Když se řekne letecký sport, vrtulník se jako první vybaví asi opravdu málokomu. Helikoptéra vskutku nepatří mezi typická letecká „sportovní náčiní“, i když třeba krása nevšední rotorové akrobacie je sem tam k vidění.
Leckoho i tak možná překvapí, že se v loňském roce uskutečnilo již patnácté mistrovství světa ve vrtulníkovém létání pod záštitou Mezinárodní letecké federace (FAI), při němž se soutěží v pěti disciplínách, jejichž cílem je prověřit um a zdatnost vrtulníkového letce v různých oblastech pilotáže, zpravidla odvozených od operačního nasazení vrtulníků v řadách letecké záchranné služby či armády.
Po vzoru záchranářů
O roku 1971, kdy se uskutečnilo první vrtulníkové mistrovství světa v německém Bückeburgu, se formát tohoto sportu vyvíjel. Podívejme se podrobněji, v čem se v rámci vrtulníkového sportu na oficiálních soutěžích FAI soupeří dnes.
Poměrně tradiční leteckou disciplínou je navigace. Tato disciplína v rámci vrtulníkového sportu vychází z činností služby pátrání a záchrany. Posádky do poslední chvíle neví, kam poletí a kde budou vyhledávat deset znaků na zemi. Let začíná pětiminutovou přípravou uvnitř spuštěného vrtulníku, během které musí pilot se svým kopilotem nejprve doplnit dva otočné body z GPS souřadnic do své mapy a také si připravit stopky, protože čas celé úlohy je omezený. Po proletění předepsané trati se vrací na letiště s přesností na sekundy a let končí umístěním kuželky z výšky sedmi metrů do sedlové střechy domečku, kterému se familiárně říká psí bouda.
Foto Helisport.cz
Přesnost visení zase simuluje pohyb vrtulníku v omezeném prostoru například při přistání letecké záchranné služby do terénu. Pohyby ve visu vpřed, vzad, vlevo a vpravo se hodnotí s přesností na 1 metr. Disciplína je rovněž časově omezena a je zakončena přistáním na čáru s přesností na 1 cm.
Další disciplínou je vedení fendru neboli gumové bójky, které lze přirovnat například k hašení lesních požárů, popřípadě letu s podvěšeným nákladem. Úkolem posádek je prolétávat s fenderem na laně mezi brankami a postupně fender spouštět z výšek 4, 6 a 8 metrů do sudu.
Trochu v duchu zmíněného Red Bull Air Race působí disciplína slalom. Ten může představovat létání se záchranáři, kdy vrtulníky musí proletět předem vytyčenými brankami v daném směru a pořadí. Nejprve se posádky musí ze tří metrů strefit s kýblem do sudu s vodou, nabrat vodu a poté prolétnout 11 slalomových branek. Po prolétnutí poslední branky vrtulník nastoupá do výšky 11 metrů a posádka se snaží umístit kbelík do středu jednometrového stolu tak, aby v něm zbylo co nejvíce vody. I tato disciplína je časově omezena. Pro zapamatování si pořadí a směru průletu brankami používají piloti papírové nákresy podobně jako letečtí akrobaté.
Freestyle je volitelnou disciplínou. Pilot 48 hodin před začátkem disciplíny předloží návrh své ukázkové sestavy, rozhodčí mu ji odsouhlasí a při samotném závodě hodnotí nejen náročnost, ale také splnění sestavy a velice důležité je i zaujetí publika.
Atraktivní a čitelná podívaná
Srovnávat popularitu jednotlivých leteckých sportů je velice obtížné. Jakkoliv pohledné může být například létání mezi pylony v mistrovství světa Red Bull Air Race, je zřejmé, že především masivní investice „limonádové“ společnosti do marketingu a rozvoje zajišťují jeho známost široce ve světě. To mnohem tradičnější a státy či sportovními svazy podporovaná letecká akrobacie se zdaleka netěší takové pozornosti letecké, natož široké laické veřejnosti. A s přihlédnutím ke srovnání počtu pilotů letadel s pevnými křídly a helikoptér se nelze divit, že ještě slaběji je na tom popularita vrtulníkových sportů.
Přitom je to paradox. Zatímco akrobacii letounů či kluzáků ve valné většině disciplín rozumí pouze pár zasvěcených, kteří ocení precizní provedení souvratu či výkrutu ve srovnání s tajemným předepsaným vzorcem, ve vrtulníkových disciplínách je i laikům na první pohled zřejmé, jak si ta či ona posádka vede. Mnohem lepší čitelnost sportovních výkonů pro diváky je právě to, co by mohlo v budoucnu zajistit vrtulníkovému sportu větší popularitu. Když navíc připočteme fakt, že – snad s výjimkou navigačních letů – se všechny disciplíny odehrávají prakticky bezprostředně před diváky, je při vrtulníkových soutěžích takříkajíc o zábavu postaráno.
Foto Helisport.cz
Sluší se proto připomenout, že se vrtulníkové soutěže konají i na našem nebi. Ani ne za týden se můžete vydat do Podhořan, kde se v rámci druhého ročníku otevřeného mistrovství České republiky utkají bezmála dvě desítky posádek o co nejlepší výsledky a titul republikového šampiona. Čtyřdenní akce se koná od 18. do 21. srpna a více informací o ní lze nalézt na webu www.helisport.cz.
Mimochodem, organizátoři si pro tuto akci připravili ještě jednu speciální disciplínu. Posádky přiletí k dva metry vysokému stolu, na kterém budou umístěna tři lahvová piva. Posádky musí piva otevřít, vyzvednout ze stolu, vložit do kýble pro slalom a poté položit na stůl před tříčlennou porotu náhodně vybranou z přítomných diváků. Tito diváci budou číslicemi od 1 do 10 hodnotit „umělecký dojem“ posádky a vyhrává posádka s nejvyšším skóre. Tato disciplína nese neoficiální název Pivo pro Nigela a je připomínkou britského pilota Nigela Feethama, který se v komunitě vrtulníkových letců těšil mimořádné oblibě a který tragicky zahynul před několika týdny při letecké nehodě.
Jak už jsme vás navíc informovali v našem zpravodajství, toto mistrovství ČR by měl navštívit také pan Jacques Berlo, prezident vrtulníkové sekce Mezinárodní letecké federace. Jedním z důvodů jeho vizity bude bezesporu i otázka 16. mistrovství světa ve vrtulníkovém létání, o jehož pořádání v roce 2018 právě Česká republika usiluje.
Dost možná se tak do dvou let dočkáme ukázky vrtulníkového sportu té nejvyšší úrovně také v České republice.
Připomínka 15. MS vrtulníků v roce 2015 v Polsku / Video Youtube.com
