Za účasti ředitele české kosmické kanceláře Jana Koláře, plukovníka Oldřicha Pelčáka, náhradníka československého kosmonauta Vladimíra Remka, plukovníka Michala Fuliera, náhradníka slovenského kosmonauta Ivana Belly, a řady dalších hostů pokřtil v pátek 1. prosince Stanislav Kužel, autor populárních článků o kosmonautice, v knihkupectví Neoluxor na Václavském náměstí svou nejnovější publikaci Kosmonauti Nula.
Podvečerem v již lehce adventní atmosféře provázel publicista Jiří Tušl, který nechyběl ani u křestu předešlé autorovy knihy Kosmonautika za oponou. Ten jako první udělil slovo právě Stanislavu Kuželovi s prosbou o vysvětlení těm, kteří příliš nevěděli, co si pod názvem knihy představit. „Když se v Sovětském svazu chystal první kosmický let člověka, testovací lodi, která sice nikdy neletěla, ale vše se na ní muselo ozkoušet, se přezdívalo Vostok Nula. Analogicky se tak začalo přezdívat i lidem, kteří sice nikdy neletěli, ale bez nichž by se lety do vesmíru jednoduše neobešly.“
Na autora pak navázal i pan Kolář, který prezentoval knihu jako „příběhy těch, které neznáme, avšak musíme si uvědomit, že známí kosmonauti jsou jen příslovečnou špičkou ledovce“. Dodal také, že se autor ve své knize dívá pod hladinu nejen sovětského, ale i amerického výzkumu, přičemž si zachovává svůj osobitý styl psaní zaměřený nikoliv na technické detaily, ale na životní příběhy hlavních aktérů.
A právě o životě těch, kdož se na kosmický let do posledních chvil připravovali, aby nakonec několik dní či hodin před startem vyslechli verdikt, že poletí „ten druhý“, vyprávěli dva přítomní plukovníci, Oldřich Pelčák a Michal Fulier. Zatímco první jmenovaný se chystal na let Sojuzu 28, který v roce 1978 nakonec proslavil Vladimíra Remka, slovenský letec „kryl záda“ krajanovi Ivanu Bellovi při letu Sojuzu TM-29 v roce 1999.
Oba „kosmonauti-kandidáti“ odpovídali na dotazy přítomných hostů, například co pro ně bylo při výcviku nejnepříjemnější či jak prožívali moment, kdy se dozvěděli, že budou „pouze“ zálohou. „Rozhodnutí, kdo poletí, k nám dorazilo asi čtyři dny před startem přímo na Bajkonuru. Vzal jsem to jako rozkaz, ale uvnitř to samozřejmě bolelo,“ popsal pan Pelčák.
Kniha Stanislava Kužela Kosmonauti Nula však není jen o těch, kteří zůstali tzv. „dvojkami“. Je také o těch, kteří dopředu věděli, že se do vesmíru nikdy nepodívají, ale přesto se rozhodli podstoupit náročné testy, aby pak i díky nim ve všeobecnou známost vešla jména jako Gagarin, Shepard či Těreškovová…
|
Autor: Stanislav Kužel
|
|
Část knižní recenze: Hodnocený rukopis s názvem “Kosmonauti nula” je vyprávěním o lidech - vesměs mužích - kteří se významným způsobem podíleli na pronikání člověka do kosmického prostoru. Jde o osudy a prožitky lidí, kteří se nedostali na první stránky novin, ale bez nichž by se nemohl uskutečnit první a následující lety člověka na oběžné dráze kolem Země. Nejde o popisy vlastních kosmických letů, i když jejich smysl je v pozadí každého osobního příběhu, o němž je v knize řeč. Kniha poskytuje unikátní pohled do zákulisí netechnického, ale lidského, v době zrodu a začátku éry pilotované kosmonautiky. Tedy padesátých a šedesátých let minulého století. Přináší životní příběhy lidí, kteří - s různou mírou úspěšnosti i následného ocenění - dali všanc své zdraví a někdy i svůj život, aby přispěli k uskutečnění dávné touhy lidstva po cestě do vesmíru. Rukopis má čtyři Hlavy-kapitoly, každá má svoje zaměření. Americkým podmínkám a lidem v přípravných programech je věnována druhá kapitola, ostatní tři pak přinášejí dramatické osudy známých i neznámých aktérů sovětské kosmonautiky... Jan Kolář
|
