Z pohledu přezkušujícího je ve snaze po zachování objektivity žádoucí, aby přezkušovaného znal co nejméně. To je ale v procesu posuzování jeho schopností složité. Přezkoušení předchází
pozemní příprava a spolu s letovými záznamy v pracovní knížce a zápisníku letů žáka jsou nejčastěji jedinými informacemi před letem, které přezkušující vyhodnocuje.
|
|
Je zvláštní, jak první dojem často klame.
Tolerance letových odchylek nejsou jednoznačně stanoveny, tak si každý přezkušující musí poradit sám. Pomůže mu jistě praxe, ale vždy je to tak trochu sázka do loterie. Kmenový instruktor žáka by měl kolegu někde stranou upozornit, na co si má dát pozor a jaké kousky může od potencionálního sólisty očekávat. Ne vždy se tak děje, proto je potřeba si uvědomit, že případné „vyhození" od přezkoušení je jen ve prospěch bezpečnosti a snahou o dosažení dlouhověkosti budoucího letce. Není ostudou, je při jakékoli pochybnosti o připravenosti žáka krokem pro zúčastněné nejvhodnějším.
Tím neříkám, že má být examinátor pes.
Má být náročný, lidský a vysokou spolehlivost vyžadovat. Na něm je rovněž posouzení aktuálního počasí a jeho vhodnosti pro provedení letu. Nese za žáka plnou právní odpovědnost.
Jistý můj přítel, pověřený examinátor, kdysi přezkušoval žáka.
Po letu vystoupil z letadla, pásy neuvázal, žáčka nechal sedět v letadle a klusal ke mně. Netušil jsem, o co se jedná, tak volám vstřícně. „Tak jak to vidíš?" A ten dobrý muž ještě zadýchán povídá: „Létat umí, ale je drzej! Řekni mu, ať to zkusí příště, ale s někým jiným!"
Teprve křížovým výslechem a pod pohrůžkou případného násilí jsem postupně z obou dostal, co se za letu dělo. Žák neuposlechl pokynu velitele letadla, vstoupil do mraku v třímetrovém, ustředěném (podle toho usoudil přezkušující, že létat umí) stoupáku a když bez přímého kontaktu se zemí pokřikoval, jak to krásně leze, ubohému inspektorovi nezbylo než vytáhnout natvrdo brzdící klapky a nepustit je až na zem. Od té doby vím, že jsou i lidé, kterým není nic platné cokoliv vysvětlovat. Vychovat z člověka letce je snadné, vychovat však z letce člověka, to je něco úplně jiného.
|
|
Vystoupil-li přezkušující po přistání z letadla, vydal pokyn nebo sám zavázal zadní upínací pasy, nadějný sólista letí prvně sám.
Pocity bývají plné euforie, radosti, překvapení, že mu do toho konečně nikdo nekecá. Každý lituje, že po prvním samostatném letu pro něj tento sváteční a nezapomenutelný letový den ve vzduchu končí. Je to tak, smí provést pouze jeden samostatný let, i kdyby bylo brzké ráno. Myslím si, že tvůrce metodiky a předpisu věděl o tradičním a již popsaném folklóru a chtěl tímto nařízením vytvořit kolektivu dostatečný časový prostor na jeho provedení.
Pak úspěšný žáček létá samostatně, byť na rádiovém spojenís instruktorem a pod jeho přímým dohledem.
Jestli si někdo myslí, že se při tom instruktor nudí, nebo fláká, je na velkém omylu. Je to obdoba okruhových galejí spojená s pocitem bezmocnosti. Občas sice naordinuje sólistovi let kontrolní, ale v rámci upevnění sebedůvěry není vhodné ho provádět každý druhý start. Spíš z důvodu přestávky v létání nebo při výrazné změně povětrnostní situace. Instruktor tedy sóla sleduje ze země a občas trpí. Většina sólistů se však každým letem vylepšuje. Vyhodnocení letu pak provádí každý na základě vlastních poznatků, instruktor, ani s dalekohledem, totiž mnoho věcí ze země naštěstí nevidí.
Po sólech je poslední úlohou navigační let.
A právě touto úlohou vrcholí instruktorova snaha naučit řídit bezmotorové letadlo i neznámým prostorem. Osnova klade podmínku, že let musí být proveden minimálně do vzdálenosti 50 km od letiště a odtud již bez navigační přípravy nikdo domů nedohlédne. Úloha předpokládá, že letadlo řídí instruktor a žák provádí srovnávací navigaci po předem naplánované trati při předletové přípravě. Je možné úlohu plnit i na motorizovaném kluzáku. Důvod spočívá ve využitelnosti termické sezóny v období snad březen – září. Na podzim nelze bezmotorovým kluzákem tuto úlohu plnit.
Nicméně, i přes tuto komplikaci jsem za zařazení úlohy do povinné osnovy jejímu tvůrci vděčný. Bývá často tou nejlepší odměnou instruktorovi za čas se žákem strávený. Tedy pouze v tom případě, že doletí ke kýženému otočňáku a nejlépe se ještě vrátí. Pokud se to nepovede, může instruktorovo sebevědomí doznat naopak i vážných trhlin. Nutí ho ale každopádně odhlédnout od laminátových polykačů kilometrů a udržovat si návyky s milou, ale dnes výkonostně překonanou technikou. Z tohoto důvodu bych nejraději zakázal létání navigačních úloh s větroni kategorie Duo Discus a podobnými. Mohlo by to vést k postupnému zakrnění instruktorského sboru.
A jsme na konci základního výcviku. Zbývá ještě složit praktickou pilotní zkoušku a hlavně! Létat …
