Tento vtípek má ovšem i svoji historickou hodnotu, protože Dragon je vůbec první soukromou kosmickou lodí, která se dostala na oběžnou dráhu kolem Země a spojila se s družicovým komplexem.
Věta „Vypadá to, že jsme chytili draka za ocas" se zřejmě stane větou kultovní pro ty, kteří přivítali nástup privátní kosmonautiky. Pomineme-li pár kosmických turistů, kteří se do vesmíru dostali většinou na ruských kosmických lodích, nic soukromého se do kosmu zatím nepodívalo a kosmické lety se odehrávaly pod přísným dozorem vládních agentur, jako jsou NASA, Roskosmos či ESA.
Dragon se blíží i ISS
Nová éra kosmonautiky…?
Z tohoto hlediska je několikráte odložený, nicméně úspěšný let bezpilotní kabiny Dragon – česky Drak – jistě začátkem nové éry – doufejme, že skutečného dobývání a poznávání blízkého vesmíru. Vlády už nemusí soutěžit o prestižní cíle a nemají, jak se zdá, na to peníze.
Proto mohou a musí nastoupit soukromé organizace, které opatrně vystrkují růžky zejména v USA a plánují nejprve kosmické hotely na oběžné dráze Země, pak výpravy kolem a na Měsíc, těžbu nerostů na asteroidech (Planetary Resources) a pak – kdo ví, i lety na Mars. Ostatně, majitel společnosti Space X (Space Exploration Technologies), která vyvinula nejen Draka, ale i řadu raketových nosičů Falcon (Sokol), Elon Musk (jeden ze zakladatelů systému PayPal) se nedávno svěřil deníku Wall Street Journal, že by chtěl za 15-20 let dokonce vypravit expedici na Mars.
Dragon přistává na Marsu – zatím jen v představách pana Muska…
Drak a Sokol
Draka vynesla do vesmíru zatím nejsilnější z řady „sokolů“, raketa Falcon 9. Svým tahem a nosností se vyrovná s raketami Proton, Angara, japonskou H-IIB, americkým Delta IV, Atlas V a čínské Chang Čcheng 5. Je navržená především jako nosič lodě Dragon. Průměr aerodynamického krytu pro užitečný náklad je 3,6-5,2 metrů.
Má existovat ve dvou základních variantách, a to Falcon 9 a Falcon 9 Heavy – ta je ještě posílena o další dva boční startovací bloky. Na nízkou dráhu (LEO) do 600 km unese 9,9 tun (27,5 tun varianta Heavy). Na geostacionární dráhu (GTO) ve výši 35 000 km vynese 4,9 až 12 tun.
Falcon 9 startuje z komplexu 40 na kosmodromu Cape Canaveral. První stupeň má devět motorů Merlin 1C na LOX/RP-1. Aerodynamický kryt má průměr až 5,2 metru, a vejde se do něj pochopitelně i kabina Dragon s nákladem nebo sedmi členy posádky na palubě.
Elon Musk u svého „Sokola 9“
Elon Musk tvrdí, že cílem jím financovaného projektu je snížení kilogramové ceny nákladu, dopravovaného do vesmíru. Za Space X tvrdí, že rakety Falcon mohou cenu jednoho kilogramu nákladu na nízkou oběžnou dráhu srazit z tisíců na stovky dolarů. Doprava s návratovým bezpilotním (a vícenásobně použitelným!) Dragonem je o něco dražší, nicméně optimistické výpočty ukazují, že by přeci jen měl být nejméně o řád levnější než dnešní lety Sojuzů či zásobovacích Progressů.
Dragon není jediný
Soukromá kosmická plavidla vyvíjí více amerických společností – od známého Boeingu po poměrně mladé společnosti, jako je Sierra Nevada Corporation či Blue Origin.
Startovací výstřel k této soukromé iniciativě dal sám prezident Obama záhy po svém nástupu, když prohlásil, že expedice na ISS by měly zajistit soukromé společnosti, zatímco NASA se má věnovat vědě a zkoumání vzdáleného vesmíru (myšleno ovšem v rámci sluneční soustavy – zatím…:-)).
Zdálo se, že to je sice dobrý nápad, ale přeci jen obtížně realizovatelný, přestože rozpracovaných projektů je celá řada. Skeptici poukazovali na fakt, že většina jmenovaných společností nemá historickou zkušenost s kosmickými lety a potřebné znalosti s provozem kosmodromů, a zejména pak s řízením pilotovaných letů, protože se původně (podobně jako Virgin Galactic se SpaceShip 2) chtěly soustředit jen na turistické lety po suborbitální dráze.
Kosmonauti v darčím náklaďáku
Space X je ovšem se svým Dragonem první a po třech zkušebních letech se konečně její výtvor vydal přímo k ISS, kam přivezl posádce celkem 521 kilogramů různého nákladu (normálně 2,5 tuny) a opačným směrem zase odváží 660 kilogramů vybavení a vědeckých přístrojů určených k návratu na Zemi.
Elon Musk doufá, že NASA certifikuje pro kosmické lety i pilotovanou verzi Draka, který je sice poměrně těsný, nicméně ve dvou patrech by pojal až sedm astronautů. Ovšem tato kabina by mohla sloužit spíše jako pendler, ve vesmíru může zůstat jen omezenou dobu – kolem tří dní.
NASA zatím vyčkává a se Space X podepsala pouze dohodu na 12 zásobovacích misí k ISS za 1,6 miliardy dolarů, což Elonu Muskovi zaplatí náklady na vývoj kabiny a „Sokolů“ – to jej prý stálo asi 800 milionů amerických dolarů. Pilotovaná verze Dragonu by měla být hotova okolo roku 2017, tedy v době, kdy má být uvedena do provozu i nová (byť okleštěná) loď Orion agentury NASA – nástupce raketoplánů pro lety na oběžnou dráhu i či k asteroidům.
Pilotovaná verze „Draka“
NASA svými financemi podpořila i vývoj dalších vícenásobně použitelných kosmických lodí, i když nevyžaduje 100 opakovaných startů jako kdysi u raketoplánů, ale pouze tak deset až dvacet. Nejvíce peněz na vývoj nové lodi, celkem 92,3 milionu dolarů, ovšem shrábla společnost Boeing, která se svým projektem kabiny CST-100, nejen tvarově odvozené od lunární lodi Apollo, tvrdě šlape Space X na paty. Její kabina CST-100 má dopravit k ISS sedmičlennou posádku a na rozdíl od Draka může setrvat na oběžné dráze až sedm měsíců.
Nafukovací orbitální stanice (hotel) společnosti Bigelow Aerospace
Počítá se, že každá kabina by startovala nejméně desetkrát a první start je plánován na příští rok. ISS, případně projektovanou nafukovací stanici firmy Bigelow Aerospace (start 2014?), má obsluhovat od roku 2015. Vynášet ji mohou rakety Atlas 4, Delta 5 anebo i citovaný Falcon 9 z Kennedyho kosmického střediska na Floridě.
CST-100 od Boeinga
Třetím ve hře s nadějným projektem je společnost Sierra Nevada Corporation a její stroj se jmenuje Dream Chaser. Jakýsi následovník raketoplánů měl být podle původních plánů otestován už letos. Jde o malý člun pro sedm osob (sedm osob je kompletní posádka ISS, proto všechny lodě uvažují se „sedmičkou“), který by měl podobně jako kdysi plánovaný evropský Hermes startovat na špici rakety Atals 5 a přistávat jako kluzák, na konvenčních letištích.
Dream Chaser společnosti Sierra Nevada
Společnosti Space X a Orbital Science (ta dokončuje nákladní lod Cygnus a nosič Taurus 2, jehož první stupeň bude vyrábět na Ukrajině) by tedy měly pro nejbližší roky zajistit zásobování Mezinárodní stanice nepilotovanými americkými loděmi. Kromě nich tam budou létat osvědčené ruské Progressy, západoevropské ATV (Automatic Transfer Vehicle), japonské HTV (H-II Transfer Vehicle) a možná i další stroje. Bitva se spíše strhne o dopravu posádek po roce 2015. Zatím ale nikdo netuší, zda nějaký trumf nevytáhnou Rusové…
Uvidíme, jak se privátní společnosti ve vesmíru prosadí. Možná to bude zcela nový impuls pro pilotovanou kosmonautiku, která v současné době postrádá významné stimulující cíle.
