V péči Ústavu lékařsko-biologických problémů v Moskvě „odstartovalo“ minulé úterý 6 mužů k letu na Mars. Začal dlouhodobý experiment, při němž stráví v hermeticky uzavřené maketě planetoletu tři měsíce, respektive 105 dní. Pak prý přijde na řadu pětisetdenní „let“, podle kterého se celý experiment nazývá: MARS 500.
Na povel to tam má 34-letý spolupracovník Ústavu a kosmonaut Sergej Rjazanskij, sekundovat mu bude rovněž kosmonaut , 37-letý Oleg Artěmev a čtveřici Rusů doplní 25tiletý sportovec Alexej Špakov a 33letý lékař Alexej Baranov. Evropskou kosmickou agenturou ESA byli ze zhruba 6000 dobrovolníků pečlivě vybráni i osmadvacetiletý Němec, inženýr Oliver Knickel a čtyřicetiletý francouzský pilot Airbusu Cyrille Fournier.
Tato osádka má předvést, jak dokáží lidé bez kontaktu (byť jen vizuálního) se Zemí přežít tři měsíce v omezených prostorách, nelézt si na nervy, nepohádat se či si dokonce nevyměnit názory ručně, jak se stalo při obdobném experimentu na přelomu let 1999 / 2000.
Oliver Knickel či Cyrille Fournier a jejich čtyři ruští kolegové vypadali zcela uvolněně a v pohodě, když při závěrečné tiskové konferenci před "odletem" i žertovali. „Jsem šťastný, že mám takovou posádku. Žádné psychologické problémy u ní nepřichází v úvahu. Dokonce jsme založili společnou kapelu," tvrdil velitel Rjazanskij. Uvidíme, zda mu kosmonautický výcvik jeho velitelskou odpovědnost ulehčí. Při skutečném kosmickém letu totiž nebude nikde jiné autority, než je právě velitel a nikdo nebude mít možnost rozkopnout dveře a zakřičet „končím!“. Pakliže by se mu to povedlo, skončil by ve vzduchoprázdnu kosmického prostoru.
Účastníci Mars 500
Pohled do simulátoru
V simulátoru MARS 500 (viz foto) je poměrně dostatek prostoru, určitě víc, než v uvažovaných kosmických lodích ze šedesátých let minulého století. Například společenská místnost je dlouhá asi jako železniční vagon a její interiér je podobně jako ostatní obytné místnosti obložen dřevěnými panely – a to z jednoduchého důvodu: kvůli jeho chemické stálosti při 520denním provozu bez větrání. Uvnitř jednotlivých modulů (válců) jsou obytné kajuty pro každého člena posádky o ploše 3,07 m2, dále kuchyňka a jídelna, společenská a odpočinková místnost, ošetřovna, pilotní kabina s hlavním řídicím pultem a velitelským stanovištěm a dokonce trenažér pro přiblížení a spojení výsadkové kosmické lodi. O skladišti zásob a pitné vody, systému analýzy plynů v atmosféře a regenerace ovzduší, klimatizace apod. nemluvě.
Simulátor Mars 500 - řídicí středisko
Součástí lodi je i 6,2 metru dlouhá maketa výsadkového modulu pro přistání na Marsu. Z ní je možné dostat se do části, která simuluje povrch Marsu. Před vstupem na "povrch Marsu" se na kryté plošině nachází oblékárna skafandrů pro 2 muže z tříčlenné posádky výsadkového modulu. Objem všech vnitřních prostor makety planetoletu činí 550 m³ . Což je velmi slušné.
Podmínky jako při letu
Vědecký tým, jehož součástí jsou i odborníci z České republiky, připravil pro posádku bohatý program. Jedním z hlavních úkolů je výzkum vzniku takzvané sociální deprivace, tj. nenormálního psychického stavu a vzájemného chování u lidí uzavřených na dlouhou dobu v těsných prostorách bez možnosti styku s okolím. Podobným podmínkám totiž budou vystaveni i kosmonauti při skutečných meziplanetárních letech a jak bylo už předesláno, řešit je „odchodem“ z lodi nelze..
Právě na těchto výzkumech se podílí i Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně a česká společnost QED Group, a.s., které se zabývají tzv.sometrickými měřeními v uzavřených skupinách lidí. Garantem naší účasti na experimentu je Dr. Jaroslav Sýkora, který se v minulosti podílel s Doc. Josefem Dvořákem a dalšími na experimentech pro program Interkosmos či na experimentu Štola.
Pohled do haly se simulátorem Mars 500
Jediné, co se nebude imitovat je stav beztíže, což je na Zemi dosti obtížné. Jinak má např. posádka jíst kosmickou stravu a užívat toalety a další zařízení, které jsou velmi podobné těm skutečně kosmickým, jež např. užívají kosmonauti na Mezinárodní vesmírné stanici (ISS).
Co nemají k dispozici, to je televize či internet a jediným pojítkem experimentátorů s okolním světem je komunikace s vnějším kontrolním (řídícím) střediskem a interní elektronická pošta. Komunikace s kontrolory mise pak má dvacetiminutové zpoždění, aby se imitovaly podmínky skutečného kosmického letu, kdy se meziplanetární loď vzdaluje od Země. Ve fázi fiktivního příletu k Marsu pak „zpoždění“ dosáhne až 40 minut.
Kdy v meziplanetárním prostoru
A kdy se vydáme k Marsu skutečně? Těžko s určitostí říci, dlouho se hovořilo o termínu 2018, dnes víme, že se sotva budeme motat znovu kolem Měsíce. Šéf Ruské kosmické agentury Anatolij Perminov však prvně v těchto dnech oznámil, že ruští vědci by byli schopni připravit loď s posádkou na Mars do r. 2030. Proto už Rusko vyvíjí nové, moderní a modulární rakety (viz systém Angara). Nicméně Perminov dodal, že nejlepší by bylo podniknout tuto akci ve spolupráci s NASA a dalšími kosmickými organizacemi.
Pravda, na Marsu už jsme (teoreticky) mohli dávno být. Už v šedesátých let minulého století se rodily jak v tehdejším Sovětském svazu, tak v USA plány na meziplanetární výpravu k planetě Mars. Pokusy s dlouhodobou izolací malých skupin zahájili sovětští specialisté už v šedesátých letech, kdy už konstruktéři pod vedením známého Sergeje Koroljeva vyvinuly prototypy lodí pro Měsíc a Mars. Také trenažér v Ústavu lékařsko-biologických problémů, ve kterém dnes probíhá další pokus, pamatuje začátky v šedesátých letech. Už tehdy strávilo několik mužů cca 7 dní v těsné kabině, ale nesmělo se o tom ani pípnout.
Skutečný Mars - automat Spirit
Nové a nové obtíže, které vyvstávaly při konstrukci kosmických lodí a raket, a změna politických priorit ale odsunuly tyto plány do blíže neurčené budoucnosti. Ještě koncem osmdesátých let údajně posuzovali možnost společné výpravy na Mars Ronald Reagan a Michail Gorbačov. Rozpad SSSR tento plán pohřbil.
Nezbývá nám, než doufat, že nám z Marsu zavolají malí zelení mužíci a nebo že Sfinga z Marsu na nás zamrká. Pak tam budeme co by dup. To by totiž byla silná motivace! :-)
Stanislav Kužel
