Na začátek je nejlépe si ujasnit, jestli koupě vlastního letadla bude pro nás opravdu to pravé a zvážit veškeré klady a zápory, jaké s sebou takový počin nese. Setkal jsem se s více lidmi, kteří měli velmi ujasněnou představu o tom, jaké letadlo si koupí, ale narazili na překážky, které je od jejich původního záměru odradily.
Výběr typu letadla
Pokud jsme se rozhodli, že si nějaké letadlo koupíme, je nejlepší vzít si papír a udělat si na začátek takový malý rozbor. Třeba začít tím, k čemu všemu letadlo chceme používat.
Má-li být našim novým přírůstkem větroň, určíme si, jestli se v něm budeme chtít jen tak kochat někde pod kumulkem kousek za letištěm, nebo honit kilometry na přeletech, jestli ho chceme i na létání do vlny, nebo akrobacii.
Posoudíme, jaké případné sportovní výsledky na něm chceme dosáhnout a nejlépe kontaktujeme někoho, kdo už s takovým typem má zkušenosti (i když ne vždy je to snadné - ne všechny typy jsou u nás zastoupeny v hojném počtu). Rovněž bychom měli posoudit, zda se k větroni dodává i transportní vozík a jak náročné bude uložit do něj našeho bílého miláčka.
Je-li to letadlo s motorem, uvážíme, zda jej chceme na létání pro radost kolem letiště, nebo na cestování daleké, ale rekreační, nebo pro cesty pravidelné, jestli ho hodláme používat např. i na aerovleky kluzáků, nebo hodí-li se na výsadky, na výcvik akrobacie a podobně. U specifického typu se opět pokusíme spojit s někým, kdo již s ním má zkušenost.
Pokud budeme chtít jakékoliv letadlo i na výcvik nových pilotů, zvážíme, jestli je pro tuto činnost takový typ vhodný, zda není na získávání potřebných návyků příliš jednoduchý, je-li konstrukce odolná pro chování začínajícího letce, jaké chyby mu dokáže odpustit.
Zvážíme také univerzálnost použití. Jsou typy, které se hodí na výcvik i ostatní létání, jiné jsou ale vhodné spíše jen na výcvik – jsou odolné a hodné, ale mají třeba menší dolet a jsou pomalé. Nebo naopak jsou letadla rychlé, skvělé na dálkové lety, ale vyžadují už nějaké zkušenosti, a proto jsou pro výcvik nevhodné.
Při vybírání letadla pro výcvik musíme dát pozor i na specifické administrativní záležitosti.
Příklad z praxe
Studenti oboru profesionální pilot zvažovali, že by se složili a koupili si letadlo, IFRově vybavené, na kterém by odlétali osnovou dané navigační lety, posléze výcvik CPL a kvalifikaci IR. Jevilo se to zpočátku jako výborný plán, ušetřili by kupu peněz. Jenže na kámen úrazu narazili v momentě, kdy zjistili, že takovéto letadlo musí být registrováno pod výcvikovou organizací a že nestačí pouze kvalifikovaný instruktor. Registrovat letadlo pod takovou organizaci pak už byl veliký problém a nápad na koupi byl nakonec pohřben jako nevýhodný.
Náklady na provoz
Dalším faktorem, který bychom při výběru neměli opomenout, jsou potřebné náklady na provoz. Říká se, že jedna letová hodina letadla odpovídá přibližně jednomu promile jeho kupní ceny, tedy např. u typu za tři miliony by měla touto matematikou vycházet letová hodina na 3 tisíce. Pokud se nad touto myšlenkou zamyslíme, většinou to tak opravdu vychází, ale spíše u „dospělých“ motorových letadel. U ultralajtů a větroňů to např.i vzhledem k menším nárokům na prohlídky takto vždy neplatí a letová hodina je levnější, než promile z ceny (u větroňů navíc k ceně nepřipočítáváme palivo a moderní typy kluzáků jsou často takřka bezúdržbové).
Každopádně vždy bychom se měli podívat i na opravdu reálně spočitatelné náklady – náklady na prohlídky, případná spotřeba paliva – která vzhledem k cenám pohonných hmot není až tak sekundární položkou. Náklady na provoz mohou být o to dražší, pokud kupujeme typ ze zahraničí a tento nemá u nás schválené servisní středisko – přelety do zahraničních servisních středisek rovněž zvýší cenu letové hodiny. Případně je dobré zjistit, kolik majitelů takového typu je u nás a pokusit se s nimi domluvit; na některé prohlídky stačí, když se dopraví mechanik daného střediska k nám a vyřídí vícero letadel naráz, což bývá většinou logicky levnější.
Získejte informace z různých zdrojů
Co se týče samotného nákupu: Dejme tomu, že jsme si vybrali několik favoritů a chystáme si z nich vybrat naše budoucí letadlo. Ať už kupujeme letadlo odkudkoliv, je dobré získat informace i z jiných zdrojů, než od majitele, který chce letadlo prodat. Je tedy dobré vědět, proč jej chce ve skutečnosti prodat, jestli z důvodů které udává, nebo jestli nemá skrytou vadu. Jsou záludnosti, které mohou vylézt na světlo světa až později, jako např. – kupujete si v zahraničí letadlo, plně IFRově vybavené, dovezete jej domů, ale u nás Vám úřad přístrojovou výbavu jako IFRovou neschválí, neboť jeho přístroje u nás nemusí být certifikovány. Proto je dobré koordinovat takovéto kroky s úřadem a to ještě před koupí.
Pozor na vady
Pak jsou vady, které jsou vidět na pohled, ale prodávající se Vás pokouší ošálit. Kuriózně zní případ, který sice není z letectví, ale z materiálního hlediska hrozí podobná situace např. i ultralajtů. Jeden pán si kupoval laminátovou plachetnici, která ještě po půl roce lepila a majitel tvrdil, že „to ještě vytvrdne…“ Zejména u Ultralajtů tedy platí, že je dobré si zjistit, kde byl vyrobený a jak dobře namíchali epoxid. Některé laminátové stroje mají navíc i stanovenou životnost. U dřevěných je na místě zjistit, kde bylo letadlo hangárováno, zda není prohnilé dřevo a jaký je stav lepidla. To však nelze bohužel vždy zjistit zcela stoprocentně, ne všechny vady jsou viditelné.
Z toho pohledu je na výběr lepší kovová konstrukce. Jde na ní lépe poznat případné poškození, navíc kovové stroje jsou odolnější i na případné špatné hangárování předchozího majitele. U svařovaných konstrukcí si musíme dávat pozor na korozi, a jakou technologii bylo svařováno. Osvědčené jsou TIG nebo autogen. Co se týče pohonné jednotky, zjistit jestli byly problémy s motorem, odkud motor pochází. Nejporuchovější částí bývá reduktor. Se špatným reduktorem vrtule, se snižuje i účinnost vrtule, ta pak trpí na vibrace a pokud nemáme dobrý tlumič, je záhy odepsaná. Pak je taky třeba dávat pozor na váhu stroje, jestli splňuje limity - zejména u ultralajtů, jestli ještě váhově spadá do příslušné kategorie.
Administrativa
Pokud jsme vybrali konkrétní letadlo, ať už je to jakýkoliv druh, nastává další náročná část – papíry. Pokud je vše v pořádku, je to jen administrativní makačka. Horší pokud je někde chyba, nebo něco chybí, to už se z makačky stává noční můra.
Proto je dobré zkontrolovat si při koupi opravdu všechnu dokumentaci od prodávajícího – zápisník letadla, údržbový sešit, OLZ, povolení radiostanice, potvrzení o zápisu do rejstříku, letovou příručku, motorovou knihu, vrtulovou knihu, protokoly o vážení, o prodlužování OLZ (pokud je letadlo starší, tak za několik let zpátky), dokumentace k palubním přístrojům, protokoly o údržbě a opravách apod. Vše je nejlépe mít v originálech. Krom uvedených dokumentů si ještě vždy na stránkách www.caa.cz nebo www.laacr.cz ověřte aktuální požadavky. Případné nejasnosti je nezbytné ihned řešit nejen s kupujícím, ale i příslušným úřadem. Telefon, nebo osobní návštěva spotřebují obvykle méně peněz a času, než případné řešení problému v budoucnu. Zápisník letadla toho zároveň něco prozradí i o bývalém majiteli – pokud je dobře vedený (např. jsou-li v něm důsledně zapisovaný časy, jména, letěné tratě i případné menší opravy), napovídá to něco o jeho serióznosti.
Koupě ze zahraničí
Kupujeme-li letadlo ze zahraničí, dělá se výstupní prohlídka. Technici letadlo zkontrolují, převáží, kouknou, jestli sedí papíry a dají razítko na aktuální protokoly. Nejlépe je před touto prohlídkou kontaktovat náš úřad a zjistit, co vše bude po nás v rámci výstupní prohlídky požadovat i on.
I ostatní administrativní kroky je, jak už jsem zmínil, dobré zahájit ještě před prodejem. U většiny zahraničních strojů např. ÚCL požaduje anglickou verzi letové příručky, schválenou výrobcem. Musíme tedy kontaktovat výrobce – většinou ji za pár desítek Euro pošle i s razítkem. Pak také bude pravděpodobně potřeba jakýsi „exportní certifikát“, od leteckého úřadu země, odkud letadlo pochází. V něm se daná země vyjádří v tom smyslu, že souhlasí s vyřazením letadla z jejich rejstříku a přeregistrování do ČR.
Při nákupu letadla v zahraničí také platí, že kupní smlouvy je nutné mít dvojjazyčné, respektive pokud jsou uzavřené s cizincem, musí být k originálu v angličtině přiložen úřední překlad, potvrzený soudním překladatelem a podpisy obou stran by měly být notářsky ověřeny. V opačném případě by mohl být při převozu letadla problém s ÚCL, popř. celním úřadem.
Koupě typu letadla dosud neužívaného v ČR
S dalšími patáliemi se můžeme setkat, pokud přivážíme typ, který ještě v republice nelétá. Potom procházíme procesem schvalování typu. K tomu hodně pomůže, pokud úřad státu, ze kterého letadlo kupujeme, vystaví pro náš úřad potřebné dokumentace. V takovém případě administrativa nebývá nic dramatického – náš úřad si řekne, co potřebuje a cizí úřad to vystaví. Vyvrcholením schvalovacího procesu je pak zálet. Kontroluje se všecko - letadlo i papíry. Je třeba si dávat pozor na každý detail, aby vše bylo podle letové příručky, přístroje aby odpovídaly těm, co jsou v ní uvedeny, aby i štítky u ovládacích prvků byly pouze originálního tvaru a velikosti, psané originálním jazykem. Pokud budou štítky chybět, výrobce Vám je opět za několik Euro pošle.
Může se stát, že budete mít příručku v angličtině, ale štítky v letadle budou např. v němčině – musíte si zažádat o ty anglické. Na českém telekomunikačním úřadě se pak ještě musí vyplnit žádost o povolení letadlové stanice – nejlepší je mít u sebe originální dokumentace od výrobce, ty to opět urychlí. Na závěr už jen na rejstříku vyžádáme o přidělení značky – nyní už je tomu tak, že jsou rozdělovány bez pravidel (tedy vyjma toho, kolik písmen nebo čísel musí značka mít). Dnes už však tím pádem bohužel pouhým pohledem na značku nepoznáme rok výroby, třídu a kolikáté toho typu letadlo v daném roce bylo vyrobeno). Na druhou stranu si však můžeme třeba u větroňů hodit na trup svého bílého miláčka např. ročník svého narození, nebo podobné – zkrátka kombinaci, která je ještě volná. Seznam použitých se dá najít na internetu.
U větroňů pak zvláštní kapitolu tvoří ještě případný souběžný nákup transportního přívěsu. Zvláště pokud jej kupujeme ze zahraničí – česká legislativa je v tomto případě značně složitá. Je vhodné předem zjistit typ a technické údaje přívěsu a už před nákupem situaci konzultovat s místním odborem dopravy, spousta věcí se dá snadno vyřešit, pokud před prodejem majitel udělá všechny potřebné administrativní kroky. Také je třeba dát si pozor na homologaci tažného zařízení. Také je dobré vědět, jak je přívěs stavěný, zda se hodí i k trvalejšímu stání venku – dá-li se používat místo hangáru, máme –li ho na zahradě – a jaké povětrnostní změny snese – větroň v něm uložený, i přívěs samotný.
Shrnuto - nákup letadla není vždy jednoduchá záležitost a vzhledem k finanční a časové náročnosti je rozhodně dobré vše dopředu promyslet. Před výběrem si udělat malý rozbor všech kladů a záporů, získat co nejvíce ze zkušeností jiných provozovatelů, nebo pilotů, během koupi dávat pozor na technický stav a stav dokumentace a každý krok nejlépe konzultovat s úřadem – ještě před koupí. Později nám může být líto ztracených peněz a času.
Pokud tedy kupujete letadlo, nezbývá než popřát hodně štěstí, dobrou volbu a tisíce letových hodin a jen samé dobré přistání. A pokud už jste koupili, přidejte své postřehy do diskuze pod článek.
