brémy posádka letounu splnila úkol a vracela se na základnu. Nad severem Nizozemska kolem 02:30 h byl letoun sestřelen německým stíhačem Messerschmitt Bf 110. Z letounu se zachránil při seskoku pouze Vilém Bufka, ostatních 5 členů posádky zahynulo. Konce války se dožil v zajateckém táboře v Německu.

Nizozemská vláda rozhodla v r. 2021 o vyzvednutí trosek tohoto konkrétního letounu T2990 kódového označení KX-T, přičemž byly nalezeny také kosterní pozůstatky letců. Všech 5 letců má své hroby v Nizozemsku, kde byl v r. 2023 odhalen památník.

Kpt. Vilém Bufka zemřel v listopadu 1967 v Praze, pohřben je na Olšanech.

Štěpán Petrášek – rodák z Velenic (nar. 18.4.1917). Již před válkou byl příslušníkem čs. armády s pilotním výcvikem. Prošel zřejmě Polskem a Francií, než se dostal do Británie. Byl vyškolen jako kpt. Wellingtonu, posléze přeškolen na Liberator. Zahynul při letecké havárii při cvičném nočním letu 4.12.1944.

Jako kapitán Wellingtonu podal excelentní výkon 22.11.1942.  V té době 311. čs. bombardovací peruť operovala v Biskajském zálivu a hlavním úkolem bylo najít a zničit německé ponorky. Jeho letoun byl napaden skupinou 8 stíhacích letounů Junkers Ju 88. Posádka se dokázala ubránit,  jeden letoun sestřelila, druhý zřejmě poškodila, ostatní odlétly s nepořízenou.

Za obdobný čin bývala většina kapitánů oceněna Leteckým záslužným křížem (DFC), on jej nedostal, protože byl v té době kapitánem Wellingtonu pouhý měsíc.

Jaroslav Čermák – rodák z Nymburka (nar. 27.4.1917). Člen 313. stíhací perutě RAF, která byla vybudována jako poslední v květnu 1941. Pilotní výcvik absolvoval před válkou. Odešel do Polska v září r. 1939 a jeho cesta byla odlišná od ostatních, nebyl odsunut do Francie, ale vstoupil do Polského letectva, v říjnu 1940 se pak dostal do Británie a stal stíhačem, létal na Spitfirech. Zahynul 4.6.1943 při cvičném letu, kdy piloti nacvičovali útok na pozemní cíl, jedoucí vlak. Jeho letoun se zachytil o vagón a pilot ve svých 26 letech zahynul.

Josef Jaške – rodák z Nymburka (nar. 30.1.1913). Od roku 1933 byl vojákem čs. armády s pilotním výcvikem, v r. 1939 měl hodnost nadporučíka. Jeho cesta vedla přes Polsko do Francie, kde se zapojil do aktivních bojů proti Luftwaffe. Létal u stíhací skupiny II/5 s letouny Curtiss H-75, které byly rovnocenným soupeřem německým stíhačům. Ve Velké Británii byl zpočátku členem 312. stíhací perutě, posléze 313. stíhací perutě. Byl prvním velitelem 313. stíhací perutě při jejím založení v květnu 1941 a velel jí až do prosince 1941. V Anglii utrpěl při havárii během spojovacího letu těžká zranění, která ho vyřadila z aktivní služby. Zemřel v červnu 2001 v Oxfordu. Pohřben je ve vojenském hrobě v Brookwoodu.

Bedřich Krátkoruký – rodák z Hořátve (nar. 8.10.1913). Již před válkou sloužil v čs. armádě jako letec u leteckého pluku 3 a 4, poté se ve Francii aktivně zapojil do bojů proti Luftwaffe u skupiny III/3 na strojích Morane-Saulnier MS.406 a Dewoitine D.520. Na jeho kontě během služby ve Francii jsou 3 sestřely nepřátelských letounů. Po kapitulaci Francie se dostal do Velké Británie ke 313. čs. stíhací peruti RAF, kde mu byly připsány další 2 sestřely. S 5 sestřely byl prohlášen za letecké eso.

Zahynul 15.1.1943, kdy 313. peruť letěla jako výškové zajištění bombardovacího svazu letounů Boston na doky v Cherbourgu (Francouzské pobřeží). Poté, co bombardéry shodily nálož a stíhači se otáčeli zpět k cestě na Britského ostrovy, se jeho letoun srazil s jiným československým Spitfirem. Letoun B. Krátkorukého byl těžce poškozen, ale zčásti ovladatelný, snažil se s ním doletěl zpět do Británie, nezdařilo se, následoval pokus o nouzové přistání, možná pád, do kanálu La Manche. Následná pátrací akce, která byla okamžitě spuštěna, byla bezvýsledná, takže byl prohlášen za nezvěstného a později za mrtvého.

Jeho hrob naleznete v památníku letců v Británii v Runnymede. Pietní místo bylo otevřeno královnou Alžbětou II. dne 17. října 1953. Na 360 panelech jsou jména více než 20 000 příslušníků letectva (včetně 145 čechoslováků), kteří nemají svůj známý hrob.

 Jan Kurka – rodák z Pískové Lhoty. Již před válkou příslušník čs. armády. O jeho cestě do zahraničí a činnosti je málo dostupných podkladů. Do Francie byl odveden v hodnosti četař letectva v říjnu 1939. Dostal se do Velké Británie a byl zařazen do výcviku na stíhacího pilota u 6. operačního výcvikového střediska. Již 30.9.1940 zahynul při cvičném letu v letounu Hurricane během výškového letu, při kterém motor letounu údajně začal hořet, pilot se pokusil o seskok padákem. Podklady jsou neúplné, na bázi spekulací, zda se mu padák neotevřel nebo se zachytil o ocasní plochy letounu. Stalo se SZ od Cambridge. Jeho hrob je v Sutton Bridge, kde se nacházela základna 6. výcvikové jednotky a odkud startoval.

Obrovský dík patří Ing. Františku Adamcovi za jeho nezdolné úsilí o to, aby příběhy hrdinů z II. světové války neupadly v zapomnění a panu Oldřichu Hořákovi, majiteli LKNYMB, za umožnění vzniku památníku a obrovské množství odvedené práce při jeho realizaci.

Závěrem snad jen slova z knihy Liberator 995 se nevrátil (autor F. Adamec, str. 127-128). Jde o pamětní desku, umístěnou u hlavní vjezdové brány na leteckou základnu RAF station Predannack: „Tento památník je vyjádřením úcty všem, kteří zde sloužili, bez rozdílu hodností a národností, v období druhé světové války. Zatímco se díváte na památník, vzpomeňte na ty, kteří odtud vzlétali a nevrátili se zpět, hroby mnohých z nich ani nejsou známy. Podobně jako závan větru, odešli během chvíle a jenom vzpomínky nám zůstávají.“

Autor fotografií v galerii: Ilja Petřík