Uplynulý týden nebyl pro soukromé podnikání ve vesmíru právě nejšťastnější. Ukázalo se, že kosmonautika je pořád riskantní záležitostí, i když raketový ohňostroj není tak častý, jako v pionýrských dobách let šedesátých.
Osudová rána pro Virgin?
Jestliže úterní výbuch rakety Antares s bezpilotní nákladní lodí Cygnus společnosti Orbital Sciences šest sekund po startu může znamenat pro tuto privátní společnost značné potíže a ztrátu více jak 250 milionů dolarů, protože není jasné, co vše kryly pojišťovny a jaké škody výbuch napáchal na startovací rampě, pro firmu Richarda Bransona Virgin Galactic a jeho ambice vozit turisty do kosmu to může být i osudová rána.
Téměř deset let na den po prvním suborbitálním letu předchůdce SpaceShipTwo – tedy SpaceShipOne – tak dostal program turistických letů pořádnou ránu pod pás. Tragické na tom není jen zničení kosmického kluzáku Enterprise, ale především smrt kopilota Michaela Alsburyho a těžké zranění pilota lodi, třiačtyřicetiletého Petera Siebolda. Ten se ještě stačil katapultovat a použít padák, ale jeho devetatřicetiletý kolega už ne.
Peter Siebold, jinak to ředitel Letových operací společnosti Scaled Composites, která pro Virgin Galactic letoun SpaceShip vyvíjí, je podle úřadů zraněn středně těžce (zřejmě to nejvíce odnesla páteř) a léčí se v Antelope Valley Hospital. Už se dokonce setkal s rodinou. Bohužel, setkání příbuzných s Michaelem Alsburym bude poněkud smutnější…
Peter Siebold (43) a Mike Alsbury (39) pilotovali i první vzlet Enterprise v roce 2010. Naposledy úspěšně vzlétli letos 28. srpna
Pionýrská cesta trnitá
Nehoda samozřejmě vyvolala řadu otazníků nad celým projektem, který už stejně má několikaleté zpoždění a pohlcuje další a další miliony dolarů, kterých ani takový mecenáš, jako je Richard Branson, nazbyt nemá. Vývoj stroje už totiž stál kolem půl miliardy dolarů (asi 11 miliard korun). Nicméně Branson už v neděli oznámil, že hodlá ve vývoji kosmoplánů pokračovat a že nový stroj by měl rád připravený k letu během příštího roku. „Vesmír je krutý, ale stojí za to. Vytrváme a půjdeme společně dál,“ napsal mj. na internetových stránkách své firmy.
Jakkoliv je Branson nadšenec a vizionář, jeho zdroje nejsou nevyčerpatelné a trpělivost téměř osmi stovek abonentů, kteří se už dávno viděli na palbě SpaceShipTwo a složili startovné 250 tisíc dolarů, také ne. Nicméně se zatím nikdo z uchazečů na pětiminutový skok do vesmíru neodhlásil. Tak jako příznivci kosmonautiky čekají na výsledky šetření nečekané nehody.
Společnost Virgin Galactic je podle svého šéfa připravena poučit se z nezdaru a pokračovat v naplňování snu o vesmírné turistice. „Jsme odhodláni zjistit, co se pokazilo,“ citovala Bransona agentura AP.
V prvních hodinách po katastrofě se zdálo, že za to mohou motory raketového kluzáku, které se zapalují pár sekund po odpoutání od nosiče WhiteKnightTwo zhruba v 15 kilometrech. Ty mají letounu dodat takovou rychlost, která stačí k překonání výšky 100 km, což je považováno za hranici vesmíru. Zhruba po čtyřech pěti minutách (plánovalo se více, ale zatím nejsou k dispozici silnější motory!) v beztížném stavu se kluzák vrátí do atmosféry s pomocí brzdících „zapraporovaných“ křídel. Ta se ale ve výšce 25 km překlopí do normální polohy a kosmoplán přejde do klouzavého letu s přistáním na běžné letištní dráze.
Zatímco při testech letos v lednu SpaceShipTwo použila raketové motory (ještě starší verzi) a bezmotorové lety probíhaly bez problémů (naposledy 7. října), měl tento start poprvé vyzkoušet nové složení paliva v upravených tzv. hybridních motorech.
S malým tahem motorů měli konstruktéři dlouhodobý problém. V hybridním motoru se používá směs pevného paliva a tekutého okysličovadla. Zatímco onu „pevnou“ složku na bázi pryže nahradil mix s plasty na bázi polystyrenu, nádrže se čtyřmi a půl tunami oxidu dusného zůstaly. Motor byl samozřejmě zkoušen na standu, a tak se žádné problémy nečekaly.
Jistě, objevily se také hlasy, že raketové motory pro SpaceShipTwo by měly pracovat spíše s tradičními tekutými palivy, nicméně hybridy mají své výhody.
Majitel Virgin Galactic, miliardář a vizionář Richard Branson
Chyba posádky?
První výsledky šetření páteční havárie však ukázaly, že motory za nic nemohou. Palivové nádrže a motory byly nalezeny v pořádku a k žádné explozi zařízení nedošlo.
Co se tedy stalo? Bohužel šlo o chybu kopilota, jenž předčasně odjistil zařízení, které zvedá ocasní část lodi a tak se vysunuly dva velké ocasní stabilizátory. Tento manévr slouží ke zpomalení stroje při jeho sestupu do zemské atmosféry. Druhá fáze aktivace zařízení podle vyšetřovatelů ale proběhla nekontrolovaně. Letoun tak současně brzdil a zrychloval, což vyvolalo neúnosné pnutí v konstrukci lodi (většina je vyrobena z uhlíkatých kompozitů) a stroj se rozpadnul. Tento fakt potvrzuje i videozáznam z pilotní kabiny.
Takže by se dalo říci – tragedii zavinil lidský faktor, motor ani konstrukční vada to není, jedeme dál. Předplatitelé, nebojte se, příště se to nestane… To by ovšem bylo zlehčování problémů celého projektu, který nicméně zůstává zatím nejslibnějším projektem kosmické turistiky.
SpaceShipTwo na nosiči WhiteKnightTwo ráno před osudným startem
Pravdu sice má jak Richard Branson, tak i Christopher Hart, předseda amerického Národního úřadu pro bezpečnost v dopravě (National Transportation Safety Board, NTSB), který prohlásil: „Stále máme před sebou měsíce a měsíce vyšetřování a je toho mnoho, co ještě nevíme. Musíme projít velké množství dat.“
Takovýto kosmický přístav nechal Branson vybudovat ve státě New Mexico
Faktem ale zůstává, že všechny pionýrské cesty jsou trnité a jsou často dlážděny i smrtí některých průkopníků. Doufejme, že tato havárie cesty do vesmíru nezastaví.
„Chápeme, že existují rizika a nebudeme se slepě ukvapovat. To by byla urážka všech, které tato tragédie zasáhla,“ nechal se slyšet Branson.
Antares: ztráty zatím bez účtú
Zatím nejsou k dispozici zásadní fakta k úternímu (28. října) výbuchu soukromého nosiče Antares a Komise pro vyšetřování nehody vedená korporací Orbital Sciences spolu se zástupci NASA a FAA teprve studují data, byť s analýzou začali okamžitě po destrukci rakety.
Neprosákly ani žádné informace z úterní (4. listopadu) schůzky administrátora NASA Charlese Boldena a šéfa Roskosmosu O. N. Ostapenka mezi čtyřma očima, kteří se sešli v rámci schůzky představitelů kosmických agentur, podílejících se na provozu ISS, v Paříži. I o Antaresu totiž měli dát řeč…
Z televizních záběrů startu lze však téměř s jistotou soudit, že došlo k závadě jednoho z hlavních motorů prvního stupně, ztrátě tahu a pádu nosiče, přičemž k destrukci byl vydán pokyn z řídícího střediska. Raketa s ohromným množstvím paliva (245 tun tekutého kyslíku a kerosinu) dopadla pouhých 50 metrů od startovací rampy, na blízkou pláž dříve vojenského kosmodromu Wallops Island na pobřeží Virginie.
Protože druhý stupeň nově využívá motor na tuhá paliva Castor 30XL s o něco větším tahem než jeho předchůdce Castor 30 (toto měla být jeho premiéra – proto mohla raketa Cygnus vynést až o 450 kilogramů nákladu více), jeho zbytky ještě dlouho dohořívaly na rampě.
Podle zpráv z Wallops Island byly výbuchem poškozeny budovy v okolí rampy, ale hlavně zařízení rampy samotné, mobilní montážní věž – transportér nosiče a přilehlá silnice u pláže, kam se raketa zřítila.
Rampa na Wallops Island byla jediná, ze které Antares mohl startovat…
Neštěstí nechodí po horách…
Ztráta samotné dopravní lodi a nosiče je pro OSC bolestná, ale náklaďák Cygnus měl na své palubě mimo 617 kg jídla na 727 kg vědeckých experimentů, 637 kg náhradních dílů patřících NASA a japonské JAXA, více jak 60 kg materiálu pro výstupy do volného prostoru, nové počítače a jich komponenty a tak dále.
Nejvíce zklamáni budou ale ti, kdo připravovali vědecké experimenty, protože škody jsou nejen materiální. Jen co stojí to úsilí prosadit se a dostat prostor na kosmické stanici!
Požár bylo vidět z daleka…
Například společnost Planetary Resources, která plánuje těžbu nerostů na asteroidech, měla na palubě svůj cubesat Arkyd-3 ze serie Arkyd 100 (3 x základní kostka 10 x 10 cm), tzv. technologický demonstrátor, který měli astronauti vypustit z ISS. Ten měl otestovat důležité systémy pro připravovaný teleskop, který bude asteroidy vhodné pro těžbu vyhledávat.
Cubesat Arkyd-3
Podobně dopadla „flotila“ 26 miniaturních satelitů-cubesatů v konfiguraci 3U společnosti PlanetLabs Flock-1d, která se měla věnovat pozorování Země.
Své experimenty musí přinejmenším na čas oplakat i američtí studenti. Ti měli např. zkoumat růst bakterií a krystalů, růst sójových bobů či semínek chia, které mohou být využity jako strava kosmonautů či vývoj komárů v mikrogravitaci.
A mohli bychom pokračovat…
Nehoda či sabotáž?
Otazníkem zůstává, za jak dlouho bude OSC schopna obnovit starty svých raket Antares. Rozsah škod zatím nebyl zveřejněn a také pravou příčinu havárie neznáme. Zatím existují dvě verze: a) prasklo potrubí přivádějící okysličovadlo (kapalný kyslík) do jednoho z motorů a tak došlo k výbuchu, b) hledá se ale závada v samotném motoru prvního stupně Aerojet AJ26. Ten je modernizovanou verzí původně ruského motoru Kuzněcov NK-33, určeného pro v roce 1972 zrušenou sovětskou lunární superraketu N1. Asi stovka se jich kupodivu zachovala někde ve skladech a v 90. letech je odkoupila společnost Aerojet Rocketdyne. Tyto motory, přes své stáří cca 40 let, i dnes představují špičku – jsou druhé nejvýkonnější po motorech Merllin jiné americké soukromé společnosti Space X.
Nicméně se objevily i spekulace o jakési „sabotáži“. Se 100% pravděpodobností jde o naprostý nesmysl. Rusko tyto motory samo nepoužívá a společnost OSC si na pomoc pozvala ukrajinské specialisty z Dněpropetrovska, kteří zřejmě přišli o práci, když se zastavila v tamějším závodě (vybudovaném v 60. letech úsilím raketových konstruktérů Koroljova, Gluška a Jangela – tzv. Južnoje) výroba raket Zenit pro Rusko v souvislosti s nynější krizí na Ukrajině.
Aerojet samozřejmě motory tzv. repasovala, vybavila moderní elektronikou a nechala projít mnohonásobnými testy včetně už několika úspěšných ostrých startů v prvním stupni Antaresu. Navíc technici OSC poměrně úzce spolupracují jak při konstrukci, tak výrobě prvního stupně rakety (kde jsou inkriminované motory NK-33), včetně nádrží a palivové soustavy právě s Dněpropetrovskem. Navíc podle názoru ruského odborníka, hlavního redaktora časopisu Zprávy z kosmonautiky, Igora Marinina byly úpravy motoru v Aerojetu tak rozsáhlé, že už jde vlastně o „americký“ motor. Příčiny havárie je tudíž třeba hledat především v oblasti kontroly výroby a montáže prvního stupně rakety.
Kuzněcov NK-33/Aerojet AJ26 na zkušebním standu
Zůstává tedy otázkou, co havárii Antartesu způsobilo, zda selhal jeden z motorů nebo přívod paliva, čerpadlo apod. Snad se to brzy dozvíme. Každopádně to pro OSC znamená velké zdržení v realizaci jejich kosmických ambicí. Dopravu na ISS tato havárie sice neohrozí, nicméně se může stát, že příští náklaďák Cygnus poletí ke stanici na jiné raketě, například na konkurenčním Falconu 9 od Space X. A to by OSC určitě velmi bolelo.
