Vrtulníky s airbagy?

Nakonec se jim podařilo vyvinout zvláštní polštáře, které plní v podstatě velice podobnou funkci jako airbagy v autě.

Polštáře, které se velmi podobají včelím plástvím, se při nárazu do pevné překážky, v případě vrtulníku tedy většinou při tvrdém přistání, vymrští a pohltí značnou část vzniklé energie. Síla působící na posádku stroje by tak měla být nižší a snížit následky případné nehody na minimum.

Ve výzkumném centru NASA ve Virginském Hamptonu byl proveden jeden z prvních testů, při němž byla spuštěna kabina malého vrtulníku MD-500, známého též pod jménem Hughes z necelých 11 metrů k zemi. V momentě nárazu na beton se vypustily ochranné polštáře. Kabina byla během experimentu vybavena senzory, které najednou zachytily až 160 různých údajů.

K testům posloužila část stroje americké armády, figuríny pilotů z fyzikální laboratoře a 73 metrů vysoká konstrukce, jež dříve sloužila astronautům k nácviku přistání na Měsíci. Technická data pořízená díky těmto zkouškám poslouží k dalšímu výzkumu a případnému vývoji ochranných prostředků, použitelných v leteckém průmyslu. S tím souvisí také systém, vyvíjený v Izraeli a to systém REAPS.

probíhající test

Systém REAPS

Záchranný prostředek pro vrtulníky REAPS neboli Rotorcraft External Airbag Protection System.

REAPS se skládá z několika modulárních subsystémů, které mohou být bez problémů instalovány do stávajících vrtulníků, ale lze je samozřejmě montovat do nových strojů už při výrobě. Hlavním prvkem celého systému jsou samotné airbagy, jež jsou připojeny ke spodní části trupu vrtulníku v počtu odpovídajícím rozměrům a hmotnostem konkrétní helikoptéry. Na spodní části stroje se dále nalézá výškoměr, jenž je přímo spojen s řídicím systémem. Ten na základě měření horizontální a vertikální rychlosti (ty získává ze standardních palubních přístrojů vrtulníku), měření výšky a jiných parametrů zajistí automatickou aktivaci airbagů v optimálním okamžiku tak, aby mohly zachytit co největší část energie nárazu, ztlumily přetížení, eliminovaly zpětný odraz a v neposlední řadě také zajistily, že trup vrtulníku zůstane po havárii nezdeformovaný a stabilní. Výrobce garantuje funkčnost REAPS do pádové rychlosti 13 m/s.

Komplexní ochrana osádky

Cílem je pochopitelně dosažení co nejmenších účinků dopadu na osoby a náklad na palubě helikoptéry, a to nejen při samotném dopadu, ale také krátce po něm, kdy hrozí sekundární nebezpečí v podobě převrácení trupu, zborcení konstrukce, exploze paliva apod. Osádka tedy musí být nejen chráněna při vlastním nárazu, ale musí mít zajištěn i rychlý a bezpečný únik z havarovaného stroje, nejlépe s možností odnést co nejvíce vybavení nutného pro misi. Jako zajímavost je možno dodat, že REAPS může pilot aktivovat i manuálně, např. při nutnosti zajištění bezpečného dosednutí na neznámý či nebezpečný terén.

Úspěšné testy US Navy