Iluze obří ruky patří mezi podivné, děsivé, až absurdní zážitky. Je to velmi stresující příhoda, na kterou rozhodně nezapomenete. A co je zlé, rozhodně není tak vzácná, jak jsme si původně mysleli.
Iluze obří ruky (Zdroj: Aeroweb.cz)
Příběh této iluze je prostý: letíte v náklonu a snažíte se polohu vyrovnat. Ale kormidla jsou náhle ztuhlá a ani maximální silou se vám nedaří jimi pohnout. Jakoby vám obří ruka tlačila křídlo do nežádoucí polohy. Letadlo se vám převrátí a je neovladatelné. Rozuzlení této příhody je ještě děsivější, vaše řízení je zcela v pořádku a celý problém je jen ve vaší hlavě.
Když budete na internetu hledat informace o tomto fenoménu, mnoho toho nenajdete. Iluze obří ruky (The Giant Hand phenomenon) totiž patří mezi letecké iluze, které jsou relativně nově poznané a málo vysvětlené.
Poprvé ji popsal můj kolega chirurg a letec dr. King z Institutu letecké medicíny Kanadského královského letectva. Dr. King popsal vlastní zážitek, který se odehrál v r. 1959 při nočním letu s malým letadlem za podmínek letu podle přístrojů. Je dobré připomenout, že to bylo v době, kdy létání podle přístrojů byla relativně mladá disciplína.
Dr. King letěl levou stoupavou zatáčku a sklonil hlavu doprava dolů, aby se podíval na palubní desku a zapnul odposlech radiokompasu. Ucítil silnou závrať (Coriolisova iluze), která mu způsobila prostorovou dezorientaci. Až do této chvíle to nebylo nic neobvyklého, co bychom neznali.
Dr. King se snažil udržet vodorovnou polohu letadla, když tu náhle ucítil extrémní tuhost řízení. Snažil se vší silou, oběma rukama i koleny, tlačit do řízení, ale nemohl pohnout řídicí pákou vpravo. Cítil, jakoby obří ruka tlačila řídicí páku doleva a nedokázal ji přetlačit. Dr. King popsal, že byl schopen obnovit kontrolu nad letadlem v okamžiku, kdy řídicí páku uchopil pouze palcem a ukazovákem. Náhle celý problém s řízením zmizel.
Pochopitelně se prokázalo, že řízení letounu bylo bez závad a nebyla prokázána jiná mechanická příčina incidentu.
Tato ojedinělá příhoda zůstala dlouhou dobu nevysvětlená a nepovšimnutá. V roce 1994 procházela skupina indických vojenských stíhačů výcvikem. Tématem výuky byla prostorová dezorientace a adepti měli vlastními slovy popsat svůj nejhorší zážitek spojený s prostorovou dezorientací. Analýza nápadně podobných popsaných příhod přivedla Iluzi obří ruky na světlo.
Typická historka zněla takto: po vzletu žák stoupal a po ukončení stoupavé zatáčky vletěl do mraku. Řízení letadla podle přístrojů vyžadovalo setrvalý pohled na palubní desku, náhle ale žák uviděl záblesk světla po straně letadla. Zvedl hlavu a podíval se tímto směrem, ale zjistil, že jde pouze o odraz pozičních světel od oblačnosti. Podíval se zpět na palubní desku a zjistil na umělém horizontu, že letadlo má náklon 15 stupňů. Srovnal náklon, ale brzo si všiml, že náklon letadla se stále znovu obnovuje. Bylo stále obtížnější držet polohu letadla. Žák popsal, že nakonec musel použít nesmírnou svalovou sílu k udržení polohy, což bylo pochopitelně velmi stresující. V tomto okamžiku instruktor zavelel k sestupu. Potíže náhle vymizely po sklesání pod oblačnost s obnovením vizuálního kontaktu se zemí. K velkému překvapení žák nyní zjistil, že řízení letadla funguje bez závad. Tato indická příhoda je nápadně podobná příhodě dr. Kinga, zajímavý postupný nárůst síly v řízení a také okamžité vymizení iluze pohledem na zem.
Z více těchto příhod bylo obecně konstatováno, že pilot trpící Iluzí obří ruky má pocit, že letadlo nereaguje odpovídajícím způsobem na zásahy do řízení. Každý pokus přivést letadlo do požadované polohy je zdánlivě znemožněno snahou letadla vracet se do jiné, stabilnější polohy. Piloti to popisují tak, jakoby obří ruka stlačila a držela jedno křídlo dole.
Aby mohla tato iluze nastat, musí být splněno několik podmínek, jejichž kombinace nám zatím nedává žádné logické vysvětlení:
let bez dohlednosti horizontu - v noci nebo v oblačnosti;
psychické vypětí nebo únava pilota;
bezprostředně před příhodou byla pozornost pilota zaměřena jinam, než na řízení polohy letadla;
pilot provede pohyb hlavou nebo letadlem tak, že tíha náhle působí více zepředu, tedy předkloní hlavu, brzdí letadlo nebo potlačí řízení;
letadlo se náhle ocitne v poloze vyžadující rozhodný zásah do řízení.
Příčina tohoto jevu není dosud bezpečně objasněna. Vysvětlení velmi pravděpodobně souvisí s reflexy, které nám při běžném životě na zemi pomáhají udržet rovnováhu ve stoji a udržet vzpřímenou polohu. Za popsaných podmínek v nepřirozeném prostředí kokpitu letadla dojde k oklamání smyslů a nekontrolovatelně dojde k zapojení těch nesprávných reflexů, které nám s rovnováhou pomáhají. Dojde k zapojení nesprávných svalových skupin a pohybových automatizmů, kterými je mozek zvyklý řídit pohyb těla po zemi.
Jiní autoři tvrdí, že Iluze obří ruky je způsobena rozporem mezi vědomým a podvědomým řízením letadla. Představme si to tak, že letadlo dokážeme řídit zcela podvědomě běžnými pohybovými návyky, na které nemusíme myslet a provádíme je automaticky.
Typickým příkladem těchto naučených podvědomých automatizmů je jízda na kole, ale i létání s letadlem. Můžeme letadlo řídit tak, aniž bychom na řízení museli myslet, díky pohybům, které děláme zcela automaticky. Pokud se ocitneme v nesprávné poloze, zpozorníme, zamyslíme a provedeme vědomý zásah do řízení tak, abychom polohu opravili.
Za určitých výše popsaných podmínek se může stát, že provedeme oba tyto postupy současně, ten podvědomý i ten vědomý, a tyto postupy jsou navzájem opačné. Vědomý postup „nevypne“ běžně prováděný automatický podvědomý pohyb. V jednom okamžiku tak současně zapojíme různé svalové skupiny působící proti sobě tak, že navzájem ruší svůj pohyb a výsledkem je pocit zatuhnutí řízení. Takové vysvětlení je logické a dává smysl.
Pokud podlehnete iluzi obří ruky, řešení je poněkud překvapivé, ale vcelku spolehlivé. Vezměte řídicí páku pouze jemně mezi palec a ukazovák ruky. Obtíže okamžitě vymizí. Tímto způsobem - palcem a ukazovákem - totiž letadlo obvykle neřídíte. A proto tím okamžitě spolehlivě vypnete podvědomé pohybové návyky a podvědomé svalové povely. Letadlo řídíte pouze vědomými pohyby a spolehlivě obnovíte kontrolu nad letadlem.
Pokud jste podlehli iluzi, vaše rameno a ruka dostávaly navzájem protichůdné vědomé a podvědomé povely. Jenže pohyby prsty ani v běžném životě nepodléhají běžným reflexům k udržení rovnováhy, protože po prstech rukou nechodíme. Prsty rukou jsou velmi citlivé a jemně ovládané mozkem ze speciálních center. Pohyby prsty ruky se tak nezapojují do reflexů, které jsou za Iluzi obří ruky zodpovědné.
Iluze obří ruky není dobře popsána a mezi piloty není známa vůbec. Nicméně se ukazuje, že zdaleka není tak vzácná a zůstává skryta za celou řadou nevysvětlených nehod souvisejících se zdánlivou poruchou řízení. Bylo zjištěno, že 15 % vojenských pilotů v USAF má zkušenost s touto iluzí. Piloti mají tendenci vysílat tísňovou informaci o nefunkčním řízení a katapultovat se.
Je zjevné, že ve statistikách nehod tuto iluzi nenajdeme, zůstává skrytá v kolonce „nevysvětlené poruchy řízení letadla“ a také „prostorová dezorientace pilota“. Iluze může nastat pouze za letu bez vidu v podmínkách IMC za letu podle přístrojů.
V dopravním létání se pravděpodobně vyskytuje málo, protože tam se většina manévrů létá za IMC se zapnutým autopilotem. Příhody jsou dobře popsané ve vojenském letectvu, které je pod dohledem leteckých lékařů, piloti jsou dobře vycvičení, mají manévrovatelná letadla, létají za IMC a při manuálním řízení.
Není ale žádný důvod si myslet, že se nevyskytuje při létání s malými letadly za IFR. Nicméně je zde mnohem méně pravděpodobné odhalení iluze jako skutečné příčiny nefungujícího řízení a případné nehody.
Tušíme, že s Iluzí obří ruky pravděpodobně souvisí i jiná iluze, Iluze „letu na ostří nože“ (Knife-edge illusion). Pilot letící bez vidu a za určitých dosud neznámých podmínek má pocit extrémní nestability letadla. Navíc má subjektivní dojem, že každý sebemenší pohyb řídicí pákou vede k extrémnímu účinku kormidel a prudkým změnám polohy letadla. Vysvětlení pro to nemáme žádné.
Kapitola „prostorová dezoriantace a letové iluze“ je v letecké medicíně mladá a čeká na další objevitele, kteří vysvětlí záhady chování pilota. Také vám připadá svět letových iluzí tak fascinující? Pokud máte někdo podobný zážitek, ozvěte se mi, prosím.
dobrý den pane Melechovský, stává se mi občas, že pokud vlétnu manuálně do mraku v náklonu, při provádění zatáčky a potom srovnám letoun do přímého směru, mám "neodbytný pocit", že právě teď jsem v náklonu a poloha předtím byla horizontální a přímá. To si tedy myslí mozek. Výsledkem bývá stálá korekce kursu, nikoliv jeho držení. Otázka : může to být tím, že si mozek před vlétnutím do mraku zafixuje polohu jako správnou a potom na jakoukoliv změnu již reaguje jako na stav, který je třeba "napravit a srovnat" viz ztráta rovnováhy. Podotýkám, že se jedná o případ letu v náklonu za vidu, vlétnutí do mraku a rovnání a držení kursu již za IMC v mraku. Somozřejmě po opuštění mraku, oblačnosti kdy mozek vidí horizont toto okamžitě ustane.
Dobrý den, děkuji za příspěvek. Iluze, kterou popisujete, se jmenu je "leans". Je to nejčastější iluze a zažije ji každý pilot lékající podle IFR za IMC, vyhnout se tomu nelze. Podrobnosti naleznete zde: http://www.europeanpilotacademy.com/portals/43/TheLeans.pdf . Bohužel to není Iluze obří ruky. Ač bych si moc přál poznat kolegu, který ji zažil ve sportovním letadle. Byla by z toho pěkná odborná práce.
"Navíc má subjektivní dojem, že každý sebemenší pohyb řídicí pákou vede k extrémnímu účinku kormidel a prudkým změnám polohy letadla. Vysvětlení pro to nemáme žádné."
Třeba se mozek nemá čeho chytit v prostoru, aby vyhodnotil realnou vychylku, tak to všechno vyhodnotí jako větší...
Asi to nesouvisi, ale mozek vyhodnotí díru v zubu osahanou špičkou jazyku jako 7x větší než je... jestli to není někde tady :)
Tento jev jsem vypozoroval i u řízení RC modelů.V okamžiku plného soutředění pouze na letící model,většinou v krizové situaci, může dojít k setrvání ve špatném povelu letícímu modelu.Model točí pravou a pilot místo aby kontroval, točí pravou až do hlíny.Většinou se pak každý hájí technickou závadou:ono mě to přestalo poslouchat...Také se tomu říká spadlo to na ruce.Nebo zatuhnutí...Třeba je to stejný efekt,jako iluze obří ruky.Nicméně modely se většinou řídí právě palcem a ukazovákem,takže iluze vznikne spíše upřeným pohledem na model bez vidu pozadí a s následky nahraditelnými.Ovšem když já vlétnu s gld do "sr..ek" tak mám spíše iluzi mokrého pozadí...
Některé části těla jsou skutečně obzvláště dobře citlivé a jemně ovladatelné. Některé malé části těla, jako prsty, zuby a jazyk, mají velká centra v mozku, které je ovládají. Grafické podobě projekce částí těla do mozku říkáme senzitivní homunculus a je to takový človýček s malým těle a končetinami , ale s velkými prsty, jazykem, ústy. To je důležité, abychom byli schopni vykonávat jemné pohyby prsty a také přesně rozmělnit potravu v dutině ústní. Souvisí to s tím, že se můžeme vymanit z Iluze obří ruky řízením pouze prsty. Nemáme ale žádný důkaz nebo logické vysvětlení, že to souvisí s příčinou vzniku Knife-edge illusion. Ta vzniká pravděpodobně také z rozporu mezi podvědomou a vědomou představou o řízení letadla.
Bohužel ani tento jev nesouvisí s popisovanou iluzí. U RC modelu jsou totiž zásadní dva rozdíly. Za prvé vidíte na horizont a nemůže nastat prostorová desorientace. Za druhé ne Vás nepůsobí setrvačné a aerodynamické síly působící na model. Pokud řízení modelu není dostatečně intuitivní, může nastat jednoduchá chyba v tom, že si spletete strany. Zvláště se to může stát, pokud model letí směrem k Vám a směrové ovládání modelu je opačné, než odpovídá pohledu na model. Pokud model krouží, musíte si neustále přehazovat v hlavě směry, do kterých model řídíte. Stejný problém známe z laparoskopické chirurgie. Pokus se kamera dívá z opačné strany, než je směr chirurgických nástrojů, operovat je náhle velmi obtížné.
Bylo by zajímavé zjistit, zda by se iluze obří ruky dala simulovat za pomocí patřičně vybavené "centrifugy". Za využití současně probíhající simulace samozřejmě. Simulace příčin by snad nemusela být tak složitá :o) Bylo by to možné?
modeláři se často potýkají s problémem světlého prostoru nad horizontem a tmavého pozadí pod horizontem.To se děje hlavně v letních měsících v podvečer, kdy je slunce ještě dostatečně vysoko na to, aby se dalo létat, ale pro"velké" piloty je tzv. už po západu. V tomto krátkém období dne se dá využívat podvečerní termika, ale modelář musí svůj model velmi bedlivě sledovat, aby si uvědomoval, na kterou stranu točí zatáčku.Pokud se baví s kolegou a pohlédne jinam, okamžitě ztrácí přehled o tom, na kterou stranu vlastně točí... Ale to není případ iluze obří ruky, to je spíš porucha prostorového vnímání za zhoršených světelných podmínek.To jen k těm modelářům. Jinak bezva článek.
Teoreticky by to jít mělo a je možné vytvořit na simulátoru podmínky, za kterých iluze vzniká. Na druhou stranu nemám žádnou odbornou informaci o tom, že se o to někdo pokusil a s jakým výsledkem. Dovolím si ale vyslovit názor, že vojáci toto jistě zkoumají, protože opuštění zdravé stíhačky jako následek této iluze je dostatečnou motivací.
Je to už pár rokov čo na jednom letisku došlo k nehode-katastrofe pri ktorej zahynul pilotný žiak. Pilot inštruktor na záver letového dňa po vzlete za navijakom na L-13 previedol ostrú zákrutu o 360° nad „štartom“ pri ktorej spadol do špirály a následné narazil do zeme,. Ako som uviedol pilotný žiak na prednom sedadle zahynul, inštruktor vyviazol len z ľahkými poraneniami.
Výsledok šetrenia v skratke znel asi takto: pilot nedokázal vybrať špirálu, použil nedostatočné „kontra“ krídelka.
Mňa tento prípad ale roky vŕta v hlave, pretože takýchto ostrých zákrut som urobil stovky a viem že Blaník ich poslušne vyberá bez použitia extrémnej sily.
Nemohlo to byť niečo také ako ste uviedli v článku?
Ešte pár detailov: -stalo sa to na konci letového dňa počas ktorého inštruktor lietal s elementarkou a preto bol unavený
-pri utiahnutej zákrute s veľkým náklonnom posobý znažné preťaženie
-zo zadného sedadla nie je vidieť celý horizont a inštruktor pravdepodobne pozeral na zem na ľudí.
-inštruktor mohol prebrať riadenie až tesne pred zákrutou
Děkuji za zajímavý příspěvěk. Pokud připustíme, že instruktor neměl dostatečný výhled z kabiny a mohla nastat prostorová desorientace, potom čistě teoreticky to nelze vyloučit. Orientaci zhoršovalo přetížení a rychlé změny polohy v prostoru. Sám jsem s Blaníkem létal a myslím, že je málo pravděpodobném že instruktor měl nedostatečný výhled vedoucí k úplné desorientaci v prostoru. Pilot mohl při rychlém manévrování, přetížení a únavě špatně vyhodnotit situaci a nesprávně provést koordinaci pohybů při řízení, prostá lidská chyba. Na nehodě se mohla podílet i mnohem jednodušší somatogyrální nebo Coriolisova iluze. Označit to za Iluzi obří ruky by bylo příliš troufalé. Chtělo by to svědectví samotného instruktora.
Jednou jsem v noci létal okruhy a při posledním vzletu jsem se pral a výškovkou, nemohl jsem přitáhnout. Podezírám se ale, že jsem si špatně vyvážil letadlo. Kolečko jsem vytočil zářezem nahoru ale možná o otočku špatně... Vše dobré, uvolnil jsem se, zamyslel a začal znovu přitahovat a vyvažovat do stoupání. Takže asi zase žádný námět...
diky za vase clanky, davide, ctu je opakovane s nadeji, ze az se mi neco takovyho stane, vzpomenu si na to :)
ale treba mi driv seberete medical a zachovate me tak pri zivote :)
Pokud dobre rozumim O. Pavelka (Pod nohama nebe) v kritickem letu hlasil v jednu dobu stejne symptomy -- ze nemuze srovnat. Nebo to je klasicka iluze za letu?
http://www.youtube.com/watch?v=sSUGh4mrWso&feature=channel
Dobrý den, díky moc za zajímavý článek. Zajímalo by mě, zda se "iluze obří ruky" může týkat i podélného řízení, tedy práce s výškovkou - a způsobit dojem, že pákou nelze pohnout? Díky moc jak za odpověď, tak za zajímavé počtení. Určitě se to neztratí, až se jednou do těch oblak taky vypravím...
