Jak se létá s Z 142

Zlín Z-142 vznikl jako typ nahrazující starší Z-42M a Z-42MU. Bylo využito zástavby pohonné jednotky M-337AK s výkonem 154 kW ( 210 hp ) předtím využitý pro stavbu čtyřsedadlovou Z-43. Stroj byl koncipován jako univerzální stroj pokrývající všechny základní potřeby pilotů Svazarmu, zároveň splňoval americký předpis  FAR Part 23 pro akrobatickou, výcvikovou a normální kategorii, což značně usnadnilo vývoz.

Letoun byl převážně určen pro základní a pokračovací výcvik motorových pilotů.

Dále mohl plnit funkci vlečného letounu, ale u nás byl vždy považován za náhradní vlečný stroj, poněvadž hlavní vlečné letadlo vždy zastávala některá z verzí Trenéru. Z-142 je také určen pro výcvik základní akrobacie. Přes všechny negativní přezdívky je pro základní akrobacii dostatečný a hojně využívaný.

Kabina

Zlín Z-142 je dolnoplošník s tříkolovým podvozkem příďového typu a sedadly vedle sebe. Již z tohoto jsou patrny některé vlastnosti. Z letadla je i na zemi velmi dobře vidět do všech stran a nahoru. Pedály nožního řízení jsou blízko u sebe, stejně jako např. v Cessně. Vzdálenost od pedálů

se nastavuje posuvnou sedačkou. Pásy jsou pětibodové akrobatické, většinou s typickou mírně nepohodlnou sponou. Řídící páka se drží v levé ruce, na středním panelu je většina ovládacích prvků. Výrobce ještě umístil duplicitně páku přípusti, i když bez aretace, ještě do levého spodního rohu palubní desky, takž velitel letadla může řídit letoun pravou rukou a přípusť ovládat levou. Tento způsob řízení letová příručka ukládá pro akrobatické lety.

Na středním panelu mezi sedačkami jsou umístěny úsekové spínače, směrové a podélné vyvážení a velká páka mechanicky vysouvaných vztlakových klapek připomínající ruční brzdu. Mechanické vztlakové klapky mají oproti elektrickým menší náchylnost na poruchu a možnost si, například při nouzovém přistání. podržet klapky v kterékoli poloze.

Manipulace je rychlá, ale zároveň při neopatrné manipulaci, kdy si je pilot rychle zavře, může znamenat nebezpečné prosednutí.

Na zadním konci středního panelu je madlo odhození vlečného lana. Toto řešení je velice příjemné, protože umožňuje bezmyšlenkovité nahmátnutí a vypnutí lana v případě nouze, nebo při cíleném odhozu.

Na středním panelu palubní desky jsou umístěny všechny ostatní ovládací prvky. Již zmíněnou přezdívku „Kuchyňské linka" si letadlo vysloužilo od některých lidí, kterým připadalo ovládání složité. Je pravda, že oproti Cessně 150/152 má Z-142 stavitelnou vrtuli a kompresor. Ale rčení: Těžko na cvičišti, lehko na bojišti je trefné.

Člověk zpočátku opravdu má trochu problém všechno se naučit a udělat správně, ale to stejně teď díky ÚCL odpadá, poněvadž jsou na palubě povinné tabulky s úkony. Viz Nápravné opatření UCL

Již za krátkou dobu si však všechny úkony a postupy člověk osvojí. Navíc Z-142 není příliš náročná na klasickou pilotáž, proto je ideální typ na výcvik „ovládání letadla". Přeškolení na další typy po Z-142 nebyl problém, poněvadž přibyl maximálně zavírací podvozek.

Létání

Díky výbornému výhledu z kabiny je pojíždění naprosto bez problému. Koncepce akrobata určuje, že řízení je přesné, reaguje i na velice malé výchylky. Křidélka jdou až do krajních poloh lehce, a to i při vyšších rychlostech. Na výškovku a směrovku je třeba použít síly o něco vyšší, která roste s rychlostí. Díky směrovému a podélnému vyvážení lze letadlo pohodlně vyvážit. Letadlo je stabilní, pouze občas se zavlní v podélném směru, což je dáno relativně krátkým trupem. Sestup na přistání lze díky odporu letadla a vztlakových klapek prováďet pod strmím úhlem, aniž by letadlo zvyšovalo rychlost. Na přistání je letadlo poslušné a díky dobře stavěným pružinám hlavního podvozku si nechá dost líbit.

Je prověřeno, že pružina hlavního podvozku vydrží pád z takové výšky, kdy se disky podvozku otisknou na spodní stranu křídla.

Vlekání

Z-142 není na vlekání úplně ideální. Je sice velice dobře vidět dopředu, což je u vlekání také důležité, ale díky umístění zpětného zrcátka je obtížně vidět na vlečený kluzák. Z-142 oproti Zlínům řady Trenér, nebo L-60S Brigadýr nevyniká takovým přebytkem výkonu oproti své váze a odporu, takže při nepříznivých podmínkách je rozjezd často dlouhý a gradient stoupání malý.

Akrobacie

Na Z-142 jsem sám dělal prvky obsažené v osnově AK-MOT pro získání PPL (A), což jsou pády a vývrtky. Dále jsem se vezl při nácviku akrobacie. I při dvojím obsazení je letadlo schopné letět příjemně základní akrobacii, když však člověk neočekává výkony Su-29. Vývrtka na Z-142 je pověstná. Člověk nesedí v ose letadla, proto se liší i vjemy z levé a pravé vývrtky. Z-142 přechází do vývrtky ráda a oplácí tak velmi často hrubé chyby v pilotáži. Proto, stejně jako pro ostatní letadla, platí, že rychlost je základem letu. Dále se pak u tohoto letadla projevuje pro něj typická vlastnost, a to aerodynamické zamykání výškového kormidla. Při přibližně čtvrté otočce je již vybírání značně fyzicky náročné a další otočky se nedoporučují. Z-142 ve vývrtce dobře sedí a neochotně z ní vybíhá. Vybrání je třeba prováďet čistě, protože při nesprávně provedeném vybrání ve vývrtce zůstává, nebo přechází do vývrtky opačné.

Z-142 je určitě velice zajímavé letadlo. Pokud si člověk uvědomí, ve které době a k jakému účelu bylo stavěno, jistě mi dá za pravdu, že je to letadlo na danou dobu ovedené a i dnes má pilotům co nabídnout. Je to letadlo, na kterém jsem se učil a i nyní s ním rád létám, přestože díky náročnosti údržby a spotřebě je jako typ odsouzen k odsunu z pozice dominantního výcvikového stroje v naší republice.