Jak už jistě víte, raketoplán Atlantis se v neděli vrátil na Zemi a přistál pro jistotu v 17:39 hod SEČ na základně Edwards v Kalifornii. Na Floridě panovalo od pátku špatné počasí, a tak se americká NASA rozhodla navzdory vyšším nákladům využít prvního „přistávacího okna“ v Kalifornii. Raketoplán sice mohl zůstat na oběžné dráze až do pondělí, ale NASA upřednostnila nedělní návrat.
Na opravách a modernizaci 19 let starého Hubbleova teleskopu pracovali astronauti téměř celý týden. Stručně řečeno - při pěti výstupech do kosmického prostoru vyměnili gyroskopy, zajišťující orientaci teleskopu v prostoru, datovou jednotku, baterie a tepelné štíty, nainstalovali novou širokoúhlou širokoúhlou Wide Field Cameru a Cosmic Origins Spectrograph, další, od r. 2007 nefunkční kamerový systém ACS (Advanced Camera for Surveys), a také spektrograf částečně úspěšně opravili. Díky těmto inovacím výkonnost kosmického dalekohledu mnohonásobně vzrostla.
Lepší než roboty
Žádné další mise k teleskopu už nejsou plánovány, Atlantis a jeho posádka po fenomenálním výkonu je zpět na Zemi, záchranná výprava se konat nemusela. Opravený HST má pracovat ještě pět až deset let…
Zde by mohla zpráva končit. Nebýt toho slovíčka „fenomenální“ které jsem použil zcela úmyslně. Parta kosmických montérů totiž odvedla vynikající práci a řešit „za pochodu“ často nečekané (a netrénované) situace a problémy, které vyžadovaly hodně vytrvalosti a důvtipu.
Ostatně, jak to řekl prezident Obama při jeho telefonátu na palubu Atlantisu ještě před jeho přistáním: „Vaše oddanost věci a odhodlání zkusit nové cesty a způsoby jsou hlavní rysy, které vždy dělaly Ameriku silnou."
Zní to krásně a nadneseně, což státníci umí, ale v tomto případě to sedne. Když astronautům při prvních rozhovorech s medii trochu otrnulo, poprvé začali vyprávět i o potížích, které jim Hubbleův dalekohled nastražil.
"Je téměř nemožné si představit, jak byly některé věci v určitých chvílích těžké," řekl velitel Scott Altman. "Nakonec jsme ale problémy překonali a uspěli jsme," zdůraznil.
"Hodně z toho, co jsme dělali, nemohly vykonat roboty," zdůraznil nejzkušenější z nich, John Grunsfeld, který velel třem výstupům do volného prostoru a u HST byl už na třetí expedici. "Byly tam situace, které jsou schopni zvládnout pouze lidé. Dokážeme se vyrovnat s nečekanými situacemi, což roboty nedokážou, a museli jsme nakonec čelit takovým situacím téměř celou dobu," dodal.
Zejména demontáž– např. u spektrografu či solárních panelů – byla kvůli zatuhlým (možná zamrzlým, možná zarezlým?) šroubům složitá.
HST v pozadí, Zeměkoule nad hlavou...
Zvláště náročná byla oprava spektrografu, který do roku 2004 přinášel důležité informace o černých dírách v kosmu a o složení atmosfér planet mimo sluneční soustavu. Astronauti museli z krytu spektrografu odstranit kolem stovky šroubů, aby se vůbec dostali k místu opravy. Právě zde se operace zadrhla: jeden ze šroubů ne a ne povolit. Po několika neúspěšných pokusech uvolnit šroub speciálním nástrojem astronauti museli sáhnout k osvědčené hrubé síle a šroub strhnout. Museli ovšem dávat velký pozor, aby šroub nebo i jiné díly neunikly do volného kosmu, kde by se z nich mohly stát projektily nebezpečné pro kosmické lodě.
NASA přirovnala tuto část opravy teleskopu kvůli jeho technické náročnosti k chirurgické operaci mozku. Spektrograf pracoval od roku 1997, ale kvůli přerušení proudu nebyl od roku 2004 aktivní. Maratonský výstup Massimina a Gooda trval přes osm hodin. Byla to šestá nejdelší kosmická vycházka v historii, ještě o několik minut delší než páteční.
Tak se opravuje dalekohled - HST
Pozdě, ale přece
Původně se měla tato pátá a poslední údržbářská výprava, označovaná jako STS-125/HST SM-4 uskutečnit už v létě loňského roku. Nejprve problémy s raketoplánem a jeho palivovou nádrží, později nenadálá porucha jedné části komunikačního systému dalekohledu si vynutily odklad až na letošní květen. Byla to operace, kterou lze nazvat „za pět minut dvanáct“.
Bez údržby by Hubbleův dalekohled skončil pozorování možná už v příštím roce. Marně astronomové přemlouvali někdejšího ředitele NASA Seana O’Keefeho. Výpravou astronautů mimo družicovou stanici ISS nechtěl po havárii Columbie riskovat.
Když ho Národní akademie věd USA požádala o změnu stanoviska, nařídil připravit výpravu robotů. Ovšem předem bylo jasné, že jde o jakýsi trik, protože odborné studie záhy ukázaly, že žádný automat by všechny opravy nezvládl.
Teprve Michael D. Griffin, který nastoupil místo O’Keefeho ve vedení NASA, byl vstřícnější a konečně v říjnu 2006 rozhodl, že se servisní výprava přece jenom uskuteční – k velké radosti astronomů.
Minulý týden tato náročná a několikráte odkládaná expedice skončila naprostým úspěchem. A to je dobře. Jak prohlásil náš známý astronom a popularizátor Dr. Jiří Grygar, „Hubbleův kosmický teleskop je bezpochyby nejproduktivnějším přístrojem v dějinách astronomie. Poznatky, které nám dal, způsobily průlom v našich vědomostech o vesmíru. Nejvíc nás zaujalo zpřesnění vzdálenosti galaxií zhruba do vzdálenosti 50 milionů světelných let, což umožnilo opravit údaj o Hubblově konstantě, z níž se odvozuje stáří vesmíru – nejnovější hodnota je 13,5 miliardy roků s chybou necelá 2 procenta.“
Hubbleovy snímky také poskytly mimo jiné důkazy o existenci tzv. temné hmoty a energie či supermasivních černých děr a objevily nejstarší galaxie zrozené necelou miliardu let po vzniku vesmíru. Dále zachytily i bombardování Jupitera kometami a potvrdily, že zformování planetárního systému Slunce není v naší galaxii žádnou výjimkou.
Hubble bude na dlouho posledním optickým dalekohledem, pracujícím ve viditelném spektru světa. Agenturou ESA (14.05.2009) nově vypuštěný teleskop Herschel sice má zrcadlo o průměru 3,5 metru, což je jedenapůlkrát větší než má Hubble, ale bude pracovat v infračervené části spektra.
Satelit Planck, startující do libračního bodu L2 (1,5 mil. km od Země) stejnou raketou Ariane, se zaměří na reliktní záření, které je svědectvím rané fáze vývoje vesmíru krátce po Velkém třesku a pokusí se ho co nejpřesněji změřit.
Ariane 5 vynáší družici Planck a teleskop Herschel
Fascinující snímky dalekého vesmíru z Hubblova kosmického teleskopu tak zůstanou na dlouho dobu nádherným svědectvím první etapy mimozemské optické astronomie.
Ty z Herschela a Placka potěší pouze vědce, nikoliv naše oko.
Stanislav Kužel
