Mnoho již bylo planých řečí o Schengenu…
…a tak jsme si s Tondou řekli, že si to vyzkoušíme. Já s čerstvou zkouškou z letecké angličtiny, on se zkušenostmi z poslechu leteckého provozu. Na mezinárodní letiště v Drážďanech je to při 160km rychlosti se Sambou 50 minut, prakticky stejně daleko jako do Strunkovic. Několik večerů jsem se poctivě věnoval předletové přípravě, včetně zadání souřadnic do kapesní turistické GPS, abychom tam neudělali mezinárodni ostudu, neřku-li mezinárodní průs…
Příletovou mapu do CTR Dresden jsem stáhl z jejich webu. Jediným problémem se nám jevilo, pro nás nejednoznačné, pojíždění, což se nám nakonec také potvrdilo. Trasu jsme naplánovali z Letňan přes Brandýs, body DEKOV (hlásný bod za hranicemi u Děčína) a SIERRA (10 km SE od letiště) na letiště EDDC. Příletová trať VFR vede před bodem SIERRA těsně kolem zakázaného prostoru a vyžaduje trochu více pozornosti.
Letíme!
V sobotu ráno Tonda udělal prohlídku éra, doplnil palivo a já jsem mezitím vyplnil letový plán. Ještě že byl již na letišti „profík“ Libor K. a FP mi opravil a sám jej raději rovnou i podal. Údaje o typu letounu jsem měl špatně a údaje o přeletu hranic ve špatném pořadí. Asi to bude tím, že při zkouškách „řízené lety VFR“ jsem při vyplňování FP do Vodochod neletěl přes mezinárodní hranice… Libor mi rovněž vysvětlil, že hlásné body s 5písmenným názvem nemusím hláskovat, ale číst jako slovo.
Rovnou jsem si vyplnil FP i na cestu zpět s tím, že ho tam na místě už jen odfaxuji. Když jsem pak Liborovi ukázal, jak jsem si písemně připravil všechny předepsané fráze, kompletně od aktivace FP na Praha Information, přes München Information, Dresden Tower až po Dresden Ground, a jak je budu postupně říkat, tak se jen pousmál, ať se prý nebojím, že hned za hranicemi budu jak v jiném světě, kde to je všechno klidnější a pohodovější. Moc mě tím v té chvíli neuklidnil, ale jak se pak ukázalo, měl ve všem naprostou pravdu.
Po vzletu z dráhy 05 nám v zápětí AFIS Jana ochotně navrhuje, jestli chceme aktivovat FP, což jsme s díky odmítli, abychom si to mohli vyzkoušet naostro sami po rádiu. Aktivace na Praha Info proběhla hladce a kdybychom se mu sami neozvali před Děčínem s žádostí o přeladění na Mnichov, snad by na nás řídicí zapomněl. Provoz na stanovišti Praha Info byl docela velký, povoloval seskoky v Mladé Boleslavi, cosi u Kolína a další provoz po celé republice. V členitém terénu před Děčínem jsme měli občas dojem, že Info neslyšíme, a tak jsme chvíli letěli s vypnutým sqeulchem.
Drážďanská TV věž
Na München Info byli také v pohodě, po odpovědi „transponder negative“ jenom v podstatě vzali na vědomí, že přelétáváme hranice a letíme ke vstupnímu bodu SIERRA. Kdybychom se minutu před SIERROU neozvali sami s žádostí o přeladění na Dresden Tower, asi by na nás taky zapomněli. Přeladění povolili, frekvenci nesdělili. Naštěstí zareagoval můj kopilot a naladil tu připravenou frekvenci, abych spustil frazeologii.
Guten Tag, Flughafen…
Zeptali se jen na odpovídač a po odpovědi „negative“ nás hned přeladili na jinou jejich frekvenci a stejný dispečer nám dal pokračování s ohlášením se na pravém baselegu dráhy 04. To jsme po chvíli udělali a bylo nám sděleno, že je 04 pro přistání volná. Žádné „cleared“, což mě trochu mátlo, byl jsem připraven na opravdovou komunikaci, ale vůbec jsem tu svoji připravenou přišpendlenou u mapy nestihl použít.
Sedli jsme hladce, ale po nějaké chvíli poměrně rychlého a dlouhého pojíždění jsem měl obavy, jestli jsme už nepřejeli nějaký výjezd. Tonda se ale dušoval, že ne. Konečně jsme k jednomu výjezdu dojeli a podle očekávání to byl ten prostřední (Charlie). Z věže nás přeladili na Apron a tentokrát sdělili i frekvenci. Ukázněně jsme nejdříve vyjeli z dráhy, ale pak to začalo…
Tonda se spolehl na odposlech té frekvence, neporovnal ji s tou naší připravenou, a já marně volal a volal. Zpomalili jsme, abychom získali čas, a Tonda zjistil ve frekvenci záměnu xxx,795 za xxx,975. Po opravě frekvence jsme se dovolali, ale stejně jsme nepochopili, kam máme pojíždět. Jejich pokyn, tj. rovně a doleva, byl nějaký podivný, vzhledem k parkujícím letadlům GA, a tak jsme raději zastavili, ale to již přijížděl marshaller v mikrobusu FOLLOW ME a s úsměvem nám přátelsky pokynul, ať ho následujeme, a to rovně a doprava.
Marshaller měl hodně práce
Odvedl nás na Stand, založil kola a odvezl nás asi 0,5 km do budovy ke vstupu pro posádky. Celníci si nás ani nevšimli, i když celnička za povšimnutí stála. Zaplatili jsme 18 EUR (na 1 až 4 h) a šli faxovat ten letový plán, který jsem si připravil už v Praze. U faxu jsem zjistil, že jsem plánek nechal na stojánce v Sambě, a tak jsme si hezky zopakovali celé vyplnění a odfaxovali jej s tím, že odletíme za 40 minut. A šli jsme do příletové haly na kafe, což bylo vlastně hlavním důvodem naší cesty, alespoň jsme to tak tvrdili kolegům v Letňanech.
Prodavačka nemohla pochopit, že chceme do „pressíčka“ více vody a ne dvojíté presso. Po chvíli marného vysvětlování ve všech světových jazycích (možná byla chyba, že jsme vynechali ruštinu) jsme to vzdali a vzali si malý hrneček, do poloviny prázdný, nicméně káva byla dobrá a zákusky výborné.
Ještě jsme na světelné tabuli ověřili přílety velkých letadel. Přistává tam jedno zhruba každých 45 minut, tak abychom se s naším odletem do toho zrovna netrefili v obavě, aby nás „velký bratr“ neodfouknul. Na handlingu jsme ohlásili odlet, úředník nás poslal přes pasovku, policista chtěl tentokrát vidět moji občanku a piloťák, a po nezbytném roentgenu jsme vyšli před barák a do minuty pro nás přijel náš známý marshaller a odvezl nás k Sambě.
Drobné drama po vzletu
Na stojánce jsme už nic nenechali náhodě a rovnou po výstupu z mikrobusu jsme si nechali vysvětlit, a pro jistotu i ukázat, kam že nás potom po rádiu pošlou. Dobře jsme udělali, protože po souhlasu se spuštěním jsme snadněji porozuměli pokynům k pojíždění. Před odbočením na krátkou pojížďečku jsme dostali pokyn k přeladění na věž, ti nám přikázali zastavit na vyčkávacím Bravo a ohlásit připravenost k odletu. Dál to probíhalo hladce, na dráhu, vzlet, ohlásil jsem airborn a požádal o zatáčku doprava na Sierru, což schválili.
Potom jsem viděl Tondovy zvláštní rychlé pohyby a lehce zesinalý obličej, původně ošlehaný větry od proudových motorů, který usilovně něco hledal. Že prý se asi budeme muset vrátit, protože svůj foťák zapomněl na křidle na stojánce. K bodu Sierra zbývaly tak 2 minuty a já si v duchu sumíroval, jak na Tower zahlásím opakování okruhu a počítal, jestli nám to druhé přistání budou fakturovat levněji, když nebudeme potřebovat handling…
No, sláva, všechno dobře dopadlo, foťák byl po chvíli nalezen vpředu v zásuvce a my na bodě Sierra požádali o přeladění na Mnichov. Oni povolili a popřáli hezký let. My také poděkovali a volali München Info, s tím, že letíme k hranicím na DEKOV.
Opět na nás zapomněli a když jsem těsně před hranicemi žádal přechod na Praha Info, řekli jen: „Roger, Tschüs!“. Ještěže Tonda pochopil, že se jedná o pozdrav. Já už v duchu hledal nějakou zapomenutou zkratku. Dál to již byl krásný let idylickou krajinou za příjemného počasí.
Před Brandýsem jsme požádali o přeladění na Kbely, u nich po rádiu ukončili letový plán (dodatečně jsme zjistili, že se to u mezinárodních letů nesmí), přešli na letňanský AFIS a po přistání nás už šel přivítat sambový kolega Petr H. Oba jsme konstatovali, že napoprvé by bylo těch činností na jednoho trochu moc.
Zanedlouho jsme se do Německa vypravili znovu, tentokrát rozloučit se s Tempelhofem.
