Padák není sprosté slovo

Jmenuji se Míša Machartová, mojí specializací je textilní letectvo a kamarádím i s velkými piloty. Myslí si o mě své a já o nich taky. Obzvlášť teď po prvním jarním dni, kdy se oba mí plachtařští instruktoři stali nečekaně i parašutisty a vzali si s sebou na padák i letadlo. Reakce na událost byly dispozici hned večer na aeroklubovém plesu, kde oba páni rovnou oslavili své nové narozeniny. Byly to reakce kolegů pilotů všech kategorií včetně parašutistů a byly natolik zvláštní, že stojí za to, tenhle šťastný konec probrat nikoliv řečí technika, ale spíš jako mezi instruktory nebo univerzálními poletuchami,  s vlastní i léty sdílenou zkušeností a životem mezi piloty všeho druhu.
  
To letadlo byla Lambada  a připravovali jsme jí společně na rekord. Několik rekordů! V ultralehké 2-místné kategorii pro disciplíny vskutku neagresivní jako je let na vzdálenost s omezeným množstvím paliva a pokusy o výškové lety. Tak bezva přístroji ověšený ulla-stroj  v ÚZPLN ještě nevyšetřovali… Kromě dvou pilotů s tisíci hodin ve vzduchu, dvou loggerů, odpovídače, letového plánu, čerstvého převážení letadla a na palubě stále ještě neodmontovaného padáku, který měl jít za čtrnáct dní pryč… Posádka ve složení : Pepa Bušek významný český geodet, plachtař, instruktor - čerstvě pokřtěný dobrovolný paraglidista. Druhý - Luděk Kluger – plachtař s prakticky všemi možnými kvalifikacemi, motorový pilot, akrobat,... i starý výsadkář. Zkuste si tipnout, kdo za to splachovadlo zatáhnul? Než vám to prozradím, pojďme se podívat na téma padák, tak jak ho známe nebo neznáme já i vy.

Padají i velká letadla. Jedni do letadla vstupují pro pocit bezpečí, druzí aby z něj vyskočili. Ty dvě skupiny si nemohou rozumět. Přesto je spojuje jedno – padák. Jedni ho mají spíš pod zadkem a druzí ho mají na zádech. Jedni si přejí ho vůbec nikdy nepoužít, druzí ho mají pro zábavu. Neotevřít se může oběma skupinám nicméně ti druzí mají pro tento případ hned dva! Vyšetřováni jsou především ti, kteří se o to aspoň pokusí, druzí jsou pak už jen předmětem vyšetřování. Já znám ještě třetí skupinu, která na padáku přímo létá a to tak, že od startu po přistání. Druhá a třetí skupina je „od skořápky“ připravovaná na skutečnost, že to prostě nemusí zafungovat tak, jak má a že druhý padák v klíně nebo na boku je součást té atrakce.

Ať už jste vyrostli na letišti nebo ne, musíte znát a cítit známou a odvěkou rivalitu mezi vyznavači pevných křídel a parašutistů. Překážíme si. Není jasné, kdo z nás je větší borec. Kdo toho musí umět víc, aby se vrátil domů živý-zdravý. Znám 13různých způsobů použití padáku a 7 z nich vyučujeme s kolegy jako zábavu. Aktuálně nám tedy náš nový kolega v Parafly předvedl 8mý, také s radostným výsledkem a šťastným koncem. Budovat si kladný vztah k létání a padákové technice umějí nejlépe u textilního letectva. To ovšem ještě neznamená, že by ten kladný vztah nemohli mít i piloti strojů, které se za letu běžně neskládají. Jde přece jen o to, vědět si nakonec rady…

Nikdo ještě nezmapoval tu hranici a tak o tom lze mluvit jen s těmi, kteří si nakonec rady věděli. Jedni řídí až do země, protože jim nic jiného nezbývá nebo je nic jiného ani nenapadne. Druzí dělají vše, na co si vzpomenou, ale někdy to prostě nestačí a tak se na výsledek čeká. Třetí skupina pilotů vyhodnotí situaci včas jako neřešitelnou a tasí – „zatáhnou za takové splachovadlo“. Je jedno jestli před tím seděli ve stíhačce, odhazují dveře u vrtulníku, vykopávají kabinu větroně, lezou na křídlo nebo sedí v ultralajtu a vystřelí balistický systém pro celé letadlo…Všichni nakonec čekají na ránu.

Ví k čemu je dobrý padák a neštítí se ho použít. Jsou případy, kdy to přímo není vhodné a tak v případě posádky na palubě, která padáky nemá, nemá je ani pilot. To je fér a vyvažuje to atmosféru na palubě. Zlatým výsadkem je pak pojistná událost, za kterou vám pojišťovna bez popotahování zaplatí. Protože to letadlo jako třeba AN-2 nebo L-60 nebo L-410, co vám padne na dům, nemělo na palubě kromě uniknuvších parašutistů ani pilota. Když povezete v letadle své přátele nebo známé, taky z toho nevyskočíte. Už pro tu šanci, že to nakonec nějak zmáknete a navíc u toho vyšetřování stejně nechcete být…

Někdo kdysi spočítal, že jeden stíhač má hodnotu 6ti doktorů. Možná i proto jim bylo použití padáku dovoleno a bylo žádoucí. V době války se pak cena pilota zvyšovala o jeho zkušenost, užitečnost a zpravodajské informace. Použití padáku tak mělo svá další pravidla. Cena dnešního sportovního pilota je poměrně nízká. Dobrá zpráva je, že nejsme ve válce a létat tedy především nemusíme! Tím se dá vyhnout mnoha příležitostem, kdy to nakonec skončí padákem. Speciální zkušenosti s tím mají soutěžní piloti. Především plachtaři, padáčkáři paragliďáci, paramotoráři, rogalisté a jiná menší havěť. Jejich největší výhodou je však na rozdíl od „velkých motorových“ pilotů jedna hláška, co mi předali moji padáčkoví Guru Josef Pavlata a Franta Salava : Kdo se bojí, se nelekne! A tak i já vím, že bát se, je zdravé 

Znamená nejen rukou, ale i hlavou. Ruku vede hlava a situace, kdy řídící jednotka je štronzo, je pro ruku samotnou špatně řešitelná. Obzvlášť na poslední chvíli, když to bude na ostro. Je jen málo pilotů malých nebo dospělých letadel, co to mají nacvičené. Ten tam je Svazarm a armádní manýry, co byli vytlačeny báječnou svobodou jednotlivce, který se přece nenechá dobrovolně šikanovat nebo tlačit do věcí, které mu nejsou přirozeně milé. A nebo malování čerta na zeď! Vždyť přece mlčením o něm, se mu lze taky vyhnout. Druhá věc je ovšem technická. Tu zažila i posádka Lambady onoho prvního jarního dne. Natažená ruka k nouzovému systému byla najednou krátká…protože sedět a viset je sakra rozdíl. Pilotovi se to nakonec povedlo a proto tady o tom píšu. Už jste si někdy nahmátli svá „splachovadla“ve svých letadlech? A měli jste u toho dotažené popruhy? A co takhle hlavou dolů a nějaké to G navíc? A jestli máte v hlavě a podvědomí zapsáno, že padák nikdy! Kdo vám ho pak pomůže otevřít?

Možná se vám zdá, že to nikdy nebudete potřebovat. Možná si myslíte, že nikdy nebudete dělat takové taškařice, aby se vám letadlo rozložilo nad hlavou. Možná nikdy nepřečtete tenhle článek a nebude vás tohle téma nikdy vzrušovat. Možná si řeknete, že by jste to stejně nedokázali „tasit…zatáhnou…vyskočit“protože lítáte moc vysoko a rychle nebo naopak pomalu a nízko a do zatáček brzdíte. Třeba jako motoroví padáčkáři, kteří v mnoha případech sázejí na deformační zónu trubek okolo vrtule a bojí se záložáku, aby se jim do ní nezamotal. Nikdy není pozdě! Ani když se letadlo řítí na zádech a padák střílí pod něj. Třeba ho přeskočíte. Ani když už vám lidé vidí do očí a běží vás chytat. Aspoň to bude menší rána. Dejte svým andělům šanci. A výrobcům padáků udělejte radost, až je pozvete na křtiny, svatby a promoce nejen svých dětí. Není nic hezčího, než když můžete sami o sobě říct : Pilot udělal navzdory všem svým chybám vše dobře – žije!

Ti, co si vsadili na Pepu Buška, jsou vítězi dnešní tipovací soutěže. Jeho tatínek je držitelem 3-diamantového FAI odznaku pro parašutisty, držitel světového rekordu ve skupinovém seskoku a Pepík junior byl až do 21.3.09 „pouze“ 3-diamantový plachtař. A Luděk? Ten už si při slově padák doufejme neodplivne – on to tedy ostatně nedělal ani v minulosti, jen nikdy nevěřil systémům. Které mají spasit nejen pilota, ale i jeho hračku :). A taky slíbil, že už nebude odrazovat od koupě padáčků s raketkami s odůvodněním, že to stejně nefunguje. Parašutisty mít raději nebude, ale to nevadí! Hlavně když jim bude moct ztrpčovat život osobně!A naše Lambada? Jestli dostaneme po reklamaci novou, tak s námi na ten rekord poletí i padák :o) A my vám o tom dáme včas vědět. Držte nám palce.