Jak jsme letěli na Elbu II.

23.05.2006

Pokračování příběhu letecké cesty na Elbu.

Jak jsme letěli na Elbu II.
Jak jsme letěli na Elbu II. (Zdroj: Aeroweb.cz)

Elba, foto Jan Truxa  

Po pěti minutách kroužení nad městem znovu volám věž, zda už je Beechcraft na zemi. Po dalších pěti minutách kroužení dostáváme povolení k přistání. Přiblížení na přistání od severu je nepříjemné v tom, že není vidět letiště. Pilot musí jakoby opsat písmeno Z, na jehož konci je hned dráha. Po přistání si necháváme zavolat taxík a jedeme do kempu u moře. Voda je studená, ale když už jsme tady, proč se trochu nevykoupat. Náš pasažér nastoupil na svou loď, naše mise je tedy splněna. Místo úmorné cesty autem jsme se na Elbu dostali za čtyři hodiny letového času, v tomto případě ještě rozšířené o návštěvu Benátek.

Teď nás čeká návrat. Večer však volá z Prahy kamarád Milan, že poletí do Chorvatska, a tak se domlouváme, že se zítra potkáme na ostrově Unije v Chorvatsku.

Chorvatské pobřezí, foto Jan Truxa  

 

Sobota .

Ráno nabíráme palivo a chystáme se na let. Poletíme přes Terst na Portorož. Ještě před odletem přilétá Dornier a pak DH 8. Je vidět, že mají na krátké dráze co dělat, aby vůbec dobrzdili. Hlavně De Haviland má při reverzu motory snad úplně naplno. Zastavují se až na samém konci dráhy. Vzhledem k hřebenu hned za dráhou je pro tato letadla od určitého okamžiku při přiblížení téměř nemožné je opakovat. Je to tedy docela dramatická podívaná.

DH8 na startu  

Startujeme, dopřáváme si ještě jeden oblet ostrova. Trasa, která nás čeká, je obdobná jako při letu sem. Při letu přes Benátky máme ještě lepší výhled díky tomu, že můžeme být výše. Je víkend, a tak vidíme ještě více sportovních lodí, vodních lyžařů, plachetnice a dokonce nějaký závod. Přistáváme v Portoroži, dnes tu téměř není kde zaparkovat. Dobíráme palivo a míříme na Rijeku, kde se máme potkat s Milanem. Chorvatská krajina vypadá jinak než italská. Zdejší často neobydlené malé ostrůvky jsou porostlé převážně travou a nízkými keři, stromů je jen pár. Je vidět, že je tu sucho. Po přistání zjistíme, že Milan přerušil let už v Tuřanech a vypadá to, že nepřiletí. Ale když už jsme tady, rozhodujeme se pokračovat na ostrov Unije.

Leriště na ostově Unije  

Je to malý, protáhlý ostrov, široký jeden dlouhý asi pět kilometrů. Na ostrově je malá vesnice, malý přístav a malé travnaté letiště. Pro suchozemce je to velice nezvyklý pohled. Na letišti je zhruba šest dalších letadel: další Cessna, motorové větroně. Přímo na dráze se pase snad třicet ovcí. Ale stačilo udělat jeden průlet nad drahou a všechny hned spořádaně vyklidily plochu. Vrátily se, až když jsme opustili dráhu my. Tomu říkám dobře vycvičená zvířata…. Ve vesnici jsou tři restaurace, pochopitelně všechny rybí. Dáváme si výborné čerstvé rybí steaky, a pak se vracíme na letiště. Rozhodli jsme se, že přespíme přímo vedle budovy AFIS. Vyndáváme stany, nikomu to nevadí.

 

Neděle .

Vstáváme brzy, počasí je dobré. V předpovědi však už dávají na večer místy bouřky. Snídáme a balíme, doléváme olej a kontrolujeme letadlo. Nahazuji motor – ovce signál správně pochopily a vyklízejí plochu. Vstupujeme na dráhu a startujeme. Jakmile jsme ve vzduchu, ovce vidí, že opět nastal jejich čas a běží zpět na dráhu. Ať mi nikdo netvrdí, že ovce jsou hloupé. Přelétáme širší pruh moře, proto stoupáme aspoň na 1000 m a nabíráme kurz na ostrov Lošinj.

Ostrov Lošinj  

Zde se máme odbavit, abychom mohli pokračovat do České republiky. Na Lošinji je spousta letadel. Mimo jiné Pilatus PC12 a dvoumotorová Cessna. Také je zde skupina čtyř letadel ze Švýcarska. Ti jsou, zdá se, trochu dezorientováni a snad půl hodiny se hádají s místním pracovníkem brífingu o tom, jak se správně vyplňuje letový plán. Dočerpáváme benzín na 3-hodinový let. Švýcarská skupinka a některá další letadla už pojíždějí na start, my dostáváme pořadí na vzlet až jako sedmí. Švýcaři vstupují na dráhu, ale zase mají nějaké problémy; stojí tam asi 15 minut. Poté dráhu zase opouštějí a konečně je řada na nás, vstupujeme na dráhu 16. Startujeme a točíme přímo na sever.

italské pobřeží  

Je horko a čeká nás přelet vysokých hor, proto postupně stoupáme až na 2,5 kilometru. Poprvé za tři dny vidíme nějaké mraky, ale jsou to jen malé kumuly. Přelétáme Slovinské Alpy, v dálce vidíme Triglav. Po nějaké době přelétáme Graz, kde je velký provoz a řízení nás trochu odklání z trasy našeho plánu. Prohlížím si oblast. Když všechno půjde dobře, za měsíc bych sem měl letět znova s dalšími pasažéry. Graz je opravdu pěkné město. Historické jako Vídeň, sice menší, ale zato přímo na úpatí Alp. Zároveň je to odtud kousek k moři. Tady se asi žije hezky. Na vrcholcích hor je pořád dost sněhu. Přestože je červen, tady nahoře je jen 5°C. Řízení nás nechá sklesat na 2 km a vede nás nad západní okraj Vídně.

Předměstí Vídně  

Pod námi prolétá vojenská helikoptéra, volací znak „Joker". Pokračujeme na Znojmo a už nás předávají českým řídícím. Poprvé po třech dnech zase slyšíme z rádia češtinu. Znovu přelétáme Nové Mlýny, vyklesáváme a přistáváme v Tuřanech. Parkujeme, máme zajímavou společnost: vedle stojí ukrajinský JAK 42, na opačné straně stojánky ruský IL 76. A už je tu poslední let, cílem jsou Letňany. Navigace je  prostá, jednoduše sledujeme dálnici D1. Legrační je, že některá auta jedou stejně rychle jako my. Je odpoledne a místy už pěkně rozkvétají kumulonimby, typické pro bouřky z horka, naštěstí hodně izolované. Žádná hradba na studené frontě. Předpověď nelhala, ale už jsme skoro doma. U Říčan opouštíme dálnici a vstupujeme do kbelského prostoru, přelétáme přes dráhu letiště Kbely a naposledy v rámci tohoto výletu přistáváme - v Letňanech. Loučím se s druhým pilotem, loučím se s Cessnou. Sloužila nám dobře a naprosto spolehlivě.

 

Celkem jsme za čtyři dny nalétali 16 hodin. Uletěli jsme 2750 kilometrů. Přistáli jsme na desíti letištích. Chtěl bych poděkovat společnosti Xair za zapůjčení Cessny 172, jakož i materiálů pro naplánování tohoto dlouhého letu.

 

Jan Chalupník létá pro společnost Xair,
která Vám zajistí, co potřebujete, www.Xair.aero

 

Mohlo by vás zajímat


Zkušenosti a doplnění našich čtenářů

Přidat komentář