Dnes na den přesně před dvaceti lety vzlétla z rampy LC-81/23 startovacího komplexu Bajkonur ruská raketa Proton-K s obytným modulem Zarja, vůbec první součástí ambiciózního projektu mezinárodní vědecké observatoře na nízké orbitě Země, Mezinárodní vesmírné stanice (ISS).
Nejdražší stavbu světa dnes tvoří 11 obytných modulů a dalších 22 konstrukčních prvků o celkové hmotnosti bezmála 420 tun, k jejichž vynesení bylo v průběhu celé existence stanice potřeba na 40 startů. Ty zajistily převážně americké raketoplány Space Shuttle, pro které se stavba ISS stala i jakýmsi hledaným opodstatněním jejich existence, oba ruské moduly pak vynesly ruské nákladní rakety Proton. Jeden z nich, již zmíněný modul Zarja, přitom spolu s americkým spojovacím modulem Unity tvoří samotné jádro Mezinárodní vesmírné stanice do dnešního dne.
Stavbu 108,5 m dlouhou a 72,8 m širokou obývá v současné chvíli trojice astronautů expedice 56, jmenovitě Serena Auñón-Chancellorová ze Spojených států, Rus Sergej Prokopjev a Alexander Gerst z Německa, který ISS v současné době velí. I díky nim je přitom stanice pohybující se ve výšce přes 400 km nad zemským povrchem rychlostí 7,66 km/s nejdéle trvale obývaným objektem ve vesmíru, přičemž se na ní od 2. listopadu 2000 vystřídalo už na 101 astronautů a kosmonautů.
I přes značnou náročnost prostředí, ve kterém stanice působí, však není její život i díky její nenahraditelné roli v celé řadě výzkumných projektů ani zdaleka u konce.
Na možnou budoucnost Mezinárodní vesmírné stanice, stejně jako její mnohdy strastiplné počátky, se blíže zaměříme v chystaném trojdílném článku.
