Celá kabina je navržena bytelně, a tak již při nastupování máte pocit, že se jedná o skutečně dospělé letadlo, které něco vydrží. Samozřejmě se tato bytelnost musela projevit v prázdné hmotnosti letadla, a proto SportCruiser již nelze provozovat v České republice v kategorii UL, ale pouze ve vyšší kategorii.
Musím uznat, že SportCruiser je po designérské stránce velice povedený. Linie celého letadla jsou ladné a i barevný marking je velmi zdařilý. Kdysi dávno jsem slyšel povídačku, že letadla, která pěkně vypadají, také dobře létají. Nevím, co je na tom pravdy, ale u SportCruisera to tedy platí. Řízení je velice příjemné a nezáludné, jen si ze začátku musíte zvyknout na mírně citlivější výškovku. Letadlo dobře poslouchá na jakýkoliv impulz do řízení, ale přitom je stabilní a v klidném ovzduší vlastně vůbec nemusíte pilotovat. Pustíte knipl a necháte SportCruisera letět stále rovně. Zároveň pro různé režimy letu skoro nemusíte používat vyvážení, síly v řízení jsou příjemné. Kromě pár funkčních detailů, uvedených dále v textu, bych SportCruiseru vytkl asi pouze horší výhled z kabiny, jelikož pilot sedí v kabině dosti „utopený“.
Foto Martin Chovan
Vývoj a výroba
Výroba SportCruiseru probíhá ve firmě Czech Sport Aircraft a.s. v areálu firmy Aircraft Industry a.s. (bývalý LET Kunovice) v Kunovicích. Současná produkce dosahuje prý až patnácti letadel měsíčně a na výrobě se podílí 180 zaměstnanců společnosti. První SportCruiser vzlétl v roce 2005, v té době byl ještě produkovaný společností Czech Aircraft Works, která později ukončila svoji činnost z důvodu finančních potíží. Celá produkce však přešla na nového majitele a v současné době zajišťuje kapitálové krytí provozu továrny finanční skupina Slavia Capital.
Společnost, původně založená Chipem Erwinem, má s konstrukcí lehkých a ultralehkých letadel dlouhodobé zkušenosti. Posledních více než patnáct let se zabývala licenční výrobou letadel Zenair. Dále následovaly vlastní konstrukce, například letadel Parrot a Mermaid. Technologie výroby je velice pokročilá. Jednotlivé díly SportCruisera se vyrábějí na NC strojích, což zaručuje vysokou přesnost výroby.
Konstrukce letadla
SportCruiser je celokovový dolnoplošník se sedadly vedle sebe, s pevným tříkolovým podvozkem s vlečeným, neřízeným předním kolem. Ocasní plochy mají klasické uspořádání. Vztlakové klapky a vyvážení se ovládají elektricky. Vyvážení je nejen na výškovém kormidle, ale také na křidélkách pro možnost dovyvážení sil kolem podélné osy řízení při nerovnoměrném rozložení hmotnosti v pilotní kabině nebo rozdílném množství paliva v palivových nádržích. Palivové nádrže jsou umístěny v náběžných hranách obou křídel a obsahují 2x 60 litrů paliva. Překvapila mne však plastová víčka palivových nádrží, která se velmi špatně otevírají a dosti kazí dobrý dojem z celého letadla. Konstrukce SportCruiseru je celokovová skořepina, převážně vyráběná z vysoce kvalitního leteckého duralu 6061.T6, dále je v konstrukci použita ocel 4130. Letecký dural 6061 se vyznačuje velkou odolností proti korozi, a navíc se ještě provádí standardní ochranný vnitřní nástřik konstrukce. Konstrukce skořepiny je spojována trnovými nýty, nosník hlavního křídla je však spojen klasickým oboustranným nýtováním.
Foto Martin Chovan
Motory a avionika
Pohonnou jednotku tvoří klasický Rotax 912 ULS s maximálním vzletovým výkonem 100 k. Vrtule se dodávají na přání zákazníka na zemi i za letu stavitelné. Výbava avionikou SportCruiseru se dělí do tří nabízených kategorií – verze Club, Tourer a Professional. Nejnižší verze Club je vybavena pouze nezbytnými klasickými letovými a motorovými přístroji. Pokročilejší verze Tourer se nabízí s plnou výbavou klasickými přístroji – základní osazení 6-pack se skládá z rychloměru, elektrického umělého horizontu, výškoměru, variometru, směrového setrvačníku a zatáčkoměru s kuličkou, samozřejmě doplněných klasickými motorovými přístroji. Verze Professional je vybavena plně digitálním „glass kokpitem“ od firmy Dynon. Nejčastěji se montují Dynon EFIS D100 a Dynon EMS D120, výrobce však nabízí též zástavbu digitálních přístrojů od společnosti TruTrack.
Foto Martin Chovan
Na středovém panelu najdete standardně držák GPS přístroje Garmin řady 296/496 od společnosti AirGizmo a rádio a odpovídač Garmin. Na přání je možné letadlo vybavit také autopilotem, audio panelem a popřípadě GPS Garmin řady 69x nebo i přístroji pro radionavigaci.
Pilotní kabina a zavazadlový prostor
Do pilotní kabiny nastoupíte pohodlně pomocí schůdku a přes kořen křídla, který je opatřený protiskluzovou vrstvou. Jedinou výtku bych měl k chybějícímu madélku na trupu za kabinou, jež by ulehčilo sestupování zpět z křídla na schůdek. Překryt kabiny se otevírá dopředu a je podepírán pneumatickými vzpěrami. Ukotvení zcela na bocích trupu dává překrytu dobrou stabilitu a nemusíte mít strach, že se vylomí při prvním poryvu větru. Problémem je však zavírání kabiny, jelikož na vnitřní straně kabiny není žádný úchyt ani madlo pro přitažení kabiny dolů k trupu. Nezbude vám, nežli buď ručkovat po plynovzpěře, anebo se odpoutat, postavit v kabině a zavřít překryt. Při usazování na sedačku v kabině vám také dobře pomůže masivní madlo umístěné mezi sedadly a též držadlo nad palubní deskou. Kabina SportCruisera je nadstandardně široká, a tak i fyzicky mohutnější posádka zde najde skutečné pohodlí.
Foto Martin Chovan
Zavazadlový prostor SportCruisera je opravdu velkorysý a je rozdělen do dvou částí. Hlavní část je umístěna klasicky za sedadly posádky, tento zavazadlový prostor je dostatečně rozměrný a je perfektně dostupný i za letu a zároveň pro nakládání bagáže. Druhou část zavazadlového prostoru naleznete v obou křídlech. Jedná se o uzavíratelné přihrádky, umístěné za hlavním nosníkem a dosahující až na dno křídla. Uzavírání přihrádek je vyřešeno pomocí rychlouzamykacích šroubů a otevírá se pomocí šroubováku. Velikou výhodou je umístění těchto přihrádek v těžišti letadla, tudíž nemá uložený náklad špatný vliv na centráž letadla. Přihrádky nejsou sice přístupné za letu a i jejich otevření není nejrychlejší, ale například pro uložení výbavy na dlouhý letecký výlet jsou perfektní.
Foto Martin Chovan
Ergonomie pilotního prostoru
Ergonomie pilotní kabiny je vyřešena vcelku dobře. Všechny ovladače i přístroje jsou dobře dostupné z pilotního sedadla. Nožní řízení je stavitelné precizním systémem v dostatečném rozsahu a to jak před letem, tak dokonce za letu. Nevhodný je ukazatel polohy vztlakových klapek, který tvoří soustava světelných diod. Ukazatel je zcela nečitelný při přímém nasvícení sluníčkem, k čemuž za slunného dne dochází velmi často. Vztlakové klapky se ovládají běžným kolébkovým přepínačem, zde by bylo také příjemné vylepšení použitím ovladače s přednastavenou pamětí jednotlivých poloh. Dalším nedostatkem je větrání kabiny při pohybu na zemi. Kabina se větrá pouze náporovými vstupy vzduchu profilu NACA na bocích pod překrytem kabiny, jež fungují perfektně, ale pouze za letu. Při pojíždění za horkých dnů vás čeká v kabině sauna, které by nejspíše pomohlo zcela obyčejné boční kruhové okénko. Překryt kabiny je dosti těžký, a tak pokud se rozhodnete pojíždět s pootevřenou kabinou a budete ji nadzdvihávat loktem, musíte počítat s tím, že vás bude kabina dost tlačit. Otázkou je také funkčnost větrání v chladných dnech pro odmlžení překrytu kabiny, jehož vyústění větrání se nachází v prostoru kolen posádky. Do těchto podmínek jsme se však v průběhu testu nedostali, a tudíž nemohu funkčnost posoudit.
Úložné prostory v kabině jsou kromě klasických postranních kapes doplněny ještě velmi praktickou přihrádkou ve středovém panelu mezi piloty – pod společnou opěrkou ruky. Co mi však v kabině chybělo, je nějaká opěrka pro levou ruku pilota. Plynová páka je umístěna přímo před opěrkou pravé ruky a je pohodlně ovladatelná. Aretace plynu je řešena přítlačným tělesem na zdrsněný povrch a funguje také velmi dobře. Vedle páky plynu je na společné ose umístěna páčka sytiče. Ovladač sytiče bych však raději situoval na palubní desku, jelikož se nepoužívá v průběhu letu, ale pouze při startování motoru, a vedle plynové páky spíš překáží.
Foto Martin Chovan
Letové vlastnosti
Jak jsem napsal již na začátku, SportCruiser létá velice příjemně. Při všech letových režimech je letadlo dobře ovladatelné, před dosažením pádové rychlosti řízení varuje a letoun nemá tendenci samovolně padat do vývrtky. Pádová rychlost je skutečně nízká a letoun je dobře ovladatelný až do okamžiku přistání. Díky nízké pádové rychlosti a dobré ovladatelnosti je SportCruiser schopen bezpečně vzlétnout i přistát na relativně krátkých letištích. Cestování se SportCruiserem je pohodlné a ekonomická cestovní rychlost s pevnou vrtulí a 100koňovým motorem Rotax je okolo 90 až 100 kts (170–185 km/h) při spotřebě zhruba 16–17 litrů Naturalu 95 na hodinu letu.
Pohyb na zemi se ovládá pouze brzdami, jelikož příďové kolo tříkolového podvozku je pouze vlečené. Ovladače brzd jsou umístěny přímo na pedálech nožního řízení a brzdy fungují perfektně, a tak rovněž pohyb na zemi je bezproblémový a na zatáčení brzdami si i pilot zvyklý jen na řízené příďové kolo rychle zvykne. Aretace hydrauliky brzd funguje jako parkovací brzda.
Foto Martin Chovan
Bezpečnost
SportCruiser je možné vybavit balistickým záchranným systémem. Ovladač záchranného systému se nachází na středovém panelu mezi posádkou, a tak je dobře dosažitelný i v krizové situaci a příliš nehrozí jeho záměna za madélko při nastupování do kabiny. Palivové nádrže jsou umístěny mimo prostor posádky, což také příznivě přispívá k pasivní bezpečnosti. Konstrukce SportCruisera je bytelná a tvoří deformační zónu při nárazu. Chování letadla na nízkých rychlostech je korektní, letoun nemá tendenci přecházet při přetažení do vývrtky. Při přiblížení k pádové rychlosti včas pocítíte změknutí řízení, letoun se začne prosedat a je stále řiditelný. Při pádových režimech je dobře cítit relativně velká plocha křídla.
Shrnutí
SportCruiser je pohodlné letadlo s dobrými letovými vlastnostmi. Z prostorné kabiny je trochu horší výhled, jelikož posádka sedí mírně „utopena“ v trupu. Rozměrný zavazadlový prostor, rozdělený do dvou částí – za sedadla posádky a do přihrádek v křídlech – oceníte obzvláště při delších výletech. Ovládání letadla je příjemné a v klidném ovzduší není třeba do řízení výrazně zasahovat. Za zmínku stojí přelet SportCruiseru z Floridy až do Kunovic, kdy byl pilotován japonským pilotem.
Foto Martin Chovan
Ceny
Cena SportCruisera v základní výbavě s motorem Rotax 912 ULS začíná na 64 000 eur bez DPH. SportCruiser Professional s glass cockpitem Dynon, 912 ULS, záchranným systémem, stavitelnou vrtulí a autopilotem vyjde na více než 92 000 eur bez DPH.
Klady/zápory:
+ prostorná kabina
+ celková robustnost a zpracování konstrukce
+ dobré letové vlastnosti
+ dobře řešený zavazadlový prostor
= nedostatečné větrání kabiny při pohybu na zemi (dokud letadlo neletí)
= chybí madlo pro zavírání/otevírání kabiny
= ukazatel polohy vztlakových klapek je na sluníčku zcela nečitelný
= nekvalitní víčko nádrže
Foto Martin Chovan
