Do české kotliny se rozprostřel podzim, za naší Faetou zavírám vrata od hangáru a usedám k počítači, abych porovnal fotky nashromážděné během letecké sezóny 2008 a podělil se s ostatními „lítači“ o naše zážitky z poslední letošní letecké výpravy po Skandinávii.
1. etapa - Švédsko
Cestu do Skandinávie za přáteli a zároveň i majiteli našich letadel plánujeme na červen, aby jsme se zúčastnili největšího sletu UL letadel v Norsku, GAP meetingu v Elverunu. Bohužel nám počasí nepřeje a my odkládáme cestu na neurčito. Samotné obstarání map Skandinávie je malé dobrodružství. Nakonec nám mapy pošlou naši přátelé ze Švédska a Norska. Letecká mapa Norska je velká vzácnost i pro domácí piloty, takže většinou používají mapy vojenské, mnohdy i několik let staré. Nakonec startujeme s naší Faetou z nymburského letiště 30. srpna. Za jasného, bezvětrného rána letíme přímo do švédského Höganäsu, čímž jsme zahájili první etapu našeho putování po Skandinávii. Po 700 km, 3 hod. a 45 min. letu konečně sedíme na travnaté dráze letiště v Höganäsu a v nádrži nám šplouchá ještě zbylých 20 z původních 70 litrů.
Poslední pohled na Německo. Od švédského pobřeží nás dělí 100km let nad mořem.
V tuto chvíli zatím netušíme, že stejnou cestu absolvujeme ještě 5x!
Po milém přijetí, ubytování přímo na letišti a přidělení jízdních kol (ve Švédsku zcela běžné) plánujeme letecké, lodní a pozemní výlety. S naším švédským kamarádem Pawlem a za doprovodu skákajících delfínů plujeme na jeho jachtě do nedalekého dánského malebného městečka Gilleleje. Druhý den ráno podáváme letový plán a přes moře letíme na dánský „tulení“ ostrůvek Anholt, abychom po 3 hodinové túře přes celý ostrov opravdu objevili početnou tulení kolonii. Abychom si odpočinuli od létání, další den využíváme dokonalé skandinávské hromadné dopravy a jedeme autobusem, lodí i vlakem navštívit hlavní město Dánska, Kodaň. Naše putování po Švédsku končíme leteckým výletem na ostrov Visingsö, ležící uprostřed druhého největšího jezera Švédska - Vättern. Tento ostrov, reprezentující tradiční švédskou kulturu, projedeme celý na zcela nezištně zapůjčených kolech na místním letišti.
Dánský „tulení“ ostrůvek Anholt i s malým letištěm.
Nedílnou součástí naší výbavy jsou záchranné vesty, 2 GPSky, 2radiostanice, odpovídač SSR a samozřejmě spolehlivý letoun Atec 321 Faeta s motorem Rotax 912S se zdvojenou dodávkou paliva a na zemi stavitelnou vrtulí FITI.
Během našeho výletu po Švédsku přistáváme na ostrůvku Visingsö uprostřed jezera Vättern.
2. etapa - Norsko
Ve čtvrtek 4. září brzy ráno letíme s větrem v zádech podél švédského pobřeží do Norska. Cestu plánujeme přes mezinárodní letiště Torp do Rakestatu. Těsně před přistáním v Torpu však prohráváme závod se studenou frontou a jako druzí přistáváme již za silného deště a mizerné dohlednosti na dráze 18 v Torpu. Po zjištění, že celní procedura se dít nebude a první nápor deště ustal, startujeme do Rakestatu. Ještě prokličkovat mezi „Boeingy“ a za neskrývané radosti řídícího provozu už opouštíme jeho letiště a nabíráme kurz přes Oslofjord do Rakestatu.
Přistání v Torpu
Po dvou odpočinkových dnech, strávených u břehu Oslofjordu na chatě našeho přítele Björna, nás čeká poslední etapa naší cesty. Startujeme v sobotu dopoledne za slabého deště a oblačnosti v 1000ft směr letiště v Hamaru. V tomto Olympijském městě máme sraz s naším hostitelem Olem Antonem a za doprovodu jeho Zephyra budeme pokračovat do cíle naší cesty do Strynu. Počasí se, dle předpovědi, značně zlepšilo a tak nám nic nebránilo pokračovat na severozápad do nejvyšší části Norska s nejvyšší horou Galdhøpiggen (2469m) a do oblasti největšího kontinentálního ledovce Jostedalsbreen.
Olympijský stadion s rychlobruslařskou dráhou v Hamaru je navržen ve tvaru obrácené lodě.
Na stojánce mezi „našimi“ v Hamaru.
Let údolím je přeci jenom bezpečnější, i když o něco delší.
Náš souputník na cestě do Strynu, Zephyr Ole Antona. Let na FL 75.
„Stryn rádio, Oskar Kilo Lima Uniform Golf 4 5 letiště Stryn vidím!“
Po hodině a půl letu nádhernou přírodou konečně přistáváme na malém „modelářském“ letišti ve Strynu, kde je trpěno i pár místních ultralightů. Toto letiště s travnatou runwayí o délce 280 m, začínající a končící v chladných vodách místní meandrující říčky, sevřené mezi horskými velikány, se nám na týden stalo domácím. Brzy si na místní podmínky zvykáme a naší Faetě s pádovou rychlostí 58 km/h nečiní krátká dráha problémy. Ještě tento podvečer musíme vidět nádherné fjordy, ledovce, vodopády a jezera, tudíž s lítostí utíkáme od rozpáleného grilu rovnou do letadla a hodinu před západem slunce startujeme, abychom prolétli celý Nordfjord až k otevřenému Atlantiku. Přesvědčili jsme se, že se opravdu nacházíme v srdci Norska.
Naše domovské letiště Stryn získalo na týden statut „mezinárodní“.
Za tu oželenou krkovici na grilu tyto scenérie určitě stály!
Celý slunečný týden máme na to, abychom poznali tuto část země, a tak podnikáme letecké výlety do Bergenu a Trondheimu i mnoho dalších po zemi.
Typická krajina okolí Strynu, hory, ledovce a fjordy.
Norské pobřeží.
Na finále v Bergenu.
Největší evropský ledovec Jostedalsbreen.
Na cestě do Trondheimu.
V tlačenici na letišti v Trondheimu jsme se neztratili.
3. etapa – letíme domů
Všechno jednou končí a nám začíná plánování letu domů. Původní plán letu podél pobřeží do Kristiansandu a pak do Dánska z důvodu silného protivětru na pobřeží přeplánujeme vnitrozemím přes nám dobře známé letiště Torp a do Švédského Höganäsu. Tato varianta se ukáže nakonec jako správná a my po technickém mezipřistání v Torpu přistáváme po poledni na letišti v Höganäsu.
Po 6 hodinách letu za jasného počasí se nám již nechce dorazit posledních 700 km domů a přílet odložíme na nedělní ráno. Toto rozhodnutí se nám nakonec vymstí a poprvé za 2 týdny létání po Skandinávii se musíme otočit. V neděli ráno, po „odledování“ celého letadla, spěcháme s odletem, abychom předletěli frontu postupující neobvykle z Rakouska na sever do Čech.
Startujeme v 8:00 ráno za ideálních podmínek. Vše ještě konzultujeme s meteorologem a jsme ujištěni, že všechny letiště po trati dávají CAVOK. Vše probíhá podle plánu až do doby, než přeletíme těch 100 km nad Baltem a těsně před pobřežím Německa musíme otočit pro oblačnost až na zem (respektive na vodu) a déšť. Najdeme nejbližší letiště na Švédské straně a po 100 km nad studeným mořem a zrušení letového plánu přistáváme.
Situaci opět konzultujeme s meteorologem a jsme ujištěni, že se nejedná o nic vážného a přeháňka určitě brzy přejde. Dotankujeme, podáme nový let. plán, meteorolog nás znovu ubezpečí, že základna na nejbližších letištích pobřeží Německa je ve 300m a startujeme. Bohužel se situace opakuje jako přes kopírák a my jsme donuceni se opět vrátit do Švédska. Místní piloti nám celou situaci objasní.
Vliv studeného a vlhkého vzduchu, který nám tak slibně foukal do zad, nás paradoxně zastavil. Jakmile totiž dorazí k pobřeží, vysráží se oblačnost a prší. Několik pilotů již na tento jev doplatilo. Podmínky se nemění a tak přeplánujeme celý let přes Dánsko a německý Lübeck. Touto cestou se nám podaří prokličkovat za přijatelných podmínek až do domovského Nymburka.
Norsko se s námi loučí přívětivě. Slunečným počasím a pohledem na ledovec Jostedalsbreen
s nejvyššími norskými štíty v pozadí.
Kullaberg - Švédské pobřeží nad Höganäsem.
Závěrečná bilance
Cílem naší cesty nebylo dobytí pólu a překonání rekordů. Použili jsme naše letadlo jako rychlý, bezpečný a ekonomický dopravní prostředek k letecké turistice. Švédsko i Norsko k tomu vybízí a skandinávská letiště jsou na to vybavena. Za 16 dní cestování jsme nalétali 5875 km tj. 31hod. 45min. Průměrnou rychlost nám GPSka spočítala na 185 km/h a průměrná spotřeba byla 12,6 l/hod. Naše letadlo tak dalším „testem“ spolehlivosti prošlo na výbornou.
