Plán amerického letectva udržet již dnes značně letité strategické bombardéry B-52 Stratofortress, mimochodem již pravidelného účastníka právě uplynulých ostravských Dnů NATO, co nejdéle v aktivní službě je znám již delší dobu, až nyní však začínají odpovědné orgány podnikat kroky k tomu, aby byl provoz osmimotorových gigantů nadále proveditelný.
Důvodů k setrvání B-52 v aktivní výzbroji je hned několik, tím zásadním je ale versatilita nadčasové konstrukce Stratofortressu, který je, přestože počátky jeho vývoje sahají již do období konce druhé světové války, stále schopen efektivně plnit celou řadu úkolů, které žádný jiný stroj USAF zkrátka nezvládne. Zábranou v nahrazení B-52 novějším typem stejné koncepce je přitom hlavně finanční náročnost vývoje a následného zavedení do výzbroje takového stroje.
V americkém letectvu je to totiž právě Stratofortress, který disponuje největší nosností bomb s možností jejich doručení prakticky kamkoliv na planetě díky schopnosti tankovat za letu. Navíc prostorná konstrukce letounu umožňuje snadnou implementaci prakticky jakéhokoliv moderního vybavení od novější avioniky až po laserové zbraně blízké budoucnosti. Díky robustní a kvalitní konstrukci B-52 se přitom jen velmi málo stává, že by byl problém s opotřebením, nebo snad úplným vypovězením služby nějakého komponentu letounu.
B-52 je díky své všestrannosti a nosnosti přesahující 31 tun stále žádoucí / fofo Wikipedia
Taková slova chvály ovšem neplatí pro nevelké, ovšem o to důležitější pohonné jednotky Pratt & Whitney TF33, které již zcela jistě dosluhují. Většinu ze všech 608 motorů 76 stále aktivních bombardérů totiž trápí i velmi zásadní mechanické problémy, nemluvě o značné neefektivitě jejich provozu, ať už vysokou spotřebou, nebo nemalými náklady na udržení v provozu. Aby mohly legendární bombardéry nadále zůstat v aktivní službě, a to podle slov představitelů letectva Spojených států alespoň na dalších dvacet let, tedy téměř 90 let od prvního vzletu YF-52, bude potřeba najít letounům co nejdříve nové pohonné jednotky.
Ty mají přitom docílit jak snížení spotřeby paliva a tedy i zvýšení dosahu letounu o 30 % s prodloužením výdrže strojů ve vzduchu o 50 %, tak i alespoň mírného zvýšení tahu tak, aby byly vylepšené Stratofortressy schopny létat ve větších výškách a startovat z kratších letišť. Z praktického hlediska je pak samozřejmě požadovaná co nejsnazší a co nejméně frekventovaná údržba. Samotná výměna pohonných jednotek spolu se zakoupením náhradních dílů, tedy investice v řádu až 7 miliard amerických dolarů, by se tak díky levnějšímu provozu měla v průběhu několika let zaplatit sama.
Na výběr má americké letectvo zatím ze třech možností. První dvě reprezentují firmu General Electric, která k posouzení nabídla dvouproudý motor TF34 a jeho mírně výkonnější civilní variantu CF34. Pratt & Whitney pak nabízí hlavně možnost repasování a případného vývoje vylepšené varianty současných TF33.
Motory CF34 již pohání celou řadu regionálních letounů, včetně většiny bizjetů Bombardieru / Foto Gleb Osokin
