Zvítězili nad vesmírem: I. Valentina byla první…

16.06.2013 1 příspěvek

Před padesáti lety, 16. června 1963, startovala z kazašského kosmodromu Bajkonur kosmická loď Vostok 6 s první ženou Valentinou Těreškovovou. Nejen prvenství však poznamenalo tento let.

Zvítězili nad vesmírem: I. Valentina byla první…
Zvítězili nad vesmírem: I. Valentina byla první… (Zdroj: Aeroweb.cz)

Byť její kosmický let nebyl zdaleka tak úspěšný, jak se tehdy, před 50 lety zdálo, nikdo Valentině Vladimírovně Těreškovové-Nikolajevové už nemůže upřít její prvenství. Na druhé straně, zkušenost s jejím letem zřejmě v tehdejším SSSR vedla k rozhodnutí další kandidátky na kosmický let uzemnit. Pozoruhodný je ovšem i ten fakt, že americká NASA se ženami do ukončení programu Apollo vůbec nepočítala a první skupina astronautek se začala rodit až s příchodem raketoplánů.

Trvalo tak dalších 19 let, než se podívala do kosmu druhá žena, opět Ruska – Světlana Savická. A to jen proto, aby první Američanka, Sally Rideová (zemřela loni na rakovinu), nebyla tou druhou „sukní“ ve vesmíru.

Podrobně jsme o osudech především rusých následovnic Těreškovové psali na Aerowebu u příležitosti jejích loňských pětasedmdesátin v seriálu Ženy a vesmír, podívejme se tedy na její let poněkud jinýma očima. A připomeňme si nejen úspěchy představitelek něžného pohlaví při kosmických letech, ale i tu odvrácenou stránku kosmických malérů, které ale naštěstí (většinou) přežily.


První kosmonautka

Malé opakování: Valentina

Především, ke startu ženy do vesmíru by zřejmě v samých počátcích kosmické éry nedošlo – byť se traduje, že po letu Jurije Gagarina přišel s tímto nápadem první velitel přípravy sovětských kosmonautů generál Nikolaj Kamanin. Je ale téměř jisté, že ani konstruktér Koroljov, ale ani tehdejší šéf sovětských komunistů (1. tajemník ÚV KSSS a premiér v jednom) Nikita Sergejevič Chruščov nebyli tímto nápadem nijak nadšeni…


Koroljov a Kamanin

Svědčí o tom i zápisky z Kamaninova deníku, který si dlouhá léta pečlivě vedl. Např. v sobotu 23. června 1961 (!) si poznamenal: „…v sobotu byl u mne hlavní konstruktér skafandrů Alexejev, generál Cholodkov a ing. plukovník Smirnov. Hlavním tématem našeho rozhovoru byly ženské kosmické skafandry. Upozornil jsem Alexejeva už v loňském roce, že je nezbytné zahájit práce na ženských skafandrech a v březnu tohoto roku jsme mu poskytli nezbytné rozměry pěti vybraných žen… Víme, že Alexejev udělal spoustu práce ohledně skafandrů, ale pokud jde o termín startu ženy, nás přesvědčuje, že skafandry nemůže mít dříve hotové, než v prvním kvartále roku 1963… Nemám žádné pochybnosti, že by se let první kosmonautky mohl uskutečnit už v září 1962, ale bohužel, vládní direktiva k letu ženy zatím neexistuje a tudíž není žádného nařízení o vývoji ženských skafandrů. A Koroljov s Ustinovem…zatím žádné kroky ohledně startu ženy nepodnikají.“


John Glenn a German Titov (vpravo) u prezidenta Kennedyho (uprostřed) – květen 1962

Ovšem v květnu 1962 byli Kamanin a kosmonaut č. 2 German Titov na návštěvě v USA a 4. května po recepci na počest Titova na sovětském velvyslanectví (kde byl mj. i Wernher von Braun) přijali pozvání Johna Glenna na gril party u nich doma. Tam odjeli v autě s Alanem Shepardem a jeho paní. Kamaninovi se tam moc líbilo, Američany charakterizoval jako skromné a milé lidi a Titov pozval Glenna a Sheparda na návštěvu do SSSR (nerealizovala se…). Obě strany ze sebe tahaly rozumy a Glenn měl mj. nadšeně hovořit o přípravě Američanky ke kosmickému letu.

Kamanin si udělal závěr: Američanka bude startovat už v 2. polovině r. 1962(!). To působilo v Moskvě jako rozbuška – a na urychlení startu „sovětské“ ženy začal tlačit sám Chruščov. V té době už ale zahájila výcvik ruská pětice – Taťjana Kuzněcovová, Valentina Těreškovová, Irina Solovjevová, Valentina Ponomarjevová a Žana Jorkina.

Jak se ale ukázalo, ke startu nemohlo skutečně dojít dříve než v první polovině r. 1963, a tak teprve onoho 16. června ve Vostoku 6 odstartovala do vesmíru původem tkadlena a komsomolská funkcionářka, Valentina Těreškovová.


Komsomolka Valja

Dodnes se vedou debaty o tom, zda Těreškovová byla ta správná volba. Dlouhou dobu byla její velkou konkurentkou jiná Valentina – Ponomarjevová, absolventka Moskevské vysoké školy letecké, s nalétanými 320 hodinami a (před výcvikem) desítkou seskoků padákem.

Těreškovová svůj kosmický let v zásadě vůbec nezvládla, velmi ji potrápila kinetóza a dokonce žádala, aby ji navedli na přistání dříve, než bylo plánováno (letěla v tzv. skupinovém letu s Vostokem 5, který pilotoval Valerij Bykovskij – podrobnosti viz Ženy a vesmír - 2. část).

Navíc Valentina měla velké problémy s ruční orientací kosmické kabiny před přistáním, nezvládala provádět požadované úkoly, prospala např. dva oblety mimo plán (na Zemi panikařili, co se stalo). Boris Čertok ve svých vzpomínkách konstatuje, že vzhledem k tomu, že loď měla téměř všechny procesy automatizované, většinu lidí to nijak neznepokojilo. Ale Koroljov řádil: „Co tam ta baba vyvádí? Že jsem ty ženské prosazoval! Už nikdy!“ A doma manželce Nině tvrdil: „Tak – vesmír není pro ženské. ‚Baba‘ už nikdy!“

Ovšem dlouho nikdo netušil, že Těreškovová měla při „ženské“ kosmické premiéře namále. Zopakujme si to – už první den se zjistilo, že automatika, zabezpečující přistání lodi, byla špatně naprogramována a v případě zapálení motorů by byl Vostok 6 místo na sestup naveden na vyšší eliptickou dráhu a s každým oběhem by se vzdaloval od Země (podobně jako některé bezpilotní „kosmické koráby“).

Sama Těreškovová o této záležitost promluvila teprve před šesti lety u příležitosti svých sedmdesátin: „Dohodli jsme se už se Sergejem Pavlovičem (Koroljovem), že o tom nebudeme nikde mluvit,“ přiznala. Ale o tom, jak se vše seběhlo, není ani dnes jasno. Těreškovová tvrdí, že na špatné nastavení přistávací automatiky přišla sama, konstruktér Boris Čertok v pamětech Rakety a lidé zase uvádí, že na chybu přišlo řídící středisko už první den a oprava byla do automatiky zadána druhý letový den. Automat byl tedy nastaven správně a 19. června mohl Vostok 6 s Valentinou jít na přistání o pár hodin dříve než Bykovskij ve Vostoku 5.

Pravda, Koroljov se neuklidnil, dokud „Čajka“ nehlásila, že zvládla ruční orientaci kosmické lodi. Povely a pokyny pro kosmonauty k přistání byly vydány ve stejnou dobu, podle Čertoka v 10 hodin moskevského času (8 hod SEČ). Od Bykovského přišlo hlášení o připravenosti k přistání, správné orientaci lodi i o zapálení brzdících motorů nad Tichým oceánem.

Těreškovová, která šla na přistání už před ním, ale mlčela, žádné hlášení nepodávala. Ještě dvě hodiny poté nebylo jasné, co se s Vostokem 6 stalo! Valentina zřejmě po ohlášení správné orientace lodi zase usnula a odborníci se dnes domnívají, že mohlo jít i o příznaky nervového zhroucení. Vostok 6 přistál 19. června v 9 hodin 20 minut SEČ 620 km od Karagandy, tedy ne příliš přesně od vypočtené oblasti.

Nicméně i když Vostok 6 neměl problémy s oddělením sekcí kosmické lodě (jako např. Gagarin a rovněž souputník Těreškovové Bykovskij), mohl let první kosmonautky skončit tragicky i jinak, než navedením lodě na vysokou, nenávratovou dráhu. Během katapultáže neudržela hlavu v předepsané poloze a mohla dát na modlení, že to odnesla jen modřinami na pravé tváři a spánku. Její nedisciplinovanost se projevila i během sestupu na padáku, když proti předepsanému postupu otevřela hledí přilby a snažila se podívat se na padák. Údajně kousek padajícího kovu ji pořezal na nose.

Aby nebylo trablům konec, snášela se na padáku přímo na hladinu jakéhosi jezera. Pomyslela si: Panebože, vystřelili jednu ženskou do vesmíru a ještě ji nechají utopit ve vodě! Naštěstí ji závan větru odnesl nedaleko její kosmické kabiny na pevnou zem.


Tzv. jahodové skvrny na tváři první kosmonautky po přistání

Koho sláva nemine

Ať už ale let Valentiny Těreškovové probíhal jakkoliv, byl to bezesporu historický pionýrský čin. Pokud dnes hodnotíme její chování v kosmu jako průšvih, díváme se na onu situaci dnešníma očima. Jak řekl veterán prvního oddílu sovětských kosmonautů Alexej Leonov ve filmu, který k 50. výročí letu Těreškovové vysílala před třemi dny ruská televize RTL Planeta,  „…Ponomarjevová či Solověvová by možná splnily úkoly letu lépe než Těreškovová, ale pochybuji, že by pak dokázaly unést tíhu slávy stejně dobře jako Těreškovová.“


Bykovskij a Těreškovová po přistání (viz modřiny kolem pravého oka u VT)

A v tom je zřejmě hluboká pravda. Valentina Těreškovová – Gagarin v sukních, jak ji pojmenoval generál Kamanin – splnila očekávání sovětského politického vedení plnou měrou a stala se podobně jako první kosmonaut ikonou sovětského komunismu. A pravda je, že do vesmíru se už nepodívala, byť se o to snažila…

Jen její následovnice v SSSR i novodobém Rusku to měly a mají stále složité. Generálská dcerka Světlana Savická se dostala do kosmu dvakrát jen natruc Američanům a třetí ruská kosmonautka Jelena Kondakovová, dosavadní rekordmanka v délce pobytu ve vesmíru (178 dní, 10 hodin a 42 minut) snad jen na truc svému manželovi, Valeriji Rjuminovi (4 starty do vesmíru), jednomu z nejsilnějších odpůrců letů žen do vesmíru.


Kondakovová po návratu z půlročního pobytu ve vesmíru – s manželem Valerijem Rjuminem

Dnes je ve výcviku pouze jedna sovětská kosmonautka, Jelena Olegovna Serovová (ročník 1976), od roku 2006 kosmonautka společnosti RKK Eněrgija, od ledna 2011 členka oddílu kosmonautů Střediska přípravy kosmonautů. Počínaje únorem 2007 prošla dvouletou všeobecnou kosmickou přípravou ve Hvězdném městečku a 9. června 2009 získala kvalifikaci kosmonaut-výzkumník. Od prosince 2011 se připravuje na svůj první kosmický let na Mezinárodní vesmírnou stanici (ISS). Tradovalo se, že odstartuje právě v období oslav 50. výročí letu Valetniny Těreškovové.


Jelena Serovová (vlevo) se musí na pohled z vesmíru (u okna modulu KIBO Karen Nybergová) zatím jen těšit

Ale není tomu tak – současné Rusko totiž na takovéto „tradice“ prostě rezignovalo, a tak Serovová, která sní o letu na Mars, byla jmenována až do Expedice 41/42, která má probíhat v příštím roce – od září 2014 do března 2015. Místo ní odstartovala (už podruhé) na ISS 28. května 2013 jako palubní inženýr Sojuzu TMA-09M s Fjodoren Jurčichinen a Lucou Parmitanem Američanka Karen Nybergová…

Držme Serovové palce. Její předchůdkyně (viz Ženy a vesmír) tíhu let čekání a odstrkování nevydržely… To v USA a ESA to fungovalo jinak. Svědčí o tom 54 astronautek nejen z Evropy a USA. Tři Rusky doplňují součet na 57.

Vlastně se musím omluvit – špatně počítám. Na minidružicové stanici „Nebeský palác“ dnes pracuje 58. žena v kosmu – druhá čínská „thajkonautka“ Wang Ja-pching. Rusům trvalo 19 let, než vypustili druhou kosmonautku. Číňanům pouhý rok…

Mohlo by vás zajímat

Témata

Kosmonautika


Zkušenosti a doplnění našich čtenářů

Dobře

17.06.2013 v 16:32 pp

..." Rusům trvalo 19 let, než vypustili druhou kosmonautku. Číňanům pouhý rok…" Však měli o 50 let více na přípravu :-)

Odpovědět

Přidat komentář