Turbulence je častým jevem v atmosféře a běžně ji při létání prožíváme. Většinou nás proto příliš nepřekvapí, někdy však může být velmi intenzivní a nepříjemná. Při silném větru, zejména bočním na směr vzletové a přistávací dráhy, se pořádně zapotíme při vzletu a přistání. Nejvíce je to markantní u letadel s klasickým podvozkem a ostruhovým kolečkem, kdy se boční vítr opírá do svislé ocasní plochy a snaží se letadlo vychýlit ze směru, přičemž chybí vedení přední podvozkovéaa nohy; pilot musí směr rozjezdu a dojezdu korigovat vychylováním směrovky, leč při silných nárazech zboku je to úkol nelehký.
 |
Turbulence má na letadlo vliv i při jízdě po zemi – při pojiždění, vzletu a přistání. Jedná se o turbulenci mechanickou, která vzniká v důsledku proudění silného větru přes překážky (terénní nerovnosti, les, stromořadí, budovy a hangáry, apod.).
Mechanická turbulence je proto nejvíce intenzivní právě u zemského povrchu, v případě velkých hor a kopců se s ní ovšem můžeme setkat i ve výšce; obecně do takové výšky, jaké dosahují nejvyšší hřebeny terénu.
U nás je velice častá kombinace mechanické a termické turbulence; toto počasí nastává po přechodu studené fronty, kdy může i ještě několik dní foukat silný vítr a přes den se ve studeném vzduchu s instabilním teplotním zvrstvením tvoří četné termické stoupavé proudy, jejichž pohyb v atmosféře ještě zesiluje účinek mechanické turbulence od větru.
Létání za takových podmínek může slabším povahám spolucestujících přinášet nevolnost, ale ani pro piloty není nic příjemného neustále korigovat výchylky letadla od požadované polohy. Ve výšce cestovní hladiny se to dá zvládnout, problém však nastává při přiblížení a přistání.
