Memoriál Martina Stáhalíka v Příbrami

18.11.2006

V sobotu 17.9. letošního roku jsem neodolal magickému datu pro letecky trefené pamětníky (bývalý Den československého letectva) a vypravil jsem se do Příbrami na tradiční letecký den, Memoriál Martina Stáhalíka.

Memoriál Martina Stáhalíka v Příbrami
Memoriál Martina Stáhalíka v Příbrami (Zdroj: Aeroweb.cz)

"Počasí vyšlo náramně a program (trochu co se týká časového rozvrhu utajený) sliboval mnohé."

Pestré letové ukázky

Na zemi bylo podél přístupu návštěvníků zaparkováno mnoho letadel, která stála za pozornost - od různých ultralajtů až po L-159A. Jen menší část z nich se divákům předvedla ve vzduchu, ale ty stály za to. Krásná akrobacie na SU 29 a SU 31, na akrobatickém větroni FOX a pro pamětníky i na Trenéru Z-526F. Vyhlídkové lety měly napilno. Ve vzduchu se pořád něco dělo, ke konci programu vlastně nejvíce. Předvedení JASu 39 Gripen se vyrovnalo minimálně krásnému a divácky vděčnému „vodění“ Jaku C-11 v atraktivní válečné sovětské kamufláži (inu, šou je šou). Mistr světa v kategorii Unlimited, ruská akrobatická hvězda Viktor Čmal, také něco předvedl. Nejvíce jsem ale obdivoval ty odvážlivce, kteří využili možnosti a zaplatili si „vyhlídkový let“ ve dvojmístném akrobatickém speciálu. Tolik různých poloh pro prohlížení matičky Země ze vzduchu zase mít nemusím.

Odhalení památníku

Na zemi byl doprovodný program vázaný především na odhalení památníku Mistrům letecké akrobacie na letišti Dlouhá Lhota. Dílo sochaře Jiřího Kubíka odhalili rodinní příslušníci dvou českých mistrů světa v letecké akrobacii - syn Ivana Tučka Daniel a otec Martina Stáhalíka Ivan. Sešlo se při tom dost pro letecké fandy známých tváří, například dlouholetý československý reprezentant v letecké akrobacii a bývalý prezident Aeroklubu ČR Jiří Kobrle, herec a pilot Luděk Munzar s dcerou, president Letecké amatérské asociace a známý letecký novinář Jan Brskovský a mnoho dalších. Na zemi se představili nejlepší čeští jezdci motokrosového Freestyle a Biketrialu, občas to však pro silný vítr na rampě neměli vůbec jednoduché. Kdo chtěl, napil se a najedl, jen sednout si musel na zem.

Byl to pro mne dobře strávený den, pár fotografií jsem také udělal, můžete si je zde prohlédnout. Snad jen na zemi mohlo být na diváka - laika více myšleno, můj sedmiletý syn, kterého jsem s sebou prozřetelně nevzal, by se asi po půlhodině hrozně nudil, protože časové prodlevy mezi jednotlivými body programu byly přeci jen dost dlouhé. A vyhrazení venkovního posezení u restaurace na letišti za plot jen pro účinkující, když běžní diváci měli možnost za tím plotem na druhé straně dát si jen párek a pivo na stojáka také nebylo nejšťastnější.

Nicméně počasí vyšlo, letadla létala pěkně, nikomu se nic nestalo a pár svých známých jsem potkal také, takže pěkný letecký den.

Mohlo by vás zajímat

Témata

Letecké dny


Zkušenosti a doplnění našich čtenářů

Přidat komentář