Zmiňovaná zadní centrální nádrž se nachází těsně za křídly, mezi standardní centrální nádrží a zadním zavazadlovým prostorem a Airbus díky ní slibuje dolet až 8 700 km, o 1 400 km více, než zvládne A321neo.
Podle zpráv agentury Reuters tato čísla ale nemusí platit. EASA totiž nádrž bere jako netradiční prvek a před certifikací stroje po Airbusu požaduje mezi ní a podlahou kabiny přidat ochrannou vložku. Ta má ale podle zdrojů obeznámených s problémem přidat letounu mezi 700 a 800 kilogramy hmotnosti, což by mohlo dolet snížit o 370 kilometrů.
„Integrace RCT (Rear Center Tank - pozn. red.), umístěné pod podlahou kabiny, je kvůli designu a poloze považována za neobvyklý prvek ve vztahu ke konstrukčním praktitkám u velkých komerčních letadel,“ stojí ve dřívějším prohlášení EASA. Evropskýá regulátor proto vydal dokument, skrze který chce zabezpečit „adekvátní ochranu cestujících před hrozbou požáru a propálení podlahy, vznícení palivových výparů a explozí nádrže, jakožto zajištění nárazuvzdornosti nádrže tak, aby palivo neunikalo v dostatečném množství k vypuknutí vážného požáru u jinak přežitelné nehody.“
Zadní část letounu, včetně zmíněné nádrže, se až na křídla prakticky celá vyrábí v Hamburgu. Airbus skrze své tiskové oddělení uvedl, že dodavatel nádrže „neočekává žádný značný dopad na jedinečnou výhodu v doletu XLR.“ I přes možnou překážku výrobce letadla věří, že A321XLR by mohla dostat certifikaci na konci letošního roku a první stroje by byly dodány ve druhém čtvrtletí 2024. Letadlo má za sebou třináctihodinový testovací let, při kterém loni v prosinci obletělo téměř celou Evropu a nad Biskajským zálivem nakreslilo písmena XLR.
Pokud se plánovaný dolet letounu dramaticky nesníží, stane se v kategorii úzkotrupých letadel tím s nejdelším doletem. Nejbližším soupeřem je A321LR, která má dolet 7 400 km. Oproti tomu Boeing se 737 MAX-7 zvládne jen 7 000 km.
