Říkali mu věčný čekatel. Jeho start byl desetkrát odložen pro technické závady. Teprve 20. února 1962, téměř rok po Gagarinovi, John Herschel Glenn odstartoval jako první americký astronaut k orbitálnímu kosmickému letu. Když mu navrhovali (z obavy o jeho psychiku po pětihodinovém sezení v kabině a desátém zrušení startu), že jej vystřídají, prohlásil s ledovým klidem: Čekal jsem tři roky, těch pár dní ještě počkám…
Po Juriji Gagarinovi a Germanu Titovovi, ruských (sovětských) kosmonautech, z nichž Titov obletěl Zeměkouli 17x, byl Glenn třetím mužem na světě, který obkroužil (třikrát) naši planetu v kosmické lodi. Před ním sice ochutnali kosmický prostor už dva jeho kolegové – Alan Shepard a Virgil „Gus“ Grissom (už v květnu a červenci 1961), ale jen na pár minut při balistickém letu jejich kabin Mercury (dnes se chystají na podobné „žabí skoky“ a 5 minut v beztíži soukromníci – viz např. SpaceShip Two).
Astronaut John H. Glenn před svým druhým letem (1998)
Po třech obletech Země v kabině kosmické lodi Mercury MA6 (označované i jako Friendship - 7) přistál John Glenn po letu dlouhém 4 hodiny a 55 minut ve vlnách Atlantiku nedaleko čekajícího záchranného torpédoborce USS Noa. Tímto „žblunknutím“ (splashdown) začala americká kosmická epopej, která vyvrcholila přistáním prvních lidí na Měsíci v červenci roku 1969.
Pro Američany byl úspěšný Glennův let ohromným povzbuzením, nicméně tehdy málo kdo tušil, že tento muž přistával s vědomím, že má zřejmě poškozený tepelný štít, který jej chrání při průletu atmosférou před shořením. Naštěstí šlo jen o chybnou hlášku přístrojů a astronaut si jen užil ohňostroj od brzdících raket, které řídící středisko doporučilo neodhodit, neb svým způsobem ochranný beryliový štít poutaly ke kabině.
Po přistání tuto dramatickou situaci komentoval Glenn lapidárně: „Potil jsem se odshora až dolů. Když jsem spatřil kusy brzdících raket, napadlo mne, zda se skutečně ten ochranný štít nepoškodil. Když se to tak vezme dohromady, mohl to být velmi ošklivý den…“
Před startem: Raketa Atlas s kabinou Mercury na špici
Sice by toto mohla být tečka za padesátým výročím letu prvního amerického astronauta, ale John Glenn sám i projekt Man in Space – pojmenovaný pak Mercury je natolik zajímavý, že je dobré si jej připomenout. A nejen proto, že Glenn se jako jediný z první sedmičky astronautů, ve svých 77 letech, svezl do vesmíru ještě v raketoplánu Discovery při misi STS-95 dne 29. října 1998.
Dnes, ve svých jednadevadesáti letech, si užívá 50. výročí svého prvního startu. O deset let mladšímu Gagarinovi se to nepovedlo…
Prvních sedm
Úřad NASA, který se měl jako civilní instituce zabývat kosmickým výzkumem, si hned po svém vzniku v říjnu 1958 během několika dní zformuloval tehdy nejodvážnější program – Man in Space – člověk ve vesmíru. Byla to reakce na tehdejší sovětské úspěchy ve vesmíru. A již v prvních lednových dnech roku 1959 ředitelství NASA zveřejnilo výběrové řízení mezi vojenskými piloty na zcela nový obor povolání – astronaut.
Není bez zajímavosti, že hlavní podmínkou pro zájemce bylo americké státní občanství a dále: ideální zdraví, věk do 40 let, výška do 178 cm, minimálně 1 500 nalétaných hodin ve funkci pilota a alespoň nejnižší vědecká hodnost(!). Pravda, původně se počítalo s výběrem mezi vědci, ale podobně jako v SSSR pak hlava státu (tehdy v USA prezident Dwight Eisenhower) rozhodla, že první američtí astronauti budou vybráni mezi vojenskými zkušebními piloty.
Z pětistovky elitních letců zbyla první „Sedmička“ – Alan Barlett Shepard (1923-1998), Virgil Ivan Grissom (1926-1967), John Herschel Glenn (*1921), Malcom Scott Carpenter (*1925), Walter Marry Schirra (1923-2007), Leroy Gordon Cooper (1927-2004) a Donald Kent Slayton (1924-1993). Povšimněte si – americký výběr byl podstatně starší, než tehdejší sovětský „První oddíl“ – Glenn byl nejstarší, benjamínkem pak byl dvaatřicetiletý Cooper.
A ještě jeden podstatný rozdíl tu byl – Američani byli často zkušenými, i válečnými letci s minimem 1 500 nalétaných hodin (Glenn bojoval už v tichomoří na stíhačce F4U-Corsair) a v korejské válce dosáhl na tryskovém F-86 Sabre tří sestřelů MiG-15), kdežto sovětští mladíci si ke střelnému prachu ani nečuchli a málokdo se počtem nalétaných hodin blížil tisícovce.
Od dubna 1959 zahájila „Sedmička“ přípravu na dráhu astronauta a už 21. února 1961 byl Glenn spolu se Shepardem a Grissomem vybrán do trojice, která se připravovala k prvnímu, podle plánu zatím jen suborbitálnímu letu. Glenn byl také jmenován náhradníkem při oněch „žabích skocích“ Alana Sheparda a Virgila Grissoma.
Podle původního programu měl i Glenn absolvovat „jen“ suborbitální let, ale koncem léta 1961, údajně pod vlivem celodenního letu Germana Titova (17 obletů Země), bylo rozhodnuto pokusit se rovnou o orbitální let. Rozhodování také napomohl fakt, že po počátečních problémech už byla uznána jako vhodný nosič mezikontinentální raketa Atlas (předchozí starty zabezpečovala ještě von Braunova Redstone, vlastně zdokonalená V-2) a tak byl 29. listopadu 1961 John Glenn vybrán jako kandidát na první americký skutečný kosmický let. Jeho náhradníkem byl jmenován Scott Carpenter.
John Glenn při letu ve své kosmické lodi 20. února 1962
Jako druhý měl sice letět Donald Slayton, ale protože lékaři u něj objevili malou srdeční vadu, byl z kandidatury na kosmický let vyškrtnut a místo něj let absolvoval právě Carpenter. Vydržel však a v roce 1975 se účastnil historického společného sovětsko-amerického letu kosmických lodí Sojuz a Apollo.
Z první sedmičky se tak do vesmíru podívali všichni a řada z nich se účastnila ještě i programů Gemini a Apollo (např. Walter Shirra - 1962: Mercury MA-8 Sigma-7; 1965: Gemini GT-6A; 1968: Apollo 7), přičemž Alan Shepard si ještě zahrál golf na Měsíci v průběhu expedice Apollo 14 (1971).
Bohužel, Glenn, byť se velmi sblížil s rodinou prezidenta Kennedyho, záhy zjistil, že se s ním pro další starty nepočítá, a tak si začal budovat politickou kariéru. Už v prosinci roku 1962 oznámil svojí kandidaturu na senátora za stát Ohio. Do Senátu USA se ale dostal až v roce 1974 a členem nejvyššího zákonodárného sboru USA byl až do začátku roku 1999.
Nelze se dnes ubránit citaci z článku Lubomír Kurze Bylo-nebylo - Program Mercury (srpen 1999): „Přes pochopitelné četné a zásadní rozdíly měli Jurij Gagarin a John Glenn i hodně společného. Stejně jako Jurij Gagarin byl ideálním modelem ‚mladého budovatele komunismu‘ a hrdiny Sovětského svazu, byl John Glenn takřka ideálním ‚Američanem‘. A v neposlední řadě, oba byli z titulu svého ‚národního hrdinství‘ na skryté přání politického vedení ‚chráněni‘ před nebezpečím, které by jim mohlo hrozit absolvováním dalšího kosmického letu.“
Jednomu z nich se to ale podařilo… Jak už bylo řečeno výše, sedmasedmdesátiletý John Glenn se do vesmíru ještě jednou, dost neočekávaně, vrátil. V lednu roku 1998 oznámil Americký úřad pro letectví a kosmonautiku, že byl doplněn do posádky raketoplánu Discovery. Mise STS-95 (29. října 1998) trvala 8 dní, 21 hodin a 44 minut, raketoplán Discovery v tomto čase uskutečnil celkem 134 obletů Země.
John Glenn se po startu raketoplánu stal držitelem několika rekordů – je nejstarším člověkem, který doposud vzlétl do vesmíru, a astronautem, který měl mezi svými starty nejdelší prodlevu – 36 let…
Od Mercury na Měsíc
Program Mercury naučil Američany létat do vesmíru, byť byli ještě dlouho v závěsu za Sověty. Vždyť jen co do hmotnosti kosmických lodí byla kabina Mercury se svými cca 1 200–1 300 kilogramy úplný střízlík proti Vostokům (4,5 tuny) a astronauta tam málem museli opravdu nazouvat jakousi lžící na boty…
Kabina Mercury i se záchranou věžičkou, kterou sovětské kosmické lodi měly až od nástupu Sojuzů
Program ale položil základy, na kterých se mohla odvíjet koncepce pilotovaných letů do vesmíru. Koncepce, která přes program Gemini (1965-66) vedla k výsadku lidí na povrchu měsíce v červenci 1969 (Apollo 11).
Podobnou koncepci přes počáteční náskok sovětská kosmonautika postrádala a jak se dnes potvrzuje, sloužila bohužel především budování politické prestiže SSSR. Sovětský hlavní konstruktér a muž, který dokázal dostat do vesmíru prvního člověka – Sergej Pavlovič Koroljov – sice sovětským vládcům takovou koncepci navrhoval a po dosažení Měsíce v šedesátých létech měli kosmonauti zamířit k Marsu, ale ti i na americké plány reagovali váhavě a s velkým zpožděním, hlavně armáda v nich neviděla velký smysl.
Faktem je, že jak Gagarin, tak John H. Glenn, jehož padesáté výročí letu dnes, 20. února 2012, vzpomínáme, připravili cestu Armstrongovi a Aldrinovi na Měsíc. Kdo ví, jaké sny o vesmírných letech má dnes jednadevadesátiletý Glenn. Možná, že jemu se všechny splnily.
