Jeden odpolední rozhovor

Při létání člověk potkává různé osobnosti. S některými je možné navázat kontakt, některé míjí, u některých lituje, že s nimi nebylo možné pohovořit. Od jisté doby zajímavé lidi vyhledávám a někdy se získání jejich názoru na věc podaří i podchytit. Tentokrát jsem měl štěstí. Mladou dámu na letišti nepotkávám zas tak často a v jejím případě mi pomohl ještě Aeroweb. Setkali jsme se na dlouhé a náročné klubové schůzi, kdy každé zpestření nekonečného odpoledne mělo cenu zlata. Začátek rozhovoru tedy proběhl nějak takto:

„Vy jste Karel? Vás znám z článků na Aerowebu. Učíte plachtaře.“
Zírám na sympatickou blondýnku, kterou jsem již několikrát viděl v kabině Z 142. Jenom tuším, že je komerční žákyní motorového výcviku naší školy. Jsme velký aeroklub!

„Vy čtete Aeroweb?,“ to mě zajímá to musím prověřit.
„Ano, ………………. ,“ a … rozhovor byl navázán.

Nepatřím k těm, co se s dámami seznamují snadno. Díky Aerowebu se mi však podařilo vymámit z Ing. Marcely Svitákové několik názorů, které snad stojí za zamyšlení. Pro naši školu odkrývá potřeby dalšího zdokonalení a pro větroňové létání je drobnou propagací. Zmítám se v problému. Když článek zveřejníme, vedení aeroklubu mě moc nepochválí. Když ho utajíme, přijdeme o názor na letecký výcvik veskrze aktuální, zajímavý a jistě upřímný. Tak tedy posuďte sami, zda ten krátký rozhovor stojí za to riziko!

Proč se učíte létat letadlem?
Od chvíle kdy se mnou jako s „pouhým“ pasažérem poprvé vzlétlo letadlo, koukám smutně přes křídlo na vzdalující se zemi a přeji si být tím, kdo ten stroj ve vzduchu řídí. To přání jsem až donedávna nespojovala se skutečností. Teprve když jsem zjistila, že i pilot je člověk, a že létat je možné se naučit, přání se stalo realitou. Řekla jsem si, že se létat naučím, ale vůbec jsem tehdy netušila, že se tím změní celý můj život.

Jak jste se dozvěděla o letňanské škole a proč jste zvolila právě tuto?
Seznam leteckých škol jsem našla na internetu a letňanská škola byla jednou z těch, které jsem oslovila ve „výběrovém řízení“. Chtěla jsem létat se Zlínem, což v Letňanech je možné. Podmínky výcviku laik nedokáže posoudit, připadaly mi srovnatelné. Důležitá nakonec byla dopravní dostupnost a můj vztah k Letňanům. Několik let jsem profesně pobývala nedaleko letňanského letiště, které jsem znala. Mé úvahy o létání se proto spojovaly s touto lokalitou, což mělo vliv i na výběr školy.

Jaké byly první dojmy z teorie a seznamovacího letu?
V seznamovacím letu byl silným dojmem třetí rozměr, na který jsem jako pozemský řidič nebyla zvyklá. Nejsilnější dojmy z teorie přicházejí až teď, když se snažím najít čas na přípravu ke zkouškám a na letišti vyzvědět to, co ještě neznám.

V jaké fázi výcviku se v současné době nacházíte?
Létám navigační lety. Pod sebou městečka mezi lesy a stromy ohnuté ve větru, v letadle fyzicky vnímaný snos větru, poznávání vzduchu, letadlo citem stočené proti větru tak, že se blížím k tomu správnému kopci, ke kterému mám doletět… ale i leknutí, když zjistím, že už pět minut letím špatným kurzem. Přestože jsem nadšencem pro leteckou akrobacii, tyto nové dojmy jsou stejně pěkné jako odvážné lety akrobatů v kotrmelcích.

Co pro vás bylo dosud nejnáročnější?
V každé fázi výcviku je nejtěžší najít správný úhel pohledu. Nejenom, aby člověk správně pochopil a provedl, ale hlavně, aby stále aktualizoval svůj přístup k létání i své osobní cíle, které zpočátku chaoticky oscilují mezi velkolepými plány a úplnou beznadějí. Nejtěžším úkolem je teď pro mě poznat, co chci a co budu moct dělat a vyrovnat se s odchylkami mezi těmito dvěma oblastmi.

Většina instruktorů naší školy provádí letový výcvik aktivisticky. Zajímal by nás váš názor na vztah žák – instruktor z pedagogického i lidského hlediska.
Instruktor by měl žáka vést profesně i lidsky. Jak metodickým výcvikem, tak osobním příkladem, přístupem k létání i k ostatním lidem. Instruktorem by měl být někdo, koho žák uznává v obou oblastech. Pro samotný výcvik je důležitý systém, klid a důvěra, aby žák cítil, že učiteli není jeho osud lhostejný. Aby věděl, že s ním sdílí jeho výcvikové radosti a pomáhá mu v nesnázích, přestože si třeba udržuje odstup a respekt. Žák musí vědět, že instruktor je vnitřně s ním. Potom se s plným nasazením pustí do nového úkolu, i když ho mrazí, že to nové, co obdivuje u ostatních, teď musí zvládnout sám. Tahle důvěra se nevytvoří slovy. Aktivistické zázemí školy má některá úskalí, se kterými se žák při velké finanční a časové náročnosti výcviku obtížně smiřuje. V této oblasti jsem očekávala větší profesionalitu.

Jaké máte plány po dokončení základního výcviku?
Pokud mi okolnosti budou příznivě nakloněny, ráda bych se věnovala letecké akrobacii. S jednou nohou na zemi… určitě alespoň vyšší pilotáži. Těším se také, až budu dostatečně dobrý pilot a přeškolím se ze stočtyřicetdvojky na Trenéra. Jedním očkem navíc pošilhávám po kluzáku, kde je člověk ve vzduchu i několik hodin bez motoru za svištění vzduchu a oproti stočtyřicetdvojce s velkou citlivostí řízení. Ráda bych se také stala obchodním pilotem, abych mohla občas spojit příjemné s užitečným a láká mě i létání IFR a vícemotorová letadla.
Zatím nejsem ani „na startu“ a plánů je mnoho. Neptají se, jestli už mám PPL. Bez vyzvání vstoupí a já jim s pochopením naslouchám. Třeba budu mít štěstí a některé z nich se vyplní, jako se vyplnilo to, že vůbec lítám.

Jste zaměstnaná žena, má vaše rozhodnutí létat vliv na vaši profesi?
Létání je výrazně limitováno financemi a volným časem, do něhož by se měla vejít ještě minimálně rodina. A tak se snadno může stát, že na létání bude času stále míň a míň, až nakonec nebude vůbec žádný. Přála bych si proto v budoucnu spojit tento koníček s profesní oblastí.

Nechybí vám při leteckém výcviku klubový život na letišti?
Jsem individualista, ale klubový život mi zpočátku chyběl. Jako „komerční žák“ jsem byla někdo, kdo do klubu nepatří a navíc jsem cítila i chápala opatrnost v komunikaci s někým, koho nikdo nezná. Jako letecký nadšenec jsem ale toužila být mezi lidmi stejného zájmu, vylíčit kolegům své zážitky, obdivovat jejich umění a společně s nimi si notovat, jak je létání úžasné. V tomto směru byl začátek velice tvrdý. Teď už různým věcem v klubu rozumím, do jeho života nahlížím a někdy i přispívám. I o letadlo se v běžné údržbě mohu starat, což by „komerční žák“ „neměl“. A tak hýčkám a tvořím svůj vztah k létání, který by bez trvalé péče zakrněl.

Mohla byste těm čtenářům Aerowebu, kteří ještě nelétají, tuto aktivitu doporučit a proč?
Samotné létání je skvělé a přináší mnohé i v oblastech, kde jsem jej dříve nehledala. Kdo je čtenářem Aerowebu, již se do jisté míry o létání zajímá, a k rozhodnutí létat brzy dospěje sám. Pilotní cesta je rozmanitá a nesnadná, ale stojí za to mimo jiné i proto, že nikdy nekončí.

A kostky jsou vrženy. Mě rozhovor zaujal a považuji vyslovené názory za inspirující. Nevíme sice, kam vítr Marcelu nakonec zavane. Bude-li to do kokpitu bezmotorového letadla, rád přidám další článek. Bude-li to do kokpitu akrobatického speciálu, budu držet palce. Bude-li to do klimatizované kanceláře dopravního letadla, budu tiše závidět! Každopádně děkuji za rozhovor.