Nejpozději před prvním sólovým letem ho musí mít každý pilot. Nejsnazší způsob, jak jej získat, je složit zkoušku na Českém telekomunikačním úřadě (dále ČTÚ). Řeč bude o průkazech odborné způsobilosti – Omezený průkaz radiotelefonisty letecké pohyblivé služby (dále OFL) a Všeobecný průkaz radiotelefonisty letecké pohyblivé služby (dále VFL). Jedním ze zkušebních komisařů je i pan ing. Tomáš Strnádek. Jak to vidí on?
Zkušební komisař Ing. Tomáš Strnádek se celý život věnuje letectví. (Zdroj: Tereza Meravá)
Pane inženýre, povězte nám, prosím, jak jste se dostal k práci zkušebního komisaře na ČTÚ?
Nejsem zaměstnancem ČTÚ, docházím sem jako externista. Téměř celý život se pohybuji v letectví. Kolega, s nímž jsem pracoval na ÚCL, se mne jednou zeptal, zda bych nechtěl dělat zkušebního komisaře na ČTÚ, kde zrovna někdo z komise vypadl. Řekl jsem si: „Proč ne?“ a tak jsem tu už zhruba 10 let.
Zkoušíte budoucí piloty, nabízí se tedy otázka, zda Vy sám jste pilotem?
Mám stále platný pilotní průkaz, ale už jen PPL. Dříve jsem létal profesionálně jako dopravní pilot a procestoval téměř celý svět. Svého času jsem létal jako práškař, potom pracoval na ÚCL jako examinátor, následně jsem přešel na tzv. calibru, tj. ověřování pozemních leteckých zařízení (tato letka později přešla pod ŘLP) a pak jsem s aktivní kariérou skončil.
Pojďme se věnovat zkouškám. Je z Vašeho pohledu více zájemců o průkaz VFL nebo OFL?
Zkouším zájemce o průkaz VFL, takže o počtech na OFL nemám až takový přehled, ale co vím, tak o málo více je žadatelů o OFL. Na zkoušku k získání VFL se hlásí řádově 300 zájemců za rok. V současné době vyhlašujeme zpravidla 1 termín v měsíci, ve zkušebním dni jsou 2 skupiny po cca 15 lidech. Na OFL jich je o něco více, ale není to až tak výrazný rozdíl. Je to dáno tím, o co mají piloti do budoucna zájem. O průkaz OFL častěji žádají spíše aerokluboví piloti, VFL pak řeší ti, kdo létají motorová letadla a chtějí postupovat dále jako obchodní či dopravní piloti. Velmi často však piloti vlastnící průkaz OFL skončí u nás, protože jim přestane stačit – i když si chcete jen rekreačně zaletět např. do Rakouska, bez VFL to zkrátka nepůjde.
Dokážete odhadnout poměr žen a mužů? Máte pocit, že zájemkyň z řad žen přibývá?
Tohle je těžká otázka, žen u zkoušek je výrazně méně, odhadl bych to na 10-20 %. Složení v jednotlivých dnech se ale liší, třeba dnes bylo 10 lidí u zkoušky dopoledne, z toho 3 ženy, odpoledne pak 11 žadatelů a z toho 4 ženy. To byl ale spíš extrém, jinak jsou tu zpravidla 1–2 ženy za zkušební den.
Je rozdíl v připravenosti na zkoušku mezi ženami a muži?
Ze své zkušenosti vím, že děvčata jsou na přípravu pečlivější. Mnohem podstatnější rozdíl je při zkouškách vidět u těch, kdo sotva začali létat (a nebo ještě vůbec nelétají) a u pilotů, kteří již jsou rozlétaní nebo dokonce mají OFL. Praxe je velmi znát.
Z pohledu zkušebního komisaře je tedy lépe se na zkoušky přihlásit v okamžiku, kdy již mám něco odlétáno?
To zcela určitě. Buď lze mít OFL a pak si udělat VFL nebo jít rovnou ke zkoušce pro získání VFL. Průkaz pilot potřebuje až před prvním sólovým letem, takže může třeba 10–20 hodin odsedět v letadle, poslouchat, kdy, jak a co se říká a pak má samozřejmě při zkoušce řadu věcí jednodušších. V podstatě se požadavky při zkouškách OFL a VFL zas tak moc neliší kromě angličtiny.
Kolik zájemců neprojde při písemné a ústní části?
To je těžké zprůměrovat, velmi se to různí. Odhadl bych neúspěšnost kolem 10 %. Jsou termíny, kdy testy napíší všichni, všichni udělají ústní zkoušku a pak je termín, typicky zrovna dnes dopoledne, kdy 1 člověk nenapsal test a 2 neudělali ústní zkoušku z celkových 10 lidí. Bylo několik takových, kteří napsali test v podstatě bez chyb a pak ústní zkoušku neudělali. Sami pak řekli, že to prostě přišli zkusit.
Obecně víc adeptů poprvé neprojde přes ústní nebo písemnou část?
Těžko odhadnout, ale řekl bych, že je to tak 1:1. Pravdou je, že testy jsou relativně jednoduché, protože jsou známé otázky a odpovědi, takže kdo chce, během jednoho odpoledne se na písemnou část zvládne naučit. Z toho je jasné, že kdo test nenapíše nebo v něm udělá z 20 otázek 5 chyb, přípravu totálně podcenil. Zkouška dnes stojí 600 Kč, což ale není cena za ni, to je cena za vydání průkazu. Žadatel sem tedy může přijít klidně 3x za sebou a za stejné peníze. Je-li z Prahy, stojí ho to navíc jen půl dne času, takže řada žadatelů ke zkoušce přistupuje stylem: „Zkusím to, třeba to vyjde a když ne, přijdu znovu za měsíc.“
Odmyslíte-li si techniku na stole, takto může probíhat ústní část zkoušky. (Foto: Tereza Meravá)
Je stanoven maximální počet pokusů ke složení zkoušky?
Pokud vím, tak ne, toto je dáno vyhláškou o zkouškách. Jediný limit je ten, že musí být zkouška ukončena, tedy vydán průkaz, do 6 měsíců od prvního neúspěšného pokusu. Vzhledem k tomu, že termíny jsou vyhlašovány 1x za měsíc, tak teoreticky má člověk 5 – 6 pokusů. Nepamatuju si, že by je někdo všechny využil. Že tu byl člověk 3x, to ano.
Lze zjistit, zda neúspěšný žadatel znovu přijde nebo zkoušku vzdá úplně?
Postup je takový, že pokud někdo neuspěje, ať už v testu nebo ústní části, předseda zkušební komise s ním ihned dojedná, co dál. Převážná většina má zájem průkaz získat, takže si rovnou na místě vyplní další přihlášku na opravnou zkoušku. Termíny nebývají zcela naplněné, tudíž prostor pro opakování je.
Zaujal mne rozdíl ve lhůtách pro opakování zkoušky, tj. 60 dní od neúspěšné písemné, 14 dní od ústní – nemělo by to být naopak, aby se adept mohl doučit, doposlouchat spíše komunikaci?
Lhůty jsou dané vyhláškou a zkušebním řádem. Popravdě těch 14 dní není reálných, protože termíny, jak jsem říkal, vyhlašujeme jednou za měsíc, takže prodleva je kolem měsíce, dvou. To, že někdo nenapíše test, je dáno skutečně tím, že se přípravě vůbec nevěnoval. Na ústní zkoušku je příprava trošku horší, nemám komunikaci jak odposlouchat, pokud nelétám, ač dnes už jsou i on-line možnosti, jak to nahradit. Ale zase, na webu ČTÚ jsou kromě testových otázek také osnovy ústní zkoušky, kde si uchazeč může stáhnout příslušné letecké předpisy a seznámit se i s tím, co po něm bude na zkoušce požadováno (viz níže).
Co tedy myslíte, že pilotům může pomoci v přípravě?
Na nějakých 30 stránkách z tohoto předpisu najdou vše podstatné. Neřekl bych, že by se v průběhu let příprava pilotů na zkoušky změnila. Požadavky jsou víceméně pořád stejné, lidé také. Chodí sem například i zaměstnanci ŘLP, kteří sedí u radiostanice, v životě neseděli v letadle, žádnou komunikaci neslyšeli a zkoušku přesto udělají. Je to otázka důslednosti při přípravě, nic jiného.
Zkoušíte už nějakou dobu, mají adepti při písemných testech tendenci používat pomůcky, taháky, mobily?
Sem tam se někdo zkusí s někým domlouvat, ale je to minimum případů. Zkoušíme v zasedací místnosti, kde je dost místa, žadatelé jsou rozesazeni kolem velkého stolu, mají mezi sebou relativně velkou vzdálenost, takže žádné velké opisování možné není. Kdyby se měl trend podvádění nějak rozmáhat, jsou samozřejmě způsoby, jak tomu zamezit (např. mít testy ve variantě A a B), ale není to dosud nutné.
Neřeknu vám číslo, nicméně víme, kdo jde ke zkoušce. Já i kolegové se vždy na začátku ptáme, kde žadatel létá, kolik hodin má nalétáno, proč vůbec průkaz OFL či VFL chce mít. Moc pilotů, kterým průkaz propadl o více jak rok a tedy musí znovu absolvovat celé přezkoušení, není – a protože už mají předchozí zkušenosti a znalosti, je pro ně zkouška jednodušší. Pokud je průkaz po platnosti méně než rok, lze jej prodloužit bez zkoušky (viz. https://ctu.gov.cz/prukazy-odborne-zpusobilosti)
Vybavíte si, pane inženýre, na závěr nějakou perličku, zážitek ze zkoušek?
Ono tady není zas tak moc veselo. Občas sem přijde člověk, který se rád hádá, naštěstí je to výjimečná záležitost. Je přesvědčen o své pravdě, byť ji nemá, a pak je schopen se dlouze dohadovat.
Jsme lidé různých povah, pokud vidím, že někdo uzná chybu, snažím se mu celou věc vysvětlit a objasnit, ale jsou tací, u kterých to zkrátka nejde…
To, že potřebujete VFL na let do zahraničí není pravda. Mám to ze zdroje z ÚCL. VFL je potřeba jen na komunikaci v anglickém jazyce v České republice, tedy pouze, když chcete machrovat na Praha Info, nebo když letíte IFR. Na hranici ČR pravomoci ČTU končí, ostatní civilizované státy uznávají pilotní průkaz jako oprávnění ovládat radiostanici, stačí jim k tomu tedy pouze ICAO angličtina Level 4 a výše. Náš průkaz radiotelefonisty je světový unikát a jde pouze jen o poplatky, kdy živíme úředníky, kteří by nebyli potřeba, protože někdo musí vést agendu, nehledě na poplatky ze zkoušek a prodloužení. Když k nám přiletí onen němec, nebo rakušan, tak po něm nikdo radiotelefoňák chtít nebude a ani nesmí. Obrázek si udělejte sami.
Jak v aeroklubu tak v letecký škole doporučujeme zájemcům aby si VFL (OFL jen pokud neumí anglicky) udělali ideálně ještě před tím, než vlezou do letadla nebo alespoň ať v tom momentě jsou ke zkoušce přihlášení.
Při 20 hodinách už může žák být dávno na sóle, při 10 hodinách od sóla může být 14 dní. Navíc je pro žáka krajně nevhodné dolétat do sóla, pak čekat na zkoušku na ČTÚ a následně se znovu rozlétávat. To je situace ve které by se ocitli pokud by tu zkoušku neudělali na poprvé a už něco měli odlétané. Dalším odstrašujícím případem budiž situace za covidu, kdy se ČTÚ rozhodlo že zkoušet nebude a žáci nám pak buďto museli čekat nebo si to museli udělat online v zahraničí.
Jinak samozřejmě chápu že je lepší jít na zkoušku s praxí, ale během těch předsólových hodin toho stejně žák až tak moc z komunikace nepochytí. Motoráři dají do hromady po větru/base/finále a plachtaři tak na nejvýš "po větru" a "zkouška rádia" což je tak maximum s čím se během celého výcviku potkají. Z průlety prostorů co se na ČTÚ zkouší se motoráři potkají tak na nejvýš v části navigačních letů a ty jsou až po prvním sóle.
Jít cestou OFL je zase dražší (2 zkoušky, 2 dojíždění a 2 dny volna) a pokud vím stále je v osnovách zkoušky OFL národní hláskovací abeceda uvedená jako nezbytná znalost. Pokud si toto přečte někdo z ČTÚ: Pánové, česká hláskovací abeceda není v předpisu L Frazeologie už pěkně dlouho a nemá tak v té zkoušce vůbec být! Argument že ji nějaký starší pilot může použít, tak abychom tomu rozuměli je lichý. Když jí někdo použije tak je to jeho chyba, rozumět tomu bude stejně, ale odpověď musí stejně dostat v té mezinárodní. Vypusťte to prosím, zkoušet to je jeden z paradoxů českého letectví a ukazuje to na jistou odtrženost ČTÚ od praxe.
Rozdíl mezi obsluhou telefonu a radiostanice je v tom, že u telefonu se volí číslo, u radiostanice frekvence - to je vše. Telefon smí obsluhovat každé dítě, aniž by jej někdo zkoušel ze znalosti Ohmova zákova, Kirchhoffových zákonů, vyzařovacích charakteristik antén apod. Připomínám, že průkaz, získaný po prokázání těchto znalostí, opravňuje pouze k mluvení do radiostanice, nikoliv k instalaci, kontrolám nebo opravám. Na obsluhu ostatních elektronických zařízení (odpovídač, GPS, navigační rádia) žádný průkaz není potřeba. Relikt komunismu, kdy každý, kdo uměl obsluhovat radiostanici, byl potenciální špión, a bylo nutné jej mít pod kontrolou. Tehdy bylo nutné mít individuální povolení i na modelářskou RC soupravu.
Nojó, ale když někdo udělá chaos za pomoci telefonu, nebo s ním dlouho vykecává, odnese to jeden adresát. Když udělá někdo chaos vysílačkou, nebo s ní dlouho vykecává, může jít o bezpečnost mnoha lidí...
Zásady radiokorespondence, tedy že se má vyčkat na volno na frekvenci, rozhovor má být stručný a dle schématu: "koho volám - kdo jsem - co potřebuji", lze žákovi vysvětlit a prakticky předvést ve výcviku. Znalost Ohmova zákova, Kirchhoffových zákonů a další technické vědomosti skutečně na schopnost vést rediokorespondenci nemají žádný vliv.
Naprostý souhlas. některé z otázek by se klidně mohly stát součástí zkoušky na pilotní průkaz, ale absolutní většina otázek, které v tom testu na ÚCL jsou, jsou naprosto zbytečné a celý ten koncept je v evropském měřítku unikátní.
Naučit správnou radiokorespondenci je úkolem instruktora, a patří k mnoha dovednostem, které musí budoucí pilot zvládnout. Toto zvládnutí pak ověří examinátor při praktické zkoušce dovednosti. Nevybavuji si, že by šprtání teorií pro úřední zkoušku na ČTÚ tuto dovednost jakkoli ovlivnilo.
A je pěkné zkoušet lidi z vyzařovacích charakteristik různých antén, nebo z české hláskovací abecedy, ale když už, tak by asi bylo praktičtější ptát se, co dělat, když něco na rádiu nefunguje - třeba, když mi někdo neodpovídá a já ho slyším. Ale ono je to už tak nějak zažitým pravidlem, že jakékoliv úřední zkoušky jsou hodně mimo praktickou realitu a jde jen o to z věci udělat co největší vědu. To bychom mohli diskutovat do nekonečna, viz. např. zkoušky CPL...
Potvrzuji. Kdyz jsem ukazoval VFL v Rakousku nebo Nemecku, koukali na me jak zjara :)
V US na me koukali jak na zjeveni, dokonce kdyz jsem se "chubil" ze mam "ICAO anglictinu", a pri validaci naseho PPL pro FAA dali "English proficient" i bez ni ;)
Hlavne, ze u nas zdrzuje chybejici OFL/VFL piloty od sola...
Není to pravda, že je to česká specialita. V Německu mají to samé v bledě modrém - BZF I, náš OFL, a BZF II, náš VFL. Co vím, tak to samé je v Holandsku, Anglii i Francii..
Není pochyb o tom, že zainteresovaní na ČTU ví, že tento průkaz neprůkaz je zcela k ničemu, ale vážení kdo by dobrovolně zařízl dojnou krávu. Jde jen a jen o peníze. Stačí se jen podívat na palác ČTU v Praze - kolik asi musí stát jeho provoz. A co s chudáky úředníky jejichž místa by se musela zrušit. Jen se divím, že pan Strnádek se nestydí jako externista a pilot v této činnosti dál pokračovat.
Souhlas v tom že ten průkaz je zbytečný. Jako největší zbytečnost mi přijde ale jeho obnovování každých 5 let a to za poplatek a s vyplněným formulářem. Každopádně se těším na přístí obnovu až místo vyplňování formuláře úřadu napíšu "zjistisi to milý úřade sám". Od příštího roku totiž bude platit právo na digitální službu a úřady nebudou mít právo chtít vyplňovat informace které si stát už vede jinde. Tedy žádna kopie pilotního průkazu nebo potvrzení zaměstnavatele. ÚCL ví že mám průkaz a berňák ví kde pracuju, tak ať si to ČTÚ zjistí.
Každopádně, ta prvotní zkouška mi ale zas tak mimo nepřišla. V testu VFL je pár nadbytečných otázek (ty kde ze sebe dělá ČTÚ důležitý), pak tam jsou dvě zavádějící c) 9+10 a jedna již chybná b) 82. Jestli je potřeba aby pilot znal ohmův zákon ať posoudí jiní - je to ale učivo základní školy. Charakteristiku té nejzákladnější antény nebo způsob propagace různých vlnových délek by ale znát měl. Snáze pochopí proč ho za kopcem nikdo neslyší, proč v některých situacích nezachytí VOR nebo proč může ADF ukazovat v údolích nesmysly. Na úplné kraviny se na ČTÚ neptají.
Tím se dostávám k tomu proč by se externí examinátor na ČTÚ měl stydět? Pokud zkouší férově a netrvá na zbytečnostech, tak proč by se měl stydět? Stydět by se měl úředník nebo zákonodárce že s tím doposavad nic neudělal.
Radiotelefoňák bych taky nejraději zrušil, ale zkoušku bych zachoval. Znalosti některých i hotových pilotů jsou pokud jde o komunikaci trystní a bez té zkoušky se na to žáci vykašlou úplně.
Stejně tak by pilot mohl být zkoušen ze složení různých gumárenských směsí a technologie výroby pneumatik, protože je má na letadle. Nebo po něm může být požadována znalost pevnostního výpočtu draku letadla, a to zvlášť pro dřevěné, kovové a kompozitové konstrukce, aby si uvědomil, proč nemá překračovat obálku provozních násobků. A tak bychom mohli pokračovat. Kdysi se i na řidičský průkaz požadovala znalost konstrukce a údržby vozidel, např. předepsaná vzdálenost světel (tlumených, obrysových, směrových) od vnějšího obrysu vozidla atd, ikdyž bylo stanoveno, že řidič musí užít k jízdě pouze vozidla schváleného typu s platnou STK. Dnes se to nepožaduje, a žádná jatka na silnicích nenastala.
PS
Za perličku v testech na radiofonický průkaz považuji otázku, zda nouzová frekvence je 121,5 Hz, KHz nebo MHz. Letecká radiostanice neumožňuje přepínání do jiných pásem, takže je podstatné pouze to 121,5, a pilotovi neelektrotechnikovi může být jedno, v jakých je to jednotkách. Při obsluze radiostanice se nemůže splést.
A v letectví se používá pouze VHF pásmo? Jistě, většina pilotů se pro COM s jiným nesetká, ale takové MF/HF pásmo pro nastavování frekvence kHz používá.
Tohle považuji spíše za záchrannou otázku. 121.5 Hz by bylo slyšet i bez vysílačky a na 121.5 kHz by měl půlvlnný dipól jeden a čvtr kilometru, tak dlouhou anténu na letadle asi nikdo nemá.
Podle mě je ten test na ČTÚ zatraceně jednoduchý a zas tak úplně mimo není. Kdo projde fyzikou 9. třídy by tou technickou částí měl v pohodě projít.
To co mi smysl nedává je nutnost ten radiotelefoňák prodlužovat za desátek a nutnost mít vydanou speciální kartičku místo toho aby si to mezi sebou úřady řekly (nebo aby si na ÚCL člověk donesl papír z ČTÚ aby mu vydaly jiný papír - abych nechtěl moc).
Nám, elektrotechnikům, je to jasné a připadá nám to snadné. Ale pilotem se může stát i osoba se zcela jiným zaměřením, např. se vzděláním humanitního, přírodovědného nebo uměleckého směru. Pro tyto lidi nemají fragmenty technických vědomostí, vytržené z kontextu, jiný význam, než, že se je nabiflují nazpaměť, aby uspěli u zkoušek. Vzpomínám si na profesorky - jazykovědkyně na škole, které šílely, jak můžeme chtít do praktického života, a neznat rozdíl mezi souvětím souřadným a podřadným. Pro ně to byla ta nejsamozřejmější věc na světě. Naproti tomu byly zcela nepolíbené technikou. Hudebník zase může být konsternován tím, že někdo nezná noty. Pilot nemusí být nutně technik.
Mě by dávalo smysl, kdyby ČTÚ třeba udělal nějaké školení, třeba pár hodin a pak by z toho udělal zkoušku. Protože jinak je to vlastně uplně na nic, člověk se nějak ty odpovědi naučí, ale vlastně vůbec neví co a o co jde...
