I když v sobotu 3. června bylo v Pardubicích „jen“ 28 stupňů, údaj, jak jistě víte, udává teplotu ve stínu. S Aviatickou poutí jakožto s jakoukoliv podobnou leteckou show je ovšem kříž v tom, že se odehrává na letišti, kde věru stínu moc není. To mělo bohužel neblahý vliv na průběh letošního 27. ročníku Memoriálu Jana Kašpara v podobě nespolupracujícího letištního porostu a hlavně v podobě mých spálených bolavých lýtek...
To bych ale předbíhal, Aviatickou pouť toiž po kratších vystoupeních Beechcraftu C45H a Boeingu Stearman jako každý rok zahajuje slavnostní průlet domácích strojů z řad Centra leteckého výcviku. L 410, L 39, Z 142, Mi-2, Mi-17, divákům již známé stroje za doprovodu státní hymny na nebi představují současní i bývalí žáci výcvikového střediska našich vojenských pilotů.
Až komicky přitom v porovnání s novodobou technikou působí Blériot XI, který připomíná spojení Pardubic se samotnými počátky aviatiky na našem území. Rychlost stroje dřevěné příhradové konstrukce totiž jen málokdy přesahuje 75 km/h při pádové rychlosti o deset kilometrů v hodině nižší. Při takových letových charakteristikách v kombinaci s křehkou konstrukcí stroje by se asi leckdo mohl bát se do stroje posadit. Za rozměrným... volantem Blériotu však naštěstí v pohodlném pleteném křesle sedí Dan Griffith, známý pilot historických letounů, o unikátní repliku ani jeho posádku tak opravdu nemám obavy.
Býci nezklamali
Program pokračuje představením britských druhoválečných strojů v podobě cvičeného DH.82A Tiger Moth a Stinsonu Reliant. Výrazný dunivý zvuk motoru Lycoming R-680 však brzy přehlušuje jiný hvězdicový motor, Pratt and Whittney R-2800. Celkem čtyři takové totiž uvádí do pohybu legendární poválečný dopravní letoun DC-6, na Aviatické Pouti v barvách společnosti Red Bull.
Stroji se nejspíše vzhledem k poměrně nižší hustotě vzduchu u země způsobené prahnoucím sluncem nejdříve do vzduchu moc nechce. Po dlouhém a opravdu plynulém úvodním stoupání posádka otáčí zpět nad letiště a zahajuje představení, které by se v krátkosti dalo popsat slovy: Souvrat nad diváky se sedmdesát let starým dopravákem. Letoun předvádí na svůj věk opravdu ohromnou podívanou, kromě průletů na maximální rychlosti mírně převyšující hranici 500 km/h a obratů v řádu desítek metrů nad zemí zařazuje posádka na konec vystoupení právě i stoupavou zatáčku, na jejímž vrcholu přechází stroj do půlvýkrutu a plynule se obrací k zemi.
Foto Martin Tatek
Neméně zajímavou podívanou předvádí i dvě stálice v programu Aviatické pouti a vlastně i většiny tuzemských leteckých show – rychlý P51D Mustang spolu s obratným Spitfirem Mk. XVI. Upřímně musím přiznat, že pokud se na něco každým rokem opravdu znovu těším, je to sólo dispaly Gripenu a představení právě legendárního Mustangu doprovázené charaktestickým strašidelným pískáním.
Příjemným zpestřením programu byla dvojice cvičných Harvardů T-6 v efektních svítivých barvách Vzdušných sil Jihoafrické republiky. Duo nejdříve předvedlo společnou slétanost za vzdáleností mezi letouny málokdy přesahujících pět metrů, poté se jeden Harvard oddělil a druhý pokračoval v sólové akrobacii. Pokud bychom ovšem měli hodnotit jednotlivá skupinová vystoupení podle vzdálenosti mezi letadly, na kterou se piloti mezi sebou ještě troufli přiblížit, určitě by s přehledem vyhrál následující účinkující – legendární čtveřice Flying Bulls na letounech Sbach 342. Podmínky pro sledování umu elitních pilotů přitom v sobotu byly nanejvýš ideální. Díky čisté modré obloze byly kouřové stopy za letadly dlouho a dobře viditelné, což udělalo vystoupení jen hezčí, zvláště v případě tradičního srdce pro diváky na konci vystoupení.
Dvojice Texanů
Alcy rozpoutaly peklo... pro hasiče a diváky
To už ale průběh 27. ročníku Memoriálu Jana Kašpara přebírá Armáda České republiky a po relativně klidných dvou a čtvrt hodinách plných převážně bzukotu či jemného dunění řadových a hvězdicových motorů se letištěm ozývá v porovnání s vrtulovými letadly až nepříjemný řev startujících Gripenů doprovázených bitevníky L-159.
Dvě Alcy začínají svoje představení jako první, v simulovaných útocích na plochu letiště piloti za doprovodu četných pyrotechnických efektů předvádí, že i malý jednomotorový bojový letoun, jakým je L-159, je třeba náležitě respektovat. Efektní souboj se simulovaným nepřítelem je u konce, namísto dalšího vojenského letounu však musí na čas do boje vyrazit také hasiči. Sluncem vysušená tráva v okolí pyrotechnických náloží totiž začíná doutnat, což by za tohoto počasí samozřejmě mohlo vést k nemilým důsledkům. Bezpečnost je samozřejmě zvláště při tak velké akci na prvním místě, poté, co se zasahující jednotce podaří problém eliminovat, tak musejí diváci na žhnoucím slunci vytrpět ještě dalších dvacet minut průzkumu letiště pro případná další ložiska požáru. Vynucená čtyřicetiminutová pauza akorát kolem druhé hodiny odpolední, tedy za zřejmě největšího vedra umocněného ničím nekrytým sluncem, bohužel vzhledem k danému časovému limitu letecké show znamená, že musí pořadatelé ze sobotního programu vyřadit spolu s akrobacií L-13 a tradiční skupinou Zlínů řady 26 i společný průlet všech druhoválečných letadel nazývaný BALBO a již tradiční představení bojů první světové války.
Zlíny a Blaník nakonec nevystoupí ani v neděli, v ten den je však důvod v zásadě opačného rázu – provoz na letišti je přerušen dvěma krátkými, ale o to vydatnějšími přeháňkami.
Nechtěná pauza pouze hodinu a půl po poledni má přitom neblahý vliv i na mojí osobu. Při procházce po statických ukázkách letadel totiž slunci vystavuji i svoje opalovacím krémem špatně namazané nohy, které autorovi tohoto článku následně velmi „zpříjemňují" večerní cestu domů a následné minimálně dva dny. Ne, že by se mi to poslední roky pravidelně nestávalo…
Na stojánce byla k vidění i L-159 nově upravená do podoby Spitfiru
Stojatý horký vzduch však už naštěstí záhy uvádí do pohybu dost možná jedno z několika posledních vystoupení v naší armádě pomalu dosluhujících Mi-24V. Nově pozměněné vystoupení je o to zajímavější, že jej předvádí Mi-24 ev. č. 3366, tedy stroj upravený pro loňský Nato Tiger Meet do podoby „Alien Tiger“ ověnčené cenou Best Painted Aircraft Tiger Trophy. Oproti minulým ročníkům vystoupení ozvláštňuje prvek letmého přistání na poměrně značné rychlsoti, což já sám vidím u vrtulníku asi vůbec poprvé.
V tu chvíli už konečně přichází na řadu i JAS 39C Gripen s novým display pilotem, kterým po následující tři roky bude kapitán Ivo Kardoš, známý již z předešlých představení na stroji L-159. Pokud během Aviatické pouti zase někdo volal na letiště a stěžovali si na hluk, docela určitě to bylo během vystoupení Gripenu. Pilot se strojem během působivého vystoupení předvedl let jak na minimální, tak i na před diváky maximální přípustné rychlosti, včetně v řádu vteřin dlouhého stoupání do výšky téměř dvou kilometrů za vypouštění klamných cílů.
Bronco: turbovrtulové překvapení
Vyloženě balzámem pro uši bylo po hlučném představení společné vystoupení historických letounů ze salzburského Hangáru 7. Nejdříve se tak za doprovodu týmu Flying Bulls představují Mitchell, Alpha Jet i Trojan společně, každý z letounů následně předvedí vlastní demo.
Po vystoupení Létajících býků se celé letiště přesouvá na druhoválečnou východní frontu, kde se za letecké podpory Polikarpovu Po-2 střetává Wehrmacht s Rudou armádou. Převahu techniky armády nacistického Německa se však naštěstí daří potřít rychlým zásahem dvojice Jaků řadových čísel 3 a 11.
Německý nepřítel byl za tentokrát již patřičně hlídaných pyrotechnických efektů zničen a na řadu přichází jedno z největších lákadel letošní Aviatické pouti, Breitling Jet Team. Ještě se mi nepoštěstilo vidět žádnou z amerických vojenských akrobatických skupin, v celosvětovém měřítku tak vystoupení nejsem úplně schopen hodnotit. Na starém kontinentu se však dle mého názoru jedná o opravdu to nejlepší, co se dá ze skupinové akrobacie proudových letounů zažít. „Breitlingy“ jsem viděl dvakrát a i po posledním víkendu u mě zůstávají na prvním místě a to nejen díky na poslední chvíli vykonaným úhybným manévrům při vstřícném letu strojů, či efektnímu použití klamných cílů v průběhu show, oproti třeba taktéž skvělým Red Arrows přeci jen létají na letounech L-39…
Foto Martin Tatek
Příjemným překvapením pak pro mě byl turbovrtulový průzkumný letoun / lehký bitevník z dob Vietnamské války North American Rockwell OV-10 Bronco. Zprvu nemotorně působící letoun divákům rychle dokázal, že i když se jedná o letoun starý téměř půl století, pořád jde o velmi obratný a výkonný stroj pro poskytování přímé letecké podpory, jakým mělo Bronco v představách inženýrů opravdu být.
Foto Martin Tatek
Program horkého prvního dne Aviatické pouti právě pro daný časový limit uzavírá představení třech cvičných dvouplošníků: Bückerů 131 a Beoeingu Stearman.
Náročným programem vyčerpaní, ale určitě spokojení diváci pomalu opouštějí letiště, za oba dva dny jich podle prvních odhadů bylo dokonce 25 tisíc. Mezi nimi jsem i já, redaktor Aerowebu a po další Aviatické pouti nadšený člověk. Tedy nadšený do doby, než jsem se ve vlaku dotkl lýtky sedačky…
